Životní styl anebo též Life Style

Autorka článku: Irena Novotná Kapitola 3. Staří Řekové nejen o volném čase, ale také o dobrém života.

Starořecká civilizace je nám svou kulturou velmi blízká, a proto můžeme z názorů filozofů, a vůbec lidí, kteří o otiu hovoří, čerpat.

Řecký termín σχολή ( skholē , „volný čas“) se zachoval I v novořečtině. A skutečně, téma “volného času” má ve starořecké kultuře složitou historii.  Kořen řeckého výrazu už napovídá, že půjde o vzdělání.

V Athénách byl volný čas jednou z ochranných známek athénských “gentlemanů” Ti hlásali, že člověk má mít čas na to, aby všechny věci dělal správně, že má žít beze spěchu, upřednostňovali diskusi. Diskuse se odehrávala ve vzdělávacích školách. Tyto řecké vzdělávací školy ovlivnily i Římany. Mezi nejvlivnějšími filozofy patřili:  Aristotelés, Platón, Hippiás.

V díle Platónově se můžeme setkat s otázkou pro trávení volného času: je lepší podnikat nebo trávit volný čas? Socrates, jeden z vlivných filozofů prohlašoval, že nemá žádný volný čas, že příliš zaneprázdněný, protože musí udržovat Athéňany ve ctnosti.

Platón založil Akademii, kde se vzdělávali lidé ve filozofii. A vedli diskuse  o problematice praktického života jako dobrého života.

Řecký filozof Carneades (214- 129 před Kr. se narodil v Kyrénách. Do roku 159 př. Kr začal vyvracet všechny dogmatické doktríny, zejména stoicismus a jako hlava akademie byl dokonce vyslán do Říma, kde přednášel o nejistotě spravedlnosti, což způsobilo zděšení mezí předními politiky. Žádné spisy se po něm nezachovaly, jeho názory známe jen prostřednictvím jeho nástupce Clitomacha. Zdá se, že vznášel vážné pochybnosti o schopnosti smyslů a rozumu poznávat pravdu. Jeho skepticmus však probouzí přesvědčení, že můžeme zjistit pravděpodobnost pravdy, aby nám bylo umožněno správně žít.  Studenti Aristotela, Theophrastus a Dicaerchus hovořili o kontemplativním a aktivním životě.

Aristotelovy názory

Aristoteles se zmiňuje o takovém životě, který je řízen rozumem a o takový život by měl člověk i usilovat. „Každý člověk“, praví, “ je v podstatě pouze tím, co je v něm nejmocnějšího a nejvýznamnějšího. Rozumný život je člověku přirozený, protože právě takový život ho dělá člověkem“. (Aristotelés, Etika Nikomachova, Praha 1937, str. 244). Ustupujeme od rozumu k vášním, nerozumu a nevypočitatelnosti.

Co je to mesotés?

V souladu s filozofem E. Grantem ( kniha The Ethics of Aristotle, sv. 1, Londýn. str. 261) se dá tvrdit, že zákon mesotés, který se projevuje ve statečnosti, uměřenosti, štědrosti a velkomyslnosti je vytvářen ušlechtilý, svobodný a skvělý lidský typ. A pokud se nám podaří ho rozšířit ještě o některé vlastnosti povahy, řeči a způsobů, vznikne typ řeckého občana…

„Vysvětlení pojmu mesotés“

Mravní ctnost je sice, podle Aristotela, pevný základní postoj, ale mohou být dány rovněž špatné základní postoje. A z tohoto důvodu  je nezbytné nějaké měřítko pro určení ctnosti. Ctnost Aristotelés blíže určuje s pomocí pojmu střed (mesotés). Střed však není míněn jako přesný střed mezi extrémy, ale střed pro nás ; pro každého může být jinde a Aristotelés jej vymezuje negativně jako „ani nadbytek ani nedostatek“ (z knihy Etika Nikomachova  II.5,1106a32).

Co je tím středem?

Ctnost je středem (mesotés) mezi dvěma chybnými nebo strastnými extrémy. A extrémy jsou spojeny s vášněmi – příliš mnoho či málo. Vášně mají vliv na naše jednání a mohou je pokřivit nebo učinit špatným.

Ale nejde o nastolení stavu bez vášní …

Učení o středu však nechce dosáhnout stavu bez vášní, ale správně zacházet s vášněmi a to vždy dle typu emocí. Učení o střednosti se vztahuje na správné jednání ctnostného i správný emocionální stav, který ctnostného doprovází při správném jednání a přinejmenším ulehčuje správné rozhodování. U takových emocí jako strach, hněv, touha je evidentně obtížné určit jednání podle středu.

S pomocí pojmu  mesotés Aristoteles ukazuje, jak mohou platit tradičně uznávané ctnosti (statečnost, spravedlnost, velkorysost,…) jako správné postoje. Za nesvobodné jednání považuje Aristotelés to, co se děje pod nátlakem z nevědomosti …

 Epikurós a hledání osobního štěstí

Kdo je epikurejec? Je to člověk, který miluje rozkoše, slasti, zkrátka požitkář. Chudák Epikúrós. Celá léta trpěl žaludečními problémy a musel si hodně odříkat pro svůj špatný zdravotní stav. Nechci být ironická – ale mohou z člověka žaludeční vředy udělat špičkového filozofa? No, podle mého názoru, ten kdo umí přemýšlet a má zdravý úsudek, je rozumný a myslí víc na všeobecné dobro než na své vlastní,  pak ano. Epikúros, podle mého soudu, byl filozof, který hledal – osobní štěstí.

 Zbavme se strachu a všech strastí …

„Jak se zbavíme strachu a všech strastí?“ ptají se lidé, nějak navyklí si dělat stále (dost oprávněné obavy) o práci, o dostatek peněz, o zdraví, o střechu nad hlavou, o své děti, o svůj partnerský život. A také o životní standard, který musíme udržovat, abychom neupadli do nedostatku a do ničivých dluhů. Žijme umírněně, ale příjemně! Tento imperativ k nám doléhá z dávných časů, není to nic nového a nic zvláštního. Jsem přesvědčená o tom, že staří Řekové a také staří Římané byli stejní lidé, jako my. Milovali stejné věci, trápili se pro stejné věci a nebyli o nic víc statečnější či bázlivější, proradnější či charakternější, než jsme my.

Pod nánosem času, který nás od nich odděluje, jsme nasbírali tolik poznatků a vyzkoušeli tolik způsobů vládnutí, tragédií, směrů myšlení a vnímání světa i života, že se, podle mého názoru nedokážeme uchýlit k jednoduchému a správnému úsudku o tom, jak máme žít, abychom se zbavili strachu a všech strastí.

Rozumíme tomu, co je to  - žít umírněně?

Neboť umírněný způsob života nás zbaví strachu z toho, co bude zítra, pozítří. Umírněný způsob života nás zbaví i úzkosti, že jsme vynaložili prostředky za něco, co nepotřebujeme tak nutně, že jsme se poddali chvilkovému pocitu slasti, i když jsme věděli, že budeme mít z toho problémy, že jsme si pro chvilkovou rozkoš zadělali na problémy, které budeme muset brzy řešit, to přinese starosti a běhání, abychom to dali zase do pořádku. Umírněný život, o který usilujeme, je i o vztazích a vazbách k druhým lidem, takže si musíme umět odepřít i způsoby soužití, byť s milovanými lidmi, kteří nám ubližují a berou nám přirozenou duševní rovnováhu, klid a pocity slasti. Protože to není výraz našeho sobectví, sebestřednosti a bezcitnosti, ale nutná sebeobrana před tyrany.

Žijete umírněně, umíte se ovládat a přitom máte problémy…

Umírněný život je o skromnosti, rozvažování o nutných a nadstandardních potřebách. Pokud to dokážete, pak jste udělali velký kus práce pro sebe samotné. Nemáte zbytečné starosti, protože si umíte ve správný čas zajistit všechny nutné záležitosti, které by jinak, pokud byste byli v prodlení, vás pěkně potrápily. Máte tedy všechno v pořádku, zaplacené účty, vyřízené žádosti a pohledávky. Dalo by se říci, že se můžete oddávat pocitu slasti. Jenomže, kolem vás je spousta lidí, kteří vaši filozofii neberou jako nosnou. A navíc – netouží po slasti klidu a pohody, duševní rovnováhy. Neumí držet slovo, všude chodí pozdě, chovají se bezohledně, nepřemýšlí, pomlouvají druhé, aby sami před sebou a ostatními zakryli své chyby a pocity nedoceněnosti, méněcennosti. Jejich ješitnost nezná míru. Oni se totiž nesnaží dostat svou psychiku na úroveň slasti, ale snaží se zbavovat pocitu tlaku, který je na ně vyvíjen z důvodu, že druhým vadí jejich způsob chování, jednání a konání. Svého pocitu tlaku se snaží zbavovat tím, že ho přenáší na druhé lidi vyvoláváním pocitů viny, snižováním jejich sebevědomí, poškozováním jejich pověsti, ponižujícími konflikty, aniž by se někdy nad svým jednáním zamysleli. Je to pak nekonečný tok malých a velkých konfliktů, které lidi velmi sužují a které jim velmi ubližují, okrádají je o čas a o zdraví. A nikde není dovolání. A tak pomalu a jistě jsou všechny vaše dobré úmysly, snahy a touhy po klidu a slastném spočinutí uváděny v niveč, protože řešíte anonymní udání, následky pomluv, nevraživost svého okolí, které pomluvám rádo uvěřilo a jiné problémy. A to všechno je cesta k frustraci z okolí a pokud si to uvědomíte, budete se snažit se vrátit zpět do rovnováhy, což stojí nemalé úsilí. Je to nekonečný boj v běžných mezilidských vztazích, který se nesmí vzdát.

Epikúrova cesta života bez strasti

Vraťme se k našemu rádci, Epikúrovi, jehož filozofie může být pro nás cestou se vymanit ze stresujícího způsobu života a bolesti, kterou prožíváme z neuspokojivých vztahů.  Epikúros považoval slast za dobro, avšak současně tvrdil: „Správná cesta životem znamená žít příjemně, bez strasti z nežádoucích účinků takového života“. Ve skutečnosti je tedy možné považovat Epikúrovu cestu  za návod nejen k získávání slastí, ale především k vyhýbání se strasti. Vyhledává-li někdo v životě požitky, jež vedou k bolesti, žije podle Epikúra špatně. Jenom slasti, které nejsou provázeny strastí, považuje za dobré.

Literatura:

Šlechtová, L. O duši. Dustupné z: http://slechtova-lucia.wgz.cz/rubriky/filosofie/aristoteles-a-jeho-spis-o-dusi

Epikúrós. Misantropova čítárna. Dostupné z : https://sites.google.com/site/misantropovacitarna/epikuros

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet