20 spokojených let v důchodovém věku 7

Autor článku: Zdeněk Vohradník CO NÁM VĚK VZAL. Z předchozích článků mohl vzniknout dojem, že to s převážně pozitivním hodnocením stáří přeháním. Nepřeháním, jen jsem si ty horší věci ponechal až do tohoto textu. Příroda působí na každého z nás a tak v podstatě od raného věku na sobě pozorujeme i známky stárnutí.

V 25 letech první šedivý vlas
První upozornění na to, že mi mládí pomalu končí, jsem dostal u holiče. Sdělil mi v 25 letech, že mi nalezl první šedivý vlas. Nechci však hodnotit stárnutí podle vizuálních změn. Proto nebudu připomínat ani první vrásky, padávající vlasy, přibývající kilogramy apod. Vybírám jen to, v čem nás věk omezuje nebo nám ztěžuje některé činnosti.

Se zdravotními problémy se nejprve ozvaly oči a žlučník
Z tohoto pohledu to u mne začalo, obdobně jako u řady vrstevníků, zrakem. Brýle jsem používal nejdříve na čtení a do auta. Kdo má štěstí, vystačí s tím až do důchodu. Já jsem musel začít nosit brýle trvale již kolem padesátky. Šedivé vlasy ani brýle mi však v životě příliš nevadily.
První vážnější problém se týkal žlučníku. Trápil mně řadu let a do nemocnice mě odvezli až jednou v noci po velkém záchvatu. Nejsem žádný hrdina a podobně dlouho jsem odkládal i operaci prostaty. Dělal jsem chybu. V obou případech si pooperační stav nemohu vynachválit.

Pak došlo na sporty
První omezení, způsobená skutečně věkem, se začala projevovat u zimních sportů. Sjezdovky jsem opustil, když jsem začal mít strach, že upadnu a něco si zlomím. Na běžkách jsem jezdil do 75 a skončil jsem s nimi ze stejného důvodu. U chaty máme velký rybník a v zimně na něm všichni bruslíme. Jezdil jsem ještě loni, ale již mám problémy s udržením rovnováhy a podobně jako na lyžích se bojím pádu. S delšími výlety na jízdním kole jsem skončil v 78 letech. Ne ze strachu z pádu jako u lyží, ale kvůli dýchání. Větší kopec již nevydýchám.

Ztrátu pohybu je potřeba kompenzovat jinou činností
Dříve nebo později některé výšeuvedené věci čekají každého. Důležité však při tom je, nepřestat se pohybovat vůbec. Pohyb a pestrá strava jsou základem zdraví i u seniorů. Chodí mi to však pořád dobře a tak uvedené výpadky pohybu nahrazuji chůzí. Chodím pěšky po městě i na místa, kam jsem dříve jezdil autem. Také si občas vyjdeme s manželkou jen tak na procházku. Nejvíce pohybu však máme stále na zahradě. Tomu se nevyhýbám.

Autor: Zdeněk Vohradník.
Foto: S vnučkou po promoci – J. Vohradníková
Příští článek se jmenuje: PAMĚTÍ JE POTŘEBA POMÁHAT