20 spokojených let v důchodovém věku 9

Autor článku: Zdeněk Vohradník NA NÁS POŘÁD ZÁLEŽÍ „To již nestojí za to.“ „Na nás již nezáleží.“ To jsem v mládí často slýchal od prarodičů a později od rodičů. Někdy se to chce říci i mně. Naštěstí si včas uvědomím, že pořízení věcí, které nám ulehčí a zpříjemní život, nemá smysl odmítat v žádném věku. Na nás pořád záleží.

To se týká i nehmotných věcí jako je kultura, zájmová činnost, zábava apod. To vše přispívá ke spokojenému životu i v pozdním věku. Senioři si to dnes již většinou uvědomují. Dobrým příkladem jsou televizory. Podle ČSÚ jsou ve většině domácností a hromadně se nahrazují moderními televizory s vysokým rozlišením (HD).

Obnova bytu po sedmdesátce

Rodiny důchodců se k větší obnově domácnosti rozhodují zpravidla po odchodu dětí z domova. Někdo to řeší radikálně – přestěhováním do jiného bytu nebo komplexní rekonstrukcí stávajícího. Jiní provádějí postupnou obnovu starého bytu. To byl i náš případ.

Nejdříve u nás vznikla z uvolněného dětského pokoje pracovna s počítačem a gaučem na odpolední siestu. Ložnici máme stále společnou. Jen jsme klasické matrace nahradili „letištěm“. Následovala rekonstrukce sociálního zařízení a pak obnova nábytku v jídelně s koutkem pro manželku.

Za posledních pět let jsme ještě vyměnili sedací soupravu v obývacím pokoji a pak jsme obnovili kuchyňskou linku včetně myčky nádobí. Až loni, v 79 letech, jsme si pořídili širokoúhlý televizor – stále se díváme společně na večerní programy.

Další změny za posledních pět let?

Když jsem si pro potřeby tohoto seriálu rekapituloval, co se u nás, kromě bytu, postupně změnilo v důchodovém věku, byl jsem překvapen jen výčtem změn za posledních pět let:

• Ze zdravotních důvodů jsme se rozhodli ke každoročnímu opakování lázní, i když si je střídavě platíme. Nahradili jsme tím dřívější zahraniční dovolené, které bychom již nezvládli. Zde se kromě údržby těla i duševně zotavíme a kulturně vyžijeme.
• Dohodli jsme se na každoročním setkáváni s rodinami bratranců. Střídáme se v pěti rodinách. Jedno kolo již proběhlo a stále se nám to líbí. V poslední době se setkáváme i s třemi dětmi nežijících bratranců.
• Rozšířili a oplotili jsme zahradu a loni jsme ji předali rodině dcery. Hospodaříme na ní ale stále společně.
• Loni se nám sešla tři životní jubilea – 75 a 80 let věku a výročí smaragdové svatby po 55 letech manželství. Uspořádali jsme proto, pro nejbližší rodinné příslušníky a známé, větší oslavy. Proběhly ve třech etapách. Největší radost nám udělala kompletní účast nejmladší generace. Přijela všechna čtyři vnoučata i s partnery.

Autor: Zdeněk Vohradník.
Foto: S vnučkou po promoci – J. Vohradníková
Příští článek se jmenuje: PAMĚTÍ JE POTŘEBA POMÁHAT