Právní okénko pro důchodce: Rada odborníka a náhrada škody

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Ustanovení § 2950, Předpis č. 89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník, (dále jen zákon) zakládá odpovědnost příslušníkům určitého stavu.

Například lékařům, právníkům, inženýrům, advokátům apod., kteří se hlásí k určitému odbornému výkonu nebo jinak vystupují jako odborníci, že nahradí škodu v případě, pokud ji způsobí neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou za odměnu v rámci svého vědění nebo dovednosti. Toto znění zákona může vyvolat velmi důvodné obavy u všech odborníků, že svým klientům, zákazníkům nebo i posluchačům odpovídají za každou škodu, která jim vznikne poskytnutím jejich rad, a to i tehdy, pokud postupovali s řádnou péčí a nejednali s nedbalostí. Ze znění výše uvedeného ustanovení vyplývá objektivní, absolutní odpovědnost. Cílem tohoto článku je nastínit problém o absolutní odpovědnosti k vydávaným informacím, s kterými se setkáváme každodenně v běžném životě, a které mají různé dopady, právní následky a mohou zakládat i spory.      

Cit.: Škoda způsobená informací nebo radou

§ 2950

Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.

Poznámka: V našem právním řádu existuje mnoho zvláštních právních předpisů, které upravují odpovědnost za škodu pro takové profese, jako jsou daňoví poradci, advokáti apod. Podle expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy má tato speciální úprava ve zvláštních předpisech přednost před obecnou úpravou, jak je stanovena § 2950, který se v těchto případech neuplatní (zvláštní zákon nahrazuje obecný). Ale finanční poradci svůj žádný zvláštní předpis nemají, oproti daňovým poradcům a nemohou se dovolávat zprošťujícího důvodu k odpovědnosti.

V důvodové zprávě je k tomuto ustanovení jediný výklad:

K § 2950:

Jedná se o standardní úpravu, která je civilnímu právu vlastní už od dob římského práva.

Zalistujme si v zákoně …

Ustanovení §5, které je uvedeno v části první, obecné části, Hlava I. Předmět úpravy a její základní zásady, Díl 1 Soukromé právo.

Cit.: § 5

(1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

(2) Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.

V důvodové zprávě k § 5 je následující výklad.

Cit.: 

Stavem se rozumí skupina lidí, kterou sice nelze označit jako skupinu příslušníků určitého povolání, ale u nichž se rovněž předpokládají zvláštní znalosti, vlastnosti nebo schopnosti (např. voják v záloze, student lékařské fakulty, amatérský sportovec apod.). Po osobě, která se takto chová, lze důvodně požadovat, aby také jednala s využitím těch nadprůměrných znalostí a dovedností a s takovou neobvyklou pečlivostí, jaké vyžaduje ona profese nebo onen stav. V daném případě nehraje roli, zda ten, kdo se takto chová, má či nemá příslušné podnikatelské oprávnění, je-li ho třeba, ale to, jak jej z jeho přičinění vnímají jeho partneři, zejména klientela. Nechová-li se taková osoba tak, jak vyžaduje lex artis, musí nést případné následky. Šlo-li z její strany jen o předstírání určitého zvláštního postavení, nemůže nikdo zpochybnit platnost právních jednání při té příležitosti učiněných, vyjma případ, kdy se toho dovolá oklamaná strana.

Rozlišujme:

Jediný rozdíl, kterého si vzhledem k odpovědnosti mezi ustanovením § 5 a § 2950 je ten, že v ustanovení § 5 se jedná obecně o příslušníky určitého stavu, nichž se požadují a očekávají určitá jednání, které vyžaduje určitá profese nebo stav, ve chvíli, kdy se tak chová. Můžeme se domnívat, že jde o očekávanou etiku.

V ustanovení § 2950 se jeví, že do určitého právního vztahu vstupují tytéž osoby s týmiž požadavky na očekávanou etiku, ale protože podávají výkon za finanční odměnu (na rozdíl od případu v § 5), a odpovídají za to, že mohou způsobit škodu, a povinností bude tuto škodu uhradit. Ovšem osoby určitého stavu, jak o nich hovoří § 5 odst. 1 si také nesou následky za své chování; může jít o obchodního zástupce, který se zachová jinak, než od něho očekávají partneři nebo klientela, může jít o kohokoliv, kdo v daném čase a místě neprovede to, co se od něho očekává jako od příslušníka určitého stavu, vybaveného určitými znalostmi, způsobí svým jednáním nějakou újmu, pro kterého ho může přítomná osoba či osoby žalovat.

Vyložme si nyní pojem odměny

Pojem odměny chápeme s použitím zkušeností z ustanovení zákonů platných v České republice ze smluvního vztahu. To znamená, že smluvní strany uzavřou mezi sebou úplatnou smlouvu, v které kromě jiných náležitostí, je ustanovení o odměně, její výši a podmínek placení. Může se jednat o odměnu například, soudnímu znalci, kterému jsme zadali vyhotovení znaleckého posudku, koncesionáři, obchodnímu zástupci, advokátovi apod. To jsou lidé, kteří disponují nejen příslušnými odbornostmi a znalostmi, vybavenými smlouvou, doklady, které jejich odbornost potvrzují a povolují jejich odbornou činnost na základě příslušných ustanovení zákonů platných v ČR. Mohou být i zhotovitelé různých expertních zpráv apod., které zpracovávají v rámci své kvalifikace a mají k tomu způsobilost (např. vysoké školy).    

Nesmíme se bát soukromých rad

Lidé si mezi sebou poskytují různé informace. Například když pěstitel jablek doporučí odrůdu jablek vhodných na výrobu domácí marmelády svému kamarádovi, když vinař svým přátelům doporučí nějakou značku za účelem oslavy. Na takové rady by nemělo mít ustanovení § 2050 žádný dopad.   

Vzdělávání a kurzy

V České republice je mnoho podnikatelských subjektů, které mají řádné povolení z různých míst (např. Ministerstva školství apod.), pořádat různé kurzy pro zaměstnance státní i komunální sféry. Vybírají se témata, která jsou vhodná pro různé profese a kurzy jsou zaměřovány na problematiku, jako jsou nové právní předpisy, s kterými budou tito posluchači pracovat nebo na různá témata, která se nabízejí v jejich programech. Můžeme konstatovat, že právě znění ustanovení § 2950 zákona může způsobit problémy přednášejícím, kteří jsou odborníky v dané problematice, mají příslušné vzdělání, osvědčení a povolení ke své činnosti? Dojde tím k úpadku těchto vzdělávacích subjektů? To je otázka, která by si zasloužila odpověď z kompetentních míst, neboť jde o poskytování rad, přenos informací k posluchačům, kteří si je zaplatili a očekávají, že s nimi budou moci pracovat a odvolávat se na poskytnuté rady a informace třeba vůči zaměstnavateli, který může napadnout vzdělávací firmu, že zprostředkovává přednášky, které nejsou v souladu s praxí apod. Je to jen úvaha, která stojí za promýšlení.    

Přísná odpovědnost –  pro koho platí?

Můžeme nad zněním tohoto ustanovení přemýšlet, jak chceme, ale zatím se nikdo z jeho tenat nedostane.

Proberme si následující situaci:

Kolik odborníků například odešlo do předčasného důchodu v důsledku reorganizací ve firmách a podnicích nebo do starobního důchodu z nejrůznějších důvodů, i když bylo ochotno podávat nadále své výkony ve formě poradenství či odborné nebo technické pomoci, ovšem ne zadarmo, ale v rámci své podnikatelské činnosti a na základě své dlouholeté zkušenosti a praxe? Podle živnostenského zákona mají splněny všechny předpoklady k výkonu své činnosti, o čemž se můžeme přesvědčit na základě platného živnostenského oprávnění, dále disponují oprávněními k výkonu činnosti na základě zákonů, jako je například zákon o zeměměřických prací, geologických prací apod., mají příslušnou požadovanou kvalifikaci a praxi.

Z druhé strany: mohou se dopustit omylu, chyby nebo nedopatřením už jenom tím, že pracují například s neúplnými nebo nesprávnými podklady, že v rámci platné legislativy, nebyl podán řádný výklad právní normy, ke které se úkol vztahuje, nebo výchozí podklady od své smluvní strany, s kterými bude odborník pracovat, jsou chybné anebo nejsou aktuální k danému datu, a mohou zakládat odpovědnost právě poradci za náhradu škody. A když vezmeme do důsledku znění uvedeného ustanovení (§ 2950), zákon mu neposkytuje možnost se vyvinit. A co kdyby dokázal, že pracoval s neúplnými a nesprávnými informacemi oproti smlouvě, která zavazovala druhou smluvní stranu, že výchozí podklady jsou správné, originální, způsobilé k zahájení prací? Uvažujme tak, že před tím, než přijal výchozí podklady, měl si je řádně, v rámci své odbornosti prohlédnout a zkontrolovat, v případě pochybností se sejít se svým smluvním partnerem, oznámit mu, že neodpovídají aktuálním požadavkům a buď je vrátit k přepracování, nebo smlouvu odmítnout.                  

Otázka – kdo je, podle tohoto ustanovení odborníkem?

Je to osoba, která má zvláštní dovednosti nebo znalosti, kterými běžní lidé nedisponují. V první řadě jsou to určitá povolání, jak bylo uvedeno výše, ale také nejsou vyloučení lidé, kteří vykonávají nějakou odbornou činnost, která jeho povoláním danou chvíli není. Může jít třeba o komunálního politika, který býval policistou. Ale jde i o osoby, které se za odborníky vydávají a poskytují za odměnu, a to je klíčová skutečnost pro založení odpovědnosti, neúplné nebo nesprávné informace, i škodlivé rady proti odměně.

Rady v odborných nebo populárních časopisech, v obecném tisku

V nejrůznějších časopisech, určeným mládeži, ženám, mužům se setkáváme s mnoha radami, jak zhubnout, jak přibrat, jak napravit nedokonalosti svých vlasů a těla, co jíst a nejíst, abychom byli zdraví, a můžeme takové rady považovat za reklamu určitých výrobků, které si v očekávání výsledku, zakoupíme.

Jsou to sdělení, které mají někdy i odbornou povahu anebo sdělení, které podporuje prodejnost určitých výrobků.

Posuzování, zda jde o správnou nebo nesprávnou informaci, posuzuje příjemce informace (čtenář, divák, účastník přednášky apod.), který by měl umět rozlišovat vlastním rozumem a na základě vlastních zkušeností, zda je rada či informace správná či nesprávná a podle toho se sám zařídit, aby si nezpůsobil problémy finanční, zdravotní a jiné.

Pokud je to sdělení v rámci obchodních zájmů a zakoupíme si výrobek, který nesplňuje očekávanou jakost, a naopak nám způsobí újmu na zdraví nebo škodu, pak je to věcí reklamace a žaloby za újmu a použijeme zákon o ochraně spotřebitele v návaznosti na příslušná ustanovení zákona o záruce za jakost. 

Rozlišujme správně

Existuje vůbec vztah mezi čtenářem a odborníkem, který články publikuje, založený na § 2950? Dá se dovodit, že není a že lze aplikaci uvedeného ustanovení vyloučit.

Pro a proti

Takže: vstoupili jsme do různých životních situací, v kterých může ustanovení § 2950 působit, ale o jeho dopadech se můžeme jen domnívat, dokud nenastoupí do akce soudní praxe, která bude případné spory rozhodovat. Zatím se nám může současná situace jevit jako nevyvážená. Nezbývá, než nemít slepou důvěru v informace, které dostáváme například od své smluvní strany k plnění úkolů, vytčených ve smlouvě, ale všechno, kde bychom mohli narazit, si řádně ověřit, z druhé strany by bylo třeba posílit důvěru odborníků, kteří řádně dodržují předpisy a standardy ve své práci, že jim poskytované informace jsou na takové úrovni, že nebudou následně sankcionováni. V případě, že se někdo za odborníka prohlašuje a za odměnu poskytuje informace a služby, které následně mohou někoho poškodit (způsobit mu újmu), mohou příslušná ustanovení takové důvěřivce ochránit.        

Tento článek má pouze informativní charakter, přednost má zákon, soudní rozhodnutí a popřípadě kvalifikované rady příslušných odborníků v rámci jejich činnosti.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet