Poslední diskuse

Zdraví

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Důchodci a senioři na Facebooku:

Aktivní a mladí duchem

Tajemství Lidové Statistiky

Publikováno: 19.01.15

Počet zobrazení: 1109

Autor článku: Irena Fuchsová
V roce 1954 jsem jako čtyřletá dostala dětskou obrnu (www.polio.cz). Očkovat proti ní se začalo až o několik let později. V současné době u nás „dožívá“ asi 10 000 obrnářů a většina z nás se potýká s tzv. post – poliomyelitickým syndromem.

Říká se, že ženy kolem padesátky opouští své manžely minimálně, protože by se samy neuživily, klesla by jejich životní úroveň, neudělají to kvůli dětem a vnoučatům, ale hlavně to neudělají proto, že se to prostě nedělá. Kolem padesátky přece odlétá z manželství manžel, tak to alespoň tvrdí LS.
Pokud existuje na toto téma oficiální statistika, znát ji nepotřebuju. Budu psát totiž o lidové statistice, neboli LS. Znám její tajemství a ráda vám ho prozradím, ale nejdříve vás trochu provedu svými myšlenkovými toky, které se týkají zavedeného klišé, že bourači dvaceti, třiceti i víceletého manželství jsou muži, ve věku přiměřenému délce manželství.
Dříve byla tato LS oprávněná. Ženy kolem padesátky od manželů odcházely výjimečně. A padesátileté pány, kteří opouštěli rodinný krb, omlouvalo jejich okolí tím, že na ně přišla druhá míza.
Když ale v minulém století, v dobách mého dětství, dospívání a zralosti, výjimečně odešla od padesátiletého manžela jeho padesátiletá manželka, bylo vymalováno.
Co je to za úchyla? Za zvrhlíka? CO jí musel dělat, že od něho odešla?! Vždyť se s ním měla dobře, měli barák, auto, chalupu, děti. Manžel byl v tomto případě vždycky podezřelý a bylo úplně jedno, jestli ta nešťastnice odešla od doktora nebo opraváře televizí.
Když odešel padesátiletý muž od padesátileté ženy, nedalo se prostě dělat nic jiného, než litovat chudinku opuštěnou manželku. Co teď bude dělat? Opustí ji na stará, padesátiletá kolena, když mu obětovala nejlepší roky svého života, vychovala mu děti, starala se mu o domácnost, nikoho si už ta chudák ženská nenajde, zůstane sama, zatímco on si zařídí nový život s jinou, mladou.
LS říká, že to prostě takhle je. Jsou to chlapi, kteří odchází od manželky. LS také říká, že z manželství neodchází padesátiletá žena, protože si našla mladšího partnera, ale je to padesátiletý chlap, který si nabrnkne mladou kolegyni, nebo spolužačku své dcery, či sestřičku, která stála nad jeho postelí jako anděl, když se probral z prvního lehkého infarktu, nebo sousedku, kterou opustil její zlý manžel a ona zůstala sama s krásným ročním děťátkem a s ještě krásnějším, čtyřiadvacetiletým tělem.
Tak to říká LS.
Chcete už konečně vědět, proč LS mylně uvádí, že z manželství odchází častěji padesátiletí muži než padesátileté ženy? Chcete? Máte to mít.
Ženy kolem padesátky by z manželství pochopitelně odcházely také, ale když jako první odejdou jejich padesátiletí muži, tak ony už přece nemají OD KOHO odejít!
Samozřejmě, že ženy napadne daleko dřív, že by měly z té své čekárny na důchod odejít a užít si života, dokud vypadají ještě aspoň trochu k světu. Žena totiž ví daleko dřív a lépe než muž, co je pro ni dobré. S tím nic nenaděláte, pánové. Ale zároveň je pro ni výhodnější, když jako první odejde z manželství muž, pochopitelně. A když ho to, nedej bože, nenapadne dokonce ani po třiceti letech manželství, tak se mu musí trochu pomoct.
Možností je několik a jsou poměrně nenáročné. Například bolesti hlavy, kvůli kterým žena musí spát v jiném pokoji než manžel. A ne den nebo dva. Kdepak! Měsíce! Roky! A tak muži pomalu rostou křídla, říká si, sakra, vždyť jsem pořád plný síly! Já se přece nemusím doma doprošovat něčeho, co dostanu jinde! A s fanfárami! Já ještě mám na to, abych si založil novou rodinu! A pořídil si nové dítě, protože ti spratkové, které mám s tou, co ji pořád bolí hlava, ti se mi tedy opravdu, ale opravdu nepovedli!
Muž sám sebe poplácává po rameni, jak je dobrý, křídla mu rostou rychle jako japonský topol, pomalu si zkouší létat, nejdřív tajně, ale to ho brzy přestane bavit, protože když někdo v padesáti zjistí, že umí létat, chce se s tím pochlubit, je přece málo lidí, kteří létají, a já mezi ně patřím, tak se všichni podívejte, JAK létám!
A jeho manželka si začíná radostně plánovat, co všechno se v jejím životě změní, až on konečně odletí a libuje si, jak jí ohromně usnadní život, když jako první odejde z manželství on. A tak to nakonec i je.
On podá žádost o rozvod, a proto se v některých případech cítí vinen. Od velikosti jeho viny se odvíjí výše odstupného a žena to moc dobře ví a není skromná. Kdo by nechtěl velký krajíc chleba, zvlášť když je z čeho krájet?
A tak manželka, která se chystala jako první vylétnout z dvaceti, třiceti i víceletého manželství, ano, vylétnout, protože my ženy umíme létat odmalička, u nás je létání samozřejmé, proto se nepotřebujeme v padesáti letech chlubit, že umíme létat, my se prostě sebereme a letíme, manželka, která se chystala odletět dávno před tím, než to napadlo jejího manžela, je díky jeho dlouho očekávanému odletu konečně šťastná, zajištěná a volná.
V čem je tedy na začátku zmíněná LS chybná?
Kdybyste vy, muži, od nás žen neodlétali jako první – vy prostě musíte být ve všem první – kdybyste tedy od nás neodlétali jako první, tak by LS byla úplně jiná, protože z vašich, roky budovaných hnízdeček, by radostně odlétala jedna padesátka za druhou!
Tak je to.