Chceš ukázat nohu, Ondrášku?

Autor článku: Irena Fuchsová Tuhle knihu věnuju svým dětem, Filipovi a Ritě. A Honzíkovi Dvořákovi z redakce Blog iDNES.cz. Protože domyslel název téhle knihy. Stříbrné blogy jsou jeho nápad.

Před několika lety jsme v Činoherním klubu zkoušeli hru, která se po premiéře nehrála příliš dlouho, proto je zbytečné vzpomínat, jak se jmenovala, kdo ji napsal a kdo režíroval. Podstatné bylo, že zkoušení bylo pro nás všechny dost náročné.
Sešla jsem se jednou před zkouškou v dámské šatně s kolegyní herečkou, a ta na mě vychrlila všechno, co jí na zkouškách vadí a po deseti minutách skončila v úplné depresi.
„Premiéra je za čtrnáct dní. Když na to přijde, já se klidně nebudu těch čtrnáct dní koupat!“
V tu chvíli mi došlo, jak strašné pro ni musí zkoušení být, když je schopná udělat něco tak zoufalého, a nabídla jsem jí pomoc.
„Jestli chceš, ukážu ti nohu. A uvidíš, že jsou horší věci, než nějaké zkoušení, které za čtrnáct dní skončí.“ Popotáhla a pak přikývla.
„Tak jo. Ukaž.“ Sedla jsem si vedle ní a vyhrnula jsem levou nohavici džín a ukázala jí vyhublé lýtko, které v roce 1954 bacil dětské obrny doslova vycucl. Chvíli koukala a pak se usmála.
„Díky. Už mi je líp.“
Když jsem si po zkoušce opakovala text s Ondřejem Vetchým, který v této hře také hrál, řekla jsem mu pro pobavení i dopolední příhodu a on ji hned začal „dotahovat“.
„To se roznese po Praze, a až budou mít někde před premiérou, a budou na nervy, tak se bude říkat, ty vole, jdi do Činoheráku, tam mají nápovědu, ta ti ukáže nohu a hned ti bude líp!“
Uběhlo čtrnáct dní, měli jsme poslední generálky. Napovídám při zkouškách z první řady, protože jeviště Činoherního klubu je malé a nápověda se tam nevejde. Nevejde se tam ani při představení, takže v Činoherním klubu se odjakživa hraje bez nápovědy, což je pro mě ideální, protože dojíždím z Kolína. Ale vraťme se k noze.
Na jevišti probíhá jedna z posledních generálek. Já sedím uprostřed první řady. Ondřej Vetchý je sražen na prkna, jež znamenají alergický záchvat pro každého, kdo nesnáší prach. Leží se zavřenýma očima kousek ode mě. Nakloním se k němu.
„Ondrášku, chceš ukázat nohu?“ Víčka mu zaškubou.
„Děkuju, miláčku. Ale ještě neuzrál čas.“
Tenhle blog jsem napsala proto, aby ti, co se hroutí pod nepřízní toho, co je potkává, byli stateční a vydrželi. Ale pokud mají pocit, že jejich čas uzrál, ukážu jim nohu…

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho

http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1

http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12