Důchodce a duchovní život – Činnost a zábava

Autor článku: František Benda Činnost ještě nemusí znamenat práci. S pojmem práce je zpravidla spojen nějaký předem připravený nebo alespoň předpokládaný program, jehož výsledkem by pak mělo být cosi uceleného, nově vzniklého, co bylo třeba udělat. Nutným doprovodem pak je únava tělesného organismu a dost značná ztráta času.

V práci je činnost také obsažena, ale může existovat i samostatně. Vyprodukovat nemusí vůbec nic, a přece s ní můžeme být docela dobře spokojeni. Dokonce jí můžeme dát před prací i přednost. Dostaví-li se pocit únavy, můžeme ji kdykoliv přerušit, a i tak nezůstat nečinnými. Za příznivých okolností nám může přinést radost a potěšení, za okolností nepříznivých se utápíme v činnosti nudné, nevýrazné a proto neuspokojující.

Ale i plánovaná práce (činnost obsahující), provázená únavou a vyžadující průběžnou kontrolu, což je posléze korunováno jakýmsi výsledkem, může přivést k pocitu naplnění života. Nejen že přináší finanční zisk, nejen že smysluplně vyplní náš čas, ale současně – což bývá někdy považováno za hlavní – zahřeje vědomím tvůrčího přístupu.

Toho se při neplánované činnosti nedostává. Ta si naopak libuje v nevázanosti, živelnosti a veselí.
Snadno se to dá pozorovat při hře. Hráči, kterým kyne z výsledku nějaký zisk, se chovají úplně jinak než ti, kteří hrají pouze pro potěšení. Toho, kdo hraje pro radost ze hry, nic neovlivňuje. Také výtvarní umělci nebo komponisté (ať slov či tónů) přiznávají, že je jim lépe při volném preludování než při koncertním provedení.
Při hraní pro potěšení jde o vztah aktivní, ubírající se tam, kam se právě zachce. I když se v zájmu pravidel hry přece jen musí dodržovat jistý řád, přece jen jistá volba je přítomná a přípustná. Hlavně že nezáleží na výsledku. Při sledovaném provedení nic takového možné není. Všichni vědí jak má výsledek vypadat – tak nám to pěkně předveď. Zde se prvky vlastního hraní zcela vytrácejí, neboť nastupuje pasivní adaptace do předem stanoveného vzoru. Může se ale dostavit radost z dobře provedené práce, což bývá po zásluze odměněno potleskem.

Ideální stav by představovala možnost všechny tyto prvky spojit do syntetického konglomerátu. Zcela nemožné to není, ale běžné také ne. Tu a tam se najdou šťastlivci, kteří se netají tím, že jejich koníčky je současně i živí. Takových šťastných je ale pořídku. Ostatní, kterým se nepodařilo objevit tuto cestu, se musí dál lopotit.

Žít aktivně, tj. neopotřebovávat se nezajímavou prací, nebo neutrácet čas neplodnou činností, vyžaduje mít přístup k dostatečnému množství potřebných informací o pozadí tohoto problému. Uspokojující způsob života nepadne nikomu do klína sám o sobě. Takže tak zcela bez práce to zase není. Jde spíš o to, umět si z nabízeného množství možností, které je nedozírné, vybrat ty nezbytně nutné, ne příliš komplikované, a jimi nechat řídit své chování. Jistá skromnost je tu na místě. Jakákoliv radost za sebou táhne svůj stín, naplněný mnohdy mnohanásobným počtem starostí. Je-li pak nadbytečná, její stín překáží o to více.

Život, stranící se jak užitečné práce, tak hravé činnosti, se změní v pouhou existenci. Mnozí tuto možnost nicméně volí, neboť je naprosto nenáročná. Pak se ovšem musí spokojit s rolí pouhého přenašeče pochodně života, kterou neposvítí nikomu, dokonce ani sobě. Dobrovolně se zříkají toho, být solí života. Bez soli chléb sice neztrácí svou výživnou hodnotu, jenomže už tak lahodně nechutná. Správně uchopená činnost vše lehce napraví a z chleba se stane pochoutka.

Zkušenost ukazuje, že produktivní lidé stárnou mnohem pomaleji než ti, kteří se celý život opatrnicky šetří.
Ubývající tělesné síly jsou sice této snaze někdy na překážku, ale má-li kdo co říci, prostě se tomu nedokáže ubránit. Přetlak jeho nutkání vyvře napovrch jako žhavá láva.

Navzdory tomu všemu někteří tvořiví lidé přiznávají, že jakkoli jim jejich tvorba přináší vnitřní potěšení, dost často se do ní musí i sami nutit. Jako kdyby jim vnější podmínky svévolně v pokračování bránily. Některé lidi je dokonce nutno k pocitům štěstí přinutit. Pokud nepoznají cestu k jeho slasti, brání se.
Násilím se ale v této oblasti mnoho nedokáže. Nepřemožitelná síla není agresivní. Přednost nakonec získá promyšlená, pravidelná a nenáročná činnost, upírající pozornost spíš k jemným odstínům než k velkým celkům. I ve starodávných bajkách mají vždy navrch pilné včely a neúnavní mravenci před rohatými násilnými býky a kozly.

K závěrům opravdu cenným se dospívá zpravidla neekonomickým úsilím. Tlačit na pilu, ani vyhlížet mecenáše se nevyplatí. Paradoxně i múzám se daří lépe v době útlaku než uprostřed všeobecného blahobytu. Což vůbec neznamená, že umělci by měli umírat hlady.

Všestranné zajištění všech potřeb je vzdáleno romantice. Ani technika jí příliš neprospívá. Jistá předvídavost a nutné zajištění jsou vhodné, ale nikoli nezbytné. Nejcennější bývají ty nejtišší hlásky. Jen se jim naučit naslouchat.

Autor: František Benda, Foto: Internet