Důchodce a duchovní život – Překlápění

Autor článku: František Benda „Příteli Samueli, měl bys pro mne na chvíli čas?“ „Samozřejmě – buď zdráv a pojď dál. Co to neseš?“

„Jdu tě požádat o pomoc. Je o tobě přece známo, že si víš s lecčíms rady. Při úklidu jsem našel tuhle starou skřínku. Je už trochu omšelá a nejde mi otevřít. Rád bych věděl, jestli v ní něco je, nebo jestli je prázdná.“

Samuel vzal do rukou podávaný předmět a pozorně si jej prohlížel.
„Nu stará je zřejmě dost, a také značně zanedbaná. Barva už odprýskává a hlavně panty jsou silně prorezavělé. Proto se ti asi nepodařilo ji otevřít. Tomu se ale dá snadno odpomoci.“
Na chvíli se vzdálil a vrátil se s tenkým dlátem. S jeho pomocí na několika místech uvolňoval víko kousek po kousku, až se mu je posléze podařilo zvednout. Skřínka ale byla zcela prázdná.

„Tak to vidíš. Tolik námahy a očekávání, a takhle to dopadlo.“
„Nevadí,“ odvětil přítel, „teď mám alespoň jistotu. Až ji očistím, třeba se bude ještě k něčemu hodit. Ale co všechno v ní mohlo být!“

„To máš pravdu, ale za to, žes to nevěděl, za to mohou ty zrezavělé panty. Kdyby se byly daly rozevřít, víko by mohlo být snadno odklopeno, do skřínky by bylo vidět a my bychom se nemuseli dohadovat. Že ale byly sevřené a navíc ještě zkorodované, víko odklopit nešlo, takže jsme se museli následně namáhat.“

„To ale přece nemůžeš svádět na tak mrtvou věc, jako jsou dva plíšky, zaklesnuté do sebe tak, aby šly sklápět a rozevírat. To přece nemá nic společného s tím, jestli do skřínky někdo něco vložil nebo ne.“

„Panty za to samozřejmě nemohou. Jsou ale rozhodujícím činitelem, jestli dovnitř nahlédneme nebo ne. Je to podobné jako s věcmi nebo jevy obecně. Víš přeci, že všechno je polarizované. Ať vyslovíš jakýkoli pojem, já ti proti němu položím jeho pravý opak. Jsou tu pak dva různé významy, jakoby kladný a záporný, což ovšem neznamená, že jeden je správný a druhý špatný, nýbrž pouze to, že jsou od sebe sice odlišné, ale oba mají stejné oprávnění na existenci, tedy dva protichůdné významy, nestojící však proti sobě. V jistém aspektu se dá říci, že se drží přátelsky za ruce, takže záleží pouze na nás, v jaké poloze je nahlížíme. Jakoby jeden plynule přecházel v druhý. Vidíš to na té skřínce. Jsou-li k sobě přilehlé, skřínka je zavřená a nepřístupná. Může se v ní odehrávat cokoli, neboť možností je bezpočtu. Teprve v rozevřené poloze udržují víko zvednuté, takže je možné si vše pohodlně prohlédnout. To nás seznamuje s pravou skutečností a my se můžeme v klidu a s přehledem rozhodnout, jak budeme dále jednat“.

„Jak se ale dál rozhodneš, je-li skřínka prázdná?“

„Ale v tom je právě výhoda rozevřených pantů. Pokud jsou sevřené, představují možnost třeba i nekontrolovatelného dění. Jakmile je rozevřeš, můžeš snadno rozeznat co je výhodné a co nevýhodné, na které straně je dobro a kde je zlo. Můžeš si je také představit jako dvě dlaně. Propojí-li se dvě tvořivé ruce, může z jejich spolupráce vyjít nejrozličnější dobré dílo, nebo také pohroma. Položíš-li je však vedle sebe, vidíš jasně, co se na nich nachází, a hlavně – takto držené dlaně nedokáží vytvořit zhola nic. Ani dobré, ani zlé.“
„Teď mi ale prozraď, co bych si z toho tvého povídání mohl odnést pro život – tedy kromě té otevřené skřínky?“

„Já to vidím takto. Máš-li řešit nějaký problém, odklop stranu, která převládá, a seznam se blíže s tou druhou, která je za tím vším skryta, jakoby potlačena. V praxi to vypadá tak, že jestli si chceš v mysli zachovat klid, a dostaví se nějaká myšlenka, která by jej nevítaně narušila, nezavrhuj ji. To, co je zavržené, se snaží vší silou navrátit zpět. Dej tomu možnost žít, ale ne na tvůj účet. Pouze to odklop a dej tomu najevo, že o to nestojíš. Překlop převládající stranu, ať ukáže své bříško. Ale nešimrej ji na něm, pouze jí řekni: „Tak tebe, holka, momentálně nechci.“ Nediv se ale, jestli zjistíš, že pak je uvnitř prázdno – tak jako v té zastaralé skřínce. Odvrhneš-li to nežádoucí, co jsi s rozmyslem odklopil, třeba zjistíš, že o to, co zůstalo, také už nestojíš. Není proto příliš moudré nechat bez dozoru nepřístupný prostor, kde obě strany, těšně k sobě přilehlé, navzájem mezi sebou soupeří, i když bez naděje, že by jedna z nich mohla trvale zvítězit.

Rozevři je jako dlaně a uvidíš. Teprve pak, až budeš mít možnost nestranně posoudit obě složky, se můžeš rozhodnout, ke které se přikloníš. Ale nediv se, jestliže zjistíš, že vlastně nestojíš ani o jednu z nich, a raději zůstaneš v poučeném klidu. V něm totiž nebudeš muset nic odklápět a bude ti i dost lhostejné, jestli v uzavřených skřínkách, kterých kolem sebe objevíš velké množství, něco vůbec je nebo není. V tom je podstata klidu a míru.“

Autor: František Benda, Foto: Internet