Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Hele, vozíčkáři, zase jsem to za vás doma schytala!

Publikováno: 16.02.15
Počet zobrazení: 1042
Autor článku: Irena Fuchsová
Tuhle knihu věnuju svým dětem, Filipovi a Ritě.
A Honzíkovi Dvořákovi z redakce Blog iDNES.cz. Protože domyslel název téhle knihy. Stříbrné blogy jsou jeho nápad.

„Nebuď chcípák, ta v televizi se dostala na vozejku až na Mount Everest a ty nejsi schopná dojít na nákup!“
Tak tohle mám na talíři po každé reportáži o tom, jak se nějaký snaživý vozíčkář nebo snaživá vozíčkářka šplhají někam na horu, nebo se krkolomně prohání na invalidních vozejkách po skalních útesech.
J
ak mám vysvětlit panu Fuchsovi, že se někteří tihle snaživci dostali na vozejk po úrazu? Že do té doby byli zdraví, někdy i trénovaní? Že mě s nimi nemůže srovnávat, protože moje tělo napadl bacil dětské obrny v mých čtyřech letech a zakousl se do něho tak, že ho ode mě nikdy nikdo neoderve, i kdyby chtěl sebevíc!
Nevysvětlím mu to, protože chodím. Nejsem na vozejku, jako snaživí horolezci – vozíčkáři. Pan Fuchs nepochopí, že s ním nechci jezdit na dovolené a vstřebávat zážitky, protože to pro mě znamená chodit a chodit. A jak mám k tomu ještě cokoli vstřebávat, když ujdu dvakrát pět set metrů, a jsem ráda, že si sednu? Nevstřebám nic. A ještě dostanu atak z únavy. Tečka.

Dětská obrna, proti které se začalo očkovat v letech 1957 – 1960, je hnusně zákeřná tím, že napadne nervovou soustavu. Mně byly čtyři roky, byl srpen, ten má tahle mrcha obzvlášť ráda a určitě má ráda i posvícenské koláčky, protože v Kolíně bylo ten den posvícení. Slaví se tu neděli, která je blíž k svátku Bartoloměje, protože v Kolíně máme chrám svatého Bartoloměje.

Chtěli jsme jít ke starým lázním na kolotoč, tak mi babička oblékala bílé podkolenky a mně levá noha pořád padala. Jednou. Podruhé. Potřetí jsem dostala od babičky pohlavek a urazila jsem se. Na dvou fotografiích z posvícení se tvářím naštvaně. Dost naštvaně. Jako bych tušila, že se do mě právě zakousl bacil dětské obrny a tím mi změnil celý život!

Večer jsem nic nejedla, byla jsem ubrečená, usínala jsem, a druhý den jsem se nemohla postavit. To už se bacil zvědavě producíroval v mém čtyřletém těle a rozhodoval se, kde všude se uvelebí.
Další den jsem se už postavila, pak jsem začala chodit, ale protože to nebylo ono, odvedli mě k doktorovi.

Ve středočeském kraji bylo v té době hodně případů dětské obrny. Některé děti i umřely. Já dopadla docela dobře. A zhruba do čtyřicítky jsem se tak i cítila. Zdravé nervy totiž vyšlou do zničených nebo částečně zničených nervů takzvané výhonky. A tyto výhonky udržují obrnáře v relativním pocitu zdraví. Ale po čtyřicítce začnou tyhle výhonky odumírat a to tak, že nenávratně.

Takže obrnář, který se do té doby švihácky promenádoval na berlích, jde na vozejk, protože ho už ruce na berlích neunesou. Výhonky, které v nich do té doby měl, mu právě odumřely. Laicky řečeno se z většiny obrnářů (i ze mě) stávají po čtyřicítce chcípáčkové, protože začneme trpět tzv. post-poliomyelitickým syndromem. Ten se například projevuje i ataky únavy, a tak se nedivte, že mě děsí představa, jak se dostávám na invalidním vozejku, za pomocí svých svalů, na sebemenší kopeček…

Ale vysvětlujte tohle panu Fuchsovi, který nepochopí, že jsem byla v pětatřiceti letech schopná ujet na kole i sedmdesát kilometrů za den i vylézt na Sněžku, a najednou mám atak z toho, že projdu supermarketem!

Podle něho jsem líná a vymýšlím si! Nic mi není! A nikdy mi nic nebylo! A když to občas, konečně, začne jakžtakž chápat, tak je jako na potvoru v televizi reportáž o dalším snaživci na vozejku, který se, se svaly jako beton, doslova vznáší cestou necestou na nejvyšší horu světa, zatímco já jsem ráda, že vůbec jdu…
Přátelé vozíčkáři, kolegové postižení, držme při sobě! Buďte k nám solidární! Sakra, to by vám to kolo vod vozejku upadlo, kdybyste se o nás, obrnářích, občas při svých výstupech na Mount Everest, zmínili? Stačí, když řeknete, že ti, co mají dětskou obrnu, jsou větší chcípáci než vy, i když vypadají proti vám relativně zdravě!

Pak snad i pan Fuchs konečně pochopí, co má doma.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: