Hygiena napříč časem

Autor: Jana Kačmárová Jednou ze základních lidských potřeb pro spokojené a zdravé žití je čistota. S problematikou hygieny se naše civilizace potýká již od dob Babylóňanů a starověkého Egypta, kde se objevují první zmínky v oblasti péči o tělo.

Staří Řekové a Římané pak dokonce povýšili osobní hygienu na společenskou záležitost v podobě lázní. Jaké prostředky se však k hygieně těla užívaly v dobách minulých a jak se liší od těch dnešních? A co péče o vlasy? Kdy a jak se objevil první šampon? A jaké látky se v něm dnes používají? To vše se dozvíte v následujících řádcích.

„Moderní“ mýdlo oslavilo 200leté výročí, Egypťané ho dělali z tuku a soli
Hygiena těla provází člověka už od dob Babylóňanů a starého Egypta. Odtud také pochází první zmínky o mýdle v souvislosti s očistou těla, do té doby se používalo zejména na čištění šatů či nádobí. Egypťané vyráběli mýdlo pomocí směsi zvířecích nebo rostlinných tuků se solí. Teprve až ve starém Římě se však výroba mýdla skutečně rozmohla a rozšířila i do dalších států. Do dokonalosti ji pak dotáhli Arabové, kteří kromě klasických směsí vyráběli také parfémované a barevné varianty. Arabské mýdlo se tak stalo důležitým vývozním artiklem. Toto umění výroby mýdel pak od Arabů postupně převzaly evropské státy, třeba tehdejší Španělsko nebo Francie. A dařilo se. Důkazem může být i fakt, že se takzvané marseillské mýdlo těší velké popularitě i v dnešní době. Moderní verze však vznikla ještě později. Mýdlo tak, jak ho známe dnes, vzniklo v roce 1806, kdy William Colgate založil v New Yorku výrobnu mýdla. V českých zemích v 19. století zásobovala obyvatelstvo mýdlem rodina Schichtových, která vybudovala továrnu na výrobu ve Střekově u Ústí nad Labem. Mýdlo hraje nezastupitelnou roli i v dnešní době, přestože ho v péči o tělo v mnohých případech nahrazují sprchové gely.
Mýdlem se myly i vlasy, byly ale vysušené
Mýdlo se od svého vzniku používalo nejen k mytí těla, ale také vlasů. Po staletí to fungovalo tak, že se mýdlo zředilo vodou a následně vmasírovalo do vlasů, což je udržovalo čisté. Do mýdla se navíc přidávaly bylinky, které měly dodávat vlasům lesk a vůni. Jenže kvůli své konzistenci se velice špatně vymývalo, navíc vlasy i pokožku hlavy vysušovalo. Revoluce v péči o vlasy se tak odehrála jen pár let po té technologické – v roce 1903. Německý drogista Hans Schwarzkopf vyvinul první práškový šampon, který se snadno rozpouštěl ve vodě. Byl to obrovský hit a velkou rychlostí se šířil do celého světa. Další průlom nastal v roce 1927, kdy Schwarzkopf vyvinul první tekutý šampon, který se už aplikoval na mokré vlasy. Neobsahoval však ještě mýdlovou složku, která byla přidána až později.
Češi hodnotí své vlasy jako normální, jen 4 % populace ČR je bez vlasů
Šampony dnešní doby jsou většinou směsicí unikátně vybraných látek. Díky tomu je možné dosáhnout kýženého efektu dočista umytých vlasů bez poškození pokožky. „Jednotlivé kosmetické koncerny si pečlivě hlídají recepturu šamponů, které se odlišují podle svého účinku. Dnes můžeme vybírat mezi šampony na zvětšení objemu, proti mastnotě, proti krepatění, pro podporu lesku, pro podporu růstu, pro zachování barvy a mnoha dalšími,“ vysvětluje Ivona Selníková ze společnosti LR Health & Beauty, která má v portfoliu širokou nabídku vlasové kosmetiky a věnuje se odbornému poradenství v této oblasti.
Z průzkumu serveru Vyplň to z roku 2012 vyplývá, že si nejvíce lidí kupuje šampon pro objem. Dalšími nejčastějšími druhy jsou šampony pro mastné, zničené a barvené vlasy. Naopak nejméně si spotřebitelé kupují šampony proti vypadávání vlasů. Více než polovina obyvatel České republiky hodnotí své vlasy jako normální. Jako nejčastější důvod nekvalitních vlasů pak lidé uvádí, že jsou částečně suché i mastné. Jen asi 4 % populace v Česku nemá vlasy.
Sulfáty v šamponech způsobují rakovinu? Mýtus!
V roce 1998 prolétla světem zpráva, která se nárazově objevuje i dnes, ačkoliv se jedná o omyl. Hovoří se o záležitosti s látkou SLS, Sodium Laureth Sulfate, která je údajně součástí většiny šamponů a je rakovinotvorná. SLS prý výrobci přidávají do šamponů kvůli vytvoření velkého množství pěny za nízké počáteční náklady. Tvrdilo se také, že SLS je silná chemikálie, která se používá na čištění garážových podlah. Ve skutečnosti tu však došlo k nešťastné záměně dvou látek. Zkratka SLS vyjadřuje Sodium Lauryl Sulfat, tedy zcela jinou látku, která se ve vysoké koncentraci skutečně může využívat jako chemické čistidlo. Většina šamponů však dnes obsahuje Sodium Laureth Sulfate, jehož zkratka je SLES. „K pokožce je látka, známá pod zkratkou SLES, neškodná. Látky zvané sulfáty, do kterých SLES patří, se vyznačují tím, že umí z povrchu předmětů odstranit nečistotu, která se pak vymyje společně s vodou. Nikdy ale nebyla prokázána souvislost s touto látkou a vznikem rakoviny,” vysvětluje MUDr. Pavel Hanzelka ze společnosti LR Health & Beauty.

Autor: Jana Kačmárová