Důchodce a duchovní život – Nadpřirozené bytosti

Autor článku: František Benda „Poslyš, Samueli,“ vyzval návštěvník s úsměvem svého hosta. „Pověz mi upřímně a po pravdě: když už nás tak často zásobuješ těmi svými duchovními traktáty, ve kterých se ale snažíš stát stále pevně na zemi – věříš ty vůbec v nějaké nadpřirozené bytosti?“

„Samozřejmě. Ale ne jenom věřím, já je dokonce i znám.“
„Ty je fakt znáš? A odkud?“
„Já jsem s nimi přece v každodenním styku, proto je znám.“
„Ty se s nimi dokonce stýkáš? Můžeš mi je tedy nějak popsat? A kolik jich je?“
„To je jednoduché. Jsou tři: víly, skřítkové a anděl strážný.“
„Tak mi o nich prosím něco pověz. Hořím nedočkavostí.“
„Tak tedy nejdřív ty víly. Ty mne navštěvují výhradně v noci, v mých snech. Jsou líbezné, laskavé a vstřícné. Kdykoliv se některá z nich objeví, jsem přesvědčen, že se známe už odjakživa, jenomže si nejsem schopen vybavit odkud. Podaří-li se mi pak na takový sen vzpomenout ještě během následujícího dne, což se ale bohužel stává jen zřídkakdy, vždy mne to příjemně naladí.“
„No dobře; a co ti skřítci?“

„Ti jsou tři. První je Poťouchlík. Jeho nejmilejší zábavou (ale možná nic jiného ani neumí) je, že mi přemisťuje různé věci na místa, kam nepatří a kam bych je já přece nikdy nedal, nebo je dokonce někam zašantročí tak, abych je nemohl dlouho najít. Dost mi to překáží, ale jsem proti němu zřejmě bezmocný.“

„A co ten druhý?“

„To je Drobílek. Zjevuje se okamžitě, jakmile usednu k jídlu. V nestřeženém okamžiku mi ulamuje kousky jídla, které pak rozmařile rozhazuje na stole i pod ním. Někdy se mu dokonce i podaří pobryndat mi triko. Jakkoli si na jeho řádění dávám bedlivý pozor, dost často mne obelstí.“¨
„Vidím, že to máš doma dost veselé. A co ten třetí?“
„To je Straka. Ten se zcela zjevně vyžívá v tom, aby mi – jakmile začnu něco dělat – vytrhával věci z ruky a pouštěl je na zem, kde se někdy i rozbijí nebo aspoň někam zakutálí. Také nastavuje různé předměty tak, abych je neočekávaně převrhl nebo porazil, nebo o ně nešťastně zakopl. I na něj jsem si zkusil dát několikrát pozor, ale marně. Je zřejmě silnější než já.“
„Vidím, že se skřítky máš zkušenosti spíš tristní. Ještě že tě ty víly občas potěší.“

„Máš pravdu, nejsou to zážitky právě veselé. Ale začaly se ukazovat teprve v posledních letech. Dokud jsem byl mladší, to si na mne tolik nikdo z nich nedovoloval. Inu stáří – musím se s tím asi už smířit“.
„Teď mi ale ještě mi pověz, jak je to s tím andělem strážným.“

„S tím je to nejjednodušší. Mám nade vší pochybnost ověřeno, že se mu několikrát v mém životě podařilo vložit jistým ženám do úst rozhodné slůvko „Ne“, čímž mne ušetřil mnoha problémů. Na neštěstí mu to ale také párkrát nevyšlo. Takže to dopadlo jako s těmi skřítky.“

„Jak mi ale můžeš tvrdit ty, takový realista, že všechny ty bytosti existují, když jsi je nikdy nespatřil?“

„Nemusíš přece všechno hned vidět, abys to mohl okamžitě změřit a zvážit. Stačí znát důsledky předcházející činnosti. Náš svět přece není ještě ani zdaleka dokonale prozkoumaný. Zeptej se astronomů. Ti také zcela přesvědčeně tvrdí, že mají ověřeno, jak je vesmír vyplněn jakousi temnou hmotou, které je dokonce mnohem více než té, která je zřejmá a viditelná. Ale znají ji právě také pouze z jejího působení, jakkoli není vidět.

Stačí přece, že v něco skálopevně uvěříš – a ono to začne okamžitě existovat, jakkoli možná pouze v tvojí hlavě. A určitě si to dokážeš i náležitě zdůvodnit. Jako já ty své skřítky. Jsi snad schopen mi to nějak vyvrátit?“

Autor: František Benda, Foto: Internet