Důchodce a duchovní život – Na tržišti

Autor článku: František Benda „Odkud jdeš, Samueli?“ „Z tržiště.“ „Prodals tam něco, nebo snad dokonce koupil? Vidím, že nic neneseš.“

„Neprodal jsem bohužel nic, i když stále nosím dost s sebou a občas i nabízím. Nebyl zájem. Také jsem ale nic nekoupil, avšak zato si odtud odnáším mnohé.“
„A copak je to? Nevidím, že bys něco nesl.“
„Nesu si poznání, že svět a život v něm jsou jako velké tržiště. Na něm se pohybují lidé dvojího druhu: jedni prodávají, druzí nakupují. To je odjakživa notoricky známé, a je to zřejmě jeden ze základních prvků společenského života. Ať už se jedná o bezprostřední výměnu zboží za zboží z ruky do ruky, nebo nákup a prodej prostřednictvím peněz, jde vždy o totéž: jeden má něčeho přebytek a chce se toho zbavit, kdežto druhý toho pociťuje nedostatek a chce to získat. A tak se domluví a začnou vyměňovat. Dokonce ani ta domluva zde není nutná: gesta rukou a obličejů plně dostačí.“
„To se tebe ale zřejmě netýká.“
„Ne tak docela; vedle těchto dvou druhů trhovců se po tržišti pohybuje ještě jeden druh lidí, a to jsou filosofové. Mezi ně se snažím vmísit. Některý z nich také může být dočasně prodávajícím nebo kupujícím, ale jejich hlavním zájmem je jen tak okounět a sledovat co se prodává, zač se prodává, a jak celý ten zajímavý proces prodávání/nakupování probíhá.

Někteří z nich ve svém pátrání pokračují i dále, když trh už skončil. Zajímá je nejen co nový majitel s věcí udělá, jako spíš to, co s novým majitelem udělá ta zakoupená věc, jak změní jeho život. Běžné nákupy, jako např. potraviny, asi nic moc nezmění. Ale vybavení domácnosti, nebo auto či dokonce vila už mají jiné slovo. Ty mohou vnést do života podstatné změny. Kromě toho se kupuje i dost zcela zbytečných věcí.
Ke změnám mohlo dojít i u prodávajícího. Tomu obecně vzato něco zase ubylo. Toto vakuum je nutno nějakým způsobem doplnit.

Pokud nešlo o vyslovený přebytek, je třeba pokračovat ve výrobě dalších, nových věcí, nebo tak podobně.
Úlohy se tím vlastně vyměňují. Kdo měl přebytek a zbavil se jej, má teď prázdný sklad. Kdo něco potřeboval a získal to, musí teď rozhodnout, kam to uloží a co s tím bude dělat. Přebytek se mění v nedostatek a naopak. Rovnováhy zde není dost dobře možno dosáhnout. Znamenala by, že nikomu nic nepřebývá, ale také zároveň že nikdo nic nepotřebuje. To se v žádné společnosti nemůže přihodit.

Že se to nemůže přihodit, ještě neznamená, že je to nemyslitelné. Rozmnožování majetku nebo vědomostí zřejmě v žádném případě nevede k vyrovnanému a spokojenému životu. Kdyby to platilo, byl by už mnoho let ve světě hluboký a ničím nerušený mír. To je ale pouhý sen snílků a fantastů. Skutečnost je právě opačná.

Svět si přímo libuje v rozmnožování různorodých předmětů a vztahů, což nutně posléze vede k jejich vyměňování. Daní za tuto pestrost je pak neshoda ve vztazích a následující hašteřivost.“
„Možná máš pravdu, Samueli, ale jak se z tohoto koloběhu vymknout? Je snad nějaká cesta?“
„Angažovaný život, plný zvratů, není jediný nutný způsob existence. Je možné uvědomovat si vlastní skryté touhy, stejně jako nutkání je za každou cenu uspokojit, a takovým přáním učinit přítrž již v samém jejich začátku.

Myšlenka a čin jsou sice v přímé návaznosti na sebe, ale zatímco myšlence je jasné, že existuje více možností řešení, takže si může vybírat, čin už je zcela jednoznačný. Proto se říká „dvakrát měř, jednou řež“, nebo „pronesené slovo už nevrátíš.“

Tak se došlo k poznání, že je to myšlenka, kdo nás odvádí od správného pochopení skutečnosti. Myšlení se snažíme nasměrovat tak, aby činy, z toho vyvěrající, vedly ke zpříjemnění našich životů. Žijeme si pak sice spokojeně, ale od skutečného poznání se vzdalujeme.

Duchovní směry se snaží tento krunýř prorazit. Zdržují, zpomalují a omezují nejprve praktické projevy, považované jinak za samozřejmé, a totéž zkusí i s myšlenkami. To se jim vede ale vždy pouze na krátkou dobu; pak se k nim na většinu dne znovu vrací. Jsme mnohem víc namočeni do světských vazeb, než abychom si mohli dovolit vznášet se v duchovních výšinách. Náš intelekt nám ale umožňuje hledat a občas i nalézat jakýsi optimální kompromis mezi oběma.

Tím jsem ti vypověděl, co vše jsem získal na tržišti.“
„Vidím, Samueli, že sis sice nic nekoupil, ale ve skutečnosti si odnášíš mnohé. Pokusím se vzít si z tebe příklad. Ale i tak ti děkuji.“

Autor: František Benda, Foto: Internet