Manželky známých mužů to nemají lehké

Autor článku: Irena Fuchsová Ale dělají si to samy. Mají nízké sebevědomí. Proč, proboha? Přece jim musí být jasné, že známý muž by si nikdy nevzal žádnou obyčejnou slepici!

Známý muž si bere jenom takovou, o které ví, že mu bude snášet zlatá vejce!
Sice nemám tuto zkušenost, protože mí manželé nepatřili k mužům známým, ale mám jinou, velmi podobnou.
Když jsem v roce 1994 nastoupila jako nápověda do Činoherního klubu (po pětadvacetileté praxi v kolínském divadle), skoro jsem se dusila zodpovědností, že zrovna já budu napovídat hvězdám! A s některými jsem si dokonce začala i tykat! Například s Libuší Šafránkovou, Michalem Dlouhým, Danou Syslovou – s těmi jsem totiž zkoušela svou první hru v Činoherním klubu. A druhá hra? V té byl sám Petr Nárožný! A Jiří Zahajský. Stanislav Zindulka. Nina Divíšková. A časem jsem zkoušela s Ivanou Chýlkovou, Veronikou Žilkovou, Simonou Stašovou, Ondřejem Vetchým, Markem Taclíkem, Michalem Pavlatou, Ondřejem Sokolem a s dalšími a s dalšími…
Protože jsem v polovině devadesátých let osobně chodila se svými povídkami do pražských redakcí, kde jsem byla předem telefonicky ohlášená, nechala jsem si udělat vizitky, na kterých bylo:
Irena Fuchsová – nápověda v Činoherním klubu.
A přiznávám, že mi Činoherní klub otevřel hodně redakčních dveří.
„Vy napovídáte v Činoheráku? A hraje tam ještě…“ A padala jména a já dávala informace a občas i přístavky. Redaktoři sice nezařazovali moje povídky kvůli tomu, že napovídám v Činoherním klubu, ale tím, že jsem byla „z Činoheráku“, moje akcie zcela přirozeně stouply. A dobře udělaly.
Když jsem v roce 2001 začala vydávat knihy, nechala jsem si udělat hrdé vizitky, kde, kromě čísla telefonu, byl i tento text:
Irena Fuchsová – nápověda v Činoherním klubu a spisovatelka. V té době jsem si nesmírně vážila toho, že jsem v Činoherním klubu a znám se s tolika báječnými herci, a někteří mě mají rádi a já mám ráda je, tak strašně jsem si toho vážila, že jsem prostě cítila, že na prvním místě musí být moje profese nápovědy.
Zhruba po čtyřech letech jsem si vizitky změnila. Telefonní číslo zůstalo stejné, ale přibyly na nich webové stránky, e-mail, a také jsem, a to je nejdůležitější, prohodila své profese.
Irena Fuchsová – spisovatelka a nápověda v Činoherním klubu.
Vyšlo mi v té době už deset knih, věděla jsem, že budu vydávat další, na besedy mě zvaly knihovny po celé republice, psali mi moji čtenáři, občas byl se mnou rozhovor v časopisech, byla jsem několikrát v rozhlase, i v pořadu, Uvolněte se, prosím!, prostě jsem si ve své duši zvykala na to, že jsem nejenom nápověda, ale i spisovatelka.
Po dalších čtyřech letech jsem si nechala udělat další vizitky, kde bylo, kromě čísla telefonu, webových stránek a e-mailu, pouze mé jméno.
Irena Fuchsová.
A začátkem roku 2011 jsem si nechala udělat tyto vizitky:
Irena Fuchsová – spisovatelka a nápověda Činoherního klubu a zastupitelka města Kolína
Proč tohle všechno píšu? Protože paní Veronika Vieweghová, která se stala nedávno novou blogerkou, o sobě, do rubriky O autorovi, napsala, že je manželka spisovatele Michala Viewegha.
Chápu ji. Úplně stejně jsem se před sedmnácti lety prezentovala Činoherním klubem já. A právě jste si přečetli, jaký byl můj vývoj.
Tuším, že i paní Veronika má před sebou velmi zajímavou cestu, plnou překvapení, stejně jako má před sebou cestu, plnou překvapení, její manžel.
Zlatá vejce totiž nejsou zadarmo.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12