O válce stoleté 8: Jindřich VI.

Autorka článku: Irena Novotná Přesto však Francouzi odmítali stát se Angličany.

Když v roce 1422 během tří měsíců zemřeli Jindřich V. a Karel VI. a když francouzský herold v Saint-Denis provolával: „Nechť Bůh dá dlouhý život Jindřichu VI., z milosti Boží králi Francie a Anglie!“, lid oplakával nešťastného krále, který představoval, i když nedokonale, národní nezávislost.

A v Paříži vládl anglický regent

Situace, v níž se země nacházela, nebyla nikdy tak strašlivá. Francie téměř přestala existovat jako svobodná země. V Paříži vládl anglický regent vévoda z Bedfordu. O zemi zápasili dva uchazeči o trůn. Z jedné strany desítiměsíční dítě Jindřich VI., jenž nebyl Francouz, z druhé nový král Karel VIL, kterému stále ještě říkali dauphin anebo také „král z Bourges“, protože dosud nebyl pomazán.

Jsem skutečně následníkem trůnu?

Karel VIL byl zbožný a nerozhodný. Odvahy bojovat za své dědictví ho zbavovala obsedantní pochybnost: je skutečně následníkem francouzského trůnu? Nepřístojnosti jeho matky Isabely jej opravňovaly k pochybnostem. Nedostávalo se mu peněz i vojáků. Podporovala ho však odhodlanost francouzského lidu. Cítí-li Francouzi, že jejich věc je spravedlivá, jsou pro její vítězství ochotni obětovat všechno. Spravedlivá věc tehdy nalézala neznámé přátele ve všech vesnicích. Bedford se marně pokoušel naklonit si Francouze, když vystupoval „korektně“ a jako dobrý administrátor. Ať byl, jaký byl, byl to Angličan. Francouzi si až s dojemnou vroucností přáli francouzského krále. Ale, co to bylo platné.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet