Důchodce a duchovní život – Samuel a karma 2

Autor článku: František Benda „Rád bych se Samueli ještě vrátil i otázce karmy – dovolíš?“ „Ale samozřejmě, jen se ptej.“

„Je karmou pouze to, co přichází nezávisle na tobě, nebo i to, co si sám zařídíš?“

„Je samozřejmé, že za karmu – nebo osud, jestli chceš – se dá považovat pouze to, co přichází samovolně, bez tvého předchozího zásahu. Leccos si pochopitelně můžeš předem připravit, vycházet jaksi svému osudu vstříc. Můžeš si koupit nějaký přístroj, který ti usnadní život, např. pračku nebo motocykl, ale to, co s nimi budeš později prožívat, už není ve tvých rukách. Můžeš si najít partnerku a očekávat lásku. Můžeš vstoupit do nějakého spolku a očekávat přátelství. Můžeš se také vydat na cesty a očekávat nezapomenutelná dobrodružství. Nic z toho ale nemusí vyjít. Vůbec se nemusíš ničeho z toho, na co sis zadělal, dočkat. A naopak. Nemusíš usilovat nebo připravovat vůbec nic, a život ti nachystá tak překvapivá dobrodružství, že si s nimi třeba ani nebudeš vědět rady. Čili: budeš mít to, co si pořídíš, ale prožívat s tím budeš to, co si zasloužíš.

Takže máš na vybranou. Buď si všechno pečlivě nachystáš, ale musíš počítat i s případným zklamáním, nebo jen tak s rukama v klíně budeš čekat a pak hledat východisko ze situace, která tě možná i zaskočí.“
„Nějak tomu, čeho bych se rád dočkal, ale mohu napomoci, či snad ne?“

„Ale samozřejmě! Lásku ani přátelství nenajdeš, budeš-li sedět samotářsky doma. A také tam patrně nezažiješ řádné vzrušující dobrodružství, i když výjimky nejsou vyloučeny. K práci s karmou ale spíše patří ono klidné, připravené vyčkávání. „Nic nežádám jenom pro sebe, nic nechci, ani si nepřeji“ – tak zní zaklínací formulka. Ta ti zajistí, že si nevynutíš něco, na co nemáš právo. A pokračuje: „Každému vztahu se snažím obětovat vše, co je v mých silách. Jsem stále otevřený novým prožitkům, procházím jimi zde a nyní.“ To ti jako výbava zcela postačí.“

„Ale to, co tak neočekávaně přijde, není přece vždy vítané. Co dělat v takovém případě?“
„Je s podivem, že jestliže někoho potkalo něco nepříjemného, řekne se: byl to jeho los, jeho osud, jeho karma. Tedy něco neodvratného, na čem se nikterak nepodílel. Stane-li se ale naopak něco příjemného, pak se řekne pouze: měl štěstí. O karmě ani zmínka. Takže by to mohlo vypadat jako že karma má dvojí tvář – někdy dobrou, jindy horší. To by byl ovšem mylný názor. Karma je pouze jedna, ve své podstatě nedílná. To jenom my ji tak někdy rozlišujeme, to podle toho, jestli se nám její výsledky zamlouvají, či ne. Častá zkušenost ale mluví jinak. Nejednou se již prokázalo, že zdánlivé vítězství se obrátilo v prohru, zatímco ztráta přerostla v zisk. Karma je spravedlivá a nepředvídatelná. To, že její záměry na první pohled nepochopíme, je pouze náš nedostatek.“

„U některých činností ale dokážeš předem určit, jak se budou chovat. Koupíš-li si například tu pračku, počítáš přece s tím, že ti bude pár let sloužit.“
„To ale není karma, to sis vědomě objednal. Karma přichází spontánně, neočekávaně. „Úspěch je to,“ říká se, „co pro tebe udělají druzí.“ Ze stejného pramene přichází pak i neúspěch. Nemůžeš si objednat ani nijak předem zařídit projevy lásky, něhy, přátelství, ale ani ohledy nebo laskavost. Ty nejvzácnější věci, po kterých tak toužíš, můžeš jedině dostat, a to zcela zdarma. Ty v žádném ceníku nenajdeš. Hledal bys marně.
Z tohoto pohledu se jeví jako zcela nesmyslná např. snaha milenců, mezi kterými vyhasíná láska, ale nechtějí se jen tak rozejít, začít jaksi znova, úplně od začátku. Levné romány si v takovém líčení libují. Nic, co očekáváš nebo si vědomě zařizuješ, tě nemůže dokonale překvapit. Vyčte-li žena svému partnerovi, že ji nebere nikam do společnosti a on řekne: „Tak tedy pojď“, mají oba o neúspěch předem postaráno. Tím méně by sis pak objednával hrubosti nebo nepřátelství. Nezbývá ti nic, než v klidu trpělivě očekávat, co ti zítřek přinese a pak klidně nereagovat.

Nejsi ale proti jakýmkoliv nárazům zcela bezmocný. Nemusíš se samozřejmě násilím vciťovat do postoje poustevníka, který už dávno všechno vzdal, takže ho nic už nemůže přivést z míry. Stačí klidně zvážit situaci, a aniž bys větší měrou opustil svou pozici, s částečným odříkáním a s jistou dávkou pokory volit své další kroky.
Jsi-li pak ve svých snahách úspěšný, klidně to můžeš přijmout jako svou karmu. Že ses ale na tento postoj mohl předem připravit, není tak zcela samo sebou. Je tu tedy prostor pro jakousi vděčnost a pokorné vzdávání díků, že se to povedlo.“

Autor: František Benda, Foto: Internet