Důchodce a duchovní život – Získávání

Autor článku: František Benda Neustále něco potřebujeme. Žádný tvor nedokáže žít pouze ze vzduchu nebo z vody. Obou je sice všude dost a také se bez nich neobejdeme, ale samy o sobě nám přece jenom nestačí.

K životu potřebujeme ještě řadu jiných věcí. Pokud nám je někdo neopatří – to v době, kdy na to sami ještě nestačíme – musíme si je obstarat sami.

Společnost se naštěstí už vyvinula natolik, že opatření těch nejzákladnějších potřeb je v podstatě umožněno. Sice jak kde, ale vzhledem k tomu, že lidstvo zatím ještě nevymřelo, to zřejmě zajištěno je. Různé zlověstní prognostici sice tu a tam bijí na poplach a upozorňují na různá hrozící nebezpečí, ale to většina lidí bere stejně vážně jako předpovědi, že naše slunce jednou vyhasne. Dožijeme se toho? Ne? Tak proč si dělat starosti?

Získávání se dost často neobejde bez různých nepříjemností. Podle toho, co hledáme, a také za jakých okolností. Mnohé potřebné věci jsou tak říkajíc po ruce, přímo u nosu, kdežto s jinými jsou problémy. Podle toho, jak mnoho si vymýšlíme. Říká se, že s jídlem roste chuť. Málokdo si dá laťku tak nízko, aby se spokojil s věcmi snadno dosažitelnými. Buď jsme sice spokojeni s dosaženou úrovní, ale myslíme si, že by ji bylo dobré ještě trochu vylepšit, nebo s ní spokojeni nejsme, takže k jejímu zvýšení jsme přímo nuceni. Také je důležité co mají sousedé, aby nás náhodou v něčem nepředstihli. Ale stejně dobře se může stát, že nás posedne ďábel neodolatelné touhy a my nemůžeme jinak, než usilovat o její naplnění. Nic nepomůže nahromadění překážek – ba právě naopak ty zvýší naši touhu a podpoří vynalézavost, jak žádaného dosáhnout.

Literatura vítá tento rys lidské povahy, neboť jí skýtá nepřeberné množství námětů, které může zpracovávat, ať už klasicky nebo nějak poklesle. Tento druhý způsob je vítanější, protože snadno dokáže zahrát na hluboko uložené city a touhy. Je tak příjemné si o tom číst!

Posedlost touhou získat něco, považované momentálně za mimořádné, si nevybírá ani mezi náměty, ani mezi vykonavateli. Takový nešťastník se pojednou ocitne v jiném světě, než na jaký byl až dosud zvyklý. Zcela vypadne ze svých navyklých programů a stereotypů, které mu náhle mohou připadat nicotné a překážející. Oslněn přitažlivostí vysněné hvězdy shledává okolní svět šedivým a fádním. Nedělá mu potíže procházet jím lhostejně a plnit pouze jeho nejzákladnější požadavky, a to ještě bez většího zájmu.

Jestliže je tento cíl ušlechtilý a ve všeobecném zájmu potřebný, je podobná činnost tolerována, byť s chápavým úsměvem. Ať se snaží, ať si bádá, když ho to baví. Hlavně že nikomu neškodí.

Je-li cíl méně ušlechtilý, nebo dokonce by mohl někomu či něčemu škodit, pak je nutno zpozornět a případně mu učinit přítrž. Podobně by o všem měl uvažovat každý, než se do něčeho, co ho přitahuje, pustí. Ještě krátce po začátku akce je možno přestat. Jakmile se ale rozjede a byly do ní vloženy nějaké prostředky, náprava už tak snadná není.

Vůbec zde nepomáhá zkušenost, ať vlastní nebo sdělená cizí, že mnohdy se mimořádně vynaložené úsilí skončí naprostým fiaskem. V závěru se pozná, že nešlo ani tak o to něčeho dosáhnout, jako spíše o prožívané vzrušení při jeho dosahování.

Omezení jakýchkoliv tužeb, tolik doporučované duchovními směry, toto dobrodružné vzrušení postrádá. Nabízí ale jiné hodnoty. Jsou sice podobné, neboť i zde je nutno usilovat, ale nejedná se o zříkání se čehosi hmatatelného nebo alespoň vyjádřitelného a popsatelného. Zde jde o zisky jiného typu. Jsou natolik specifické, že mohou být pochopena pouze oním usilujícím, nebo nanejvýš někým kdo prošel nebo ještě prochází podobnou cestou. Jejich dosažení je obtížnější, i když se cesty sobě v mnohém podobají. Ovšem jejich pozdější ohodnocení je vyšší, neboť se týkají hodnot trvalejších, než těch, které jsou vázány na hmotný svět a jeho závislosti.

Autor: František Benda, Foto: Internet