Velcí tvůrci barokní hudby: Jean Baptiste Lully

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Zaposlouchejme se v klidu do krásné hudby a čtěme o slavných postavách barokní hudby. V tomto článku se seznámíme s osobnostmi, které působily na slavné francouzské královské scéně za doby Ludvíka IV.

Jean Baptiste Lully  (1632 – 1687), původně Giovanni Battista Lulli z Florencie, odkud odešel do Paříže, původně jako učitel italštiny francouzské princezny. Postupně se vypracoval až na nejvyšší hudebnický úřad na královském dvoře. Lully byl mimořádně nadaný hudebník – vynikající houslista, zpěvák, tanečník, skladatel i organizátor – divadelní podnikatel. Stal se oblíbencem Ludvíka XIV. A na vrcholu své kariéry de facto neomezeným ”vládcem” hudebního života ve Francii (měl od krále mimořádná, monopolní privilegia, byl vrchním ředitelem všech královských operních divadel, stál v čele elitní královské kapely  (Původně 16 – později 24 ”Violons du Roi”). V opeře vyšel z benátského typu – neapolskou operu ještě nemohl znát.

Lullyho tvorba na poli hudebního divadla se datuje od  počátku 60.let – cca od roku 1762 spolupracoval Lully s Moliérem, vytvořili spolu poměrně dlouhou řadu tzv. comédie-ballet:  např:  Manželství z donucení, Láska lékařem, a nejspíš nejslavnější z nich - Měšťák šlechticem.

Lstivý Lully jako neomezený vládce opery

To byla ovšem činohra s rozsáhlými hudebními-baletními čísly. Nezpívalo se v ní! Lully dobře znal královský vkus a uměl se mu skvěle přizpůsobit. Objevili se však nebezpeční konkurenti – básník a libretista Pierre Perain a skladatel Robert Cambert . Lully totiž zastával názor, že opera ve francouzštině je nesmysl, že francouzština se ke zhudebnění nehodí.  Jenže jeho ctižádostivost ho nakonec vedla k tomu, že tento názor změnil.  Sám totiž toužil po tom, aby mohl stát v čele takovéhoto „královského divadla“. A tak se rozhodl pro intriku vůči Cambertovi a Perrinovi. Pomohla mu možná náhoda, možná to byla jedna ze šikovných Lullyho intrik: Nezkušený a naivní Perain si totiž za své společníky zvolil dva podvodníky. Perain se záhy ocitl ve vězení – a Lully ho tam navštívil s návrhem, že za něj převezme vedení Academie royale de Musique a za to že dosáhne Perainova osvobození. Perain samozřejmě souhlasil, převedl své privilegium na Lullyho. Lully se tak stal neomezeným vládcem francouzské opery. Bez jeho souhlasu nikdo nesměl provést žádnou operu. Samozřejmě, že si tím Lully nadělal spoustu nepřátel – ale král nad ním držel ochrannou ruku, takže na něj nikdo nemohl. Brzy na to, 27. dubna 1673, měla v Academie royale de Musique premiéru první Lullyho „tragédie lyrique“ „Cadmus a Hermione“. 

Tragédie lyrique 

Tragédie lyrique je oficiální označení pro francouzskou vážnou operu. Lullyho „dvorním libretistou“ se stal básník a dramatik Philippe Quinault (1635-1688). Vytvořil s Lullym prototyp francouzské vážné opery – tragédie lyrique – o 5 dějstvích s prologem Lully dokázal citlivě spojit italskou melodičnost s francouzskou tradicí – smyslem pro okázalou pompézní ”skupinovou” nádheru s důrazem na pathos, velké myšlenky, vysoké mravy, dvorské galantní obyčeje a chování a ušlechtilé gesto i taneční pohyb. Ve svých operách (i zpívaných baletech) vycházel z Racinových a Corneillových divadelních předloh. Základem jeho pěvecko-dramatického projevu je v recitativu – který je melodičtější (tedy spíše typ recitativu accompagnato) a tím se zmenšuje rozdíl mezi recitativem a árií – ta naopak není rozsáhlá a rozhodně není virtuózní. Je to prostě lyrický zpěv s minimem (nebo zcela bez) koloratur. Důležité jsou velké sborové scény – apoteózy, alegorická vyvrcholení a závěry dramat. Vše směřuje k oslavě královského majestátu. To je principiální rozdíl mezi tragédií lyrique a operou seria. Na vrcholu své slávy  založil Lully společně s libretistou Quinaultem tzv. Académie royale de musique a začal dravě (a úspěšně) podnikat v operním a baletním oboru. V roce 1680 dokonce vstoupil do politiky, když byl ustanoven královským dvorním tajným radou. Lully zemřel náhle na prudkou otravu krve (sněť – gangrénu) z nenápadného zranění  (nedbal pokynů lékaře a ránu na noze si nevydezinfikoval), které si způsobil ”taktovací holí” při provedení slavnostního Te Deum k uzdravení krále. Napsal zhruba 20 oper (až do roku 1686 napsal Lully celkem 13 tragédie  lyrique – je zakladatelem tohoto žánru).

Kastráti ve francouzské opeře

Francouzská opera nepoužívala zpěv kastrátů. Kastráti ve Francii pouze pohostinsky koncertovali (slavný Farinelli), ale do francouzských oper obsazováni nebyli.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet