Důchodce a duchovní život – Mezi davem

Autor článku: František Benda Stále si něco opatřujeme. Mládí se podobá jízdě s nenasytným nákupním košíkem, kterým projíždíme kolem přeplněných regálů, nachystaných pro nás okolním světem a nevíme po čem vztáhnout ruku dřív.

„Ale kdež, příteli. Kdo může říci, že vše už umí, takže není kam pokračovat? Kdybys snad potkal někoho, kdo se tím chlubí, nevěř mu ani slovo.“
„Jak si v takových chvílích tedy počínáš? To přece není zcela jednoduchá situace“.
„Myslím, že nejlépe to objasní příměr.
Představ si, že stojíš někde na náměstí nebo v nějaké velké hale. Nejsi tam sám – kolem tebe se tam pohybuje spousta jiných lidí. Většinu z nich neznáš, ale některé tváře jsou ti přece jen povědomé. Třeba je znáš z médií, kde se občas objevují. Pak je tam pár tvých známých, a těsně u tebe ti tobě nejbližší. Každý z nich má svůj vlastní příběh, který považuje za nadmíru důležitý. To by ti nemuselo vadit, ať si každý má co chce. Problém, který ti už ale vadit bude, je v tom, že jeden každý se ti snaží ten svůj příběh převyprávět. Ti nejbližší usilují prodrat se co nejtěsněji k tvému uchu, takže tam dochází k strkanicím a překřičování. Někdy se protlačí i některý z těch vzdálenějších. Každý z nich si myslí, že právě on je ten nejdůležitější. Jeden ani ještě nestačí domluvit a už ho přehluší jiný, takže se toto nevítané divadlo znovu a znovu opakuje.
Najdeš mezi nimi zástupce všech rovin svého podvědomí. Někteří z nich jsou obzvlášť průbojní a snaží se prosadit za každou cenu. Třeba ti, kteří zastupují finance, zdraví, sex, zaměstnání nebo prostou existenci. Může se dokonce i stát, že se odkudsi ze vzdáleného kouta přišourá někdo, o kom jsi až dosud neměl ani tušení. Také tvé koníčky mají dost průbojnou sílu. Ale to pořád není všechno. O překvapení zde není nouze. Budeš-li si dávat pečlivý pozor, se všemi se postupně seznámíš. Nejlépe je poznáš tak, když se jim podaří zmocnit se tvé mysli a ona je chvíli následuje. V tom okamžiku nad tebou vítězí a vnucují ti svůj příběh.
Mysl ale (zvlášť ta, která se právě rozhodla pro koncentrační cvičení) má schopnost se dříve či později vzpamatovat, odmítnout je a vrátit se ke svému původnímu záměru.“
„Jak se tedy takové spoustě rušitelů ubránit?“
„To je přece dost jednoduché, i když uskutečnit to je mnohem obtížnější, než o tom pouze mluvit. Chce to si dupnout, vybrat si pouze jednoho z nich a teprve toho vyslechnout až do konce. I když – a v tom je právě problém – při koncentračních cvičeních si zpravidla vybíráš právě ty předměty, které se do mysli samy neprodírají.
Nepříjemné na tom je, že se tak obrátíš zády i k těm, kteří by ti mohli sdělit něco důležitého nebo kvalitního, i k těm, kteří by ti třeba mohli s něčím pomoci. To se děje hlavně v tom případě, kdy tě například upoutá sličná tvářička, nebo někdo, s kým by ses rád seznámil. Takový se pak snadno dostane do popředí. Zvlášť tehdy, když se rozhodneš jeho problémy spoluprožívat. Takovým pak rád popřeješ sluchu, pokud se na ně dokonce přímo netěšíš. S úsměvem je uvítáš na svém prahu a věnuješ jim náležitou pozornost. Čas, který sis vymezil pro své cvičení, tak uběhne dřív, než se naděješ. Nezřídka se pak ale dostaví pocit zklamání.“
„Popisuješ ten ruch opravdu barvitě. Ale já jej přece také dobře znám. I v mé mysli se dost často překřikují mnozí uchazeči o mou pozornost.“
„Aspoň tedy víš, o čem mluvím. Rovněž se může náhle ozvat mobil, který tě rázem přenese do jiného prostředí a na chvíli tě vzdálí současnému okolí. Jako bys v té chvíli odešel někam jinam a zmizel z té vřavy, která se snaží odvrátit tě od původního záměru.
Může se také objevit mlčící mnich, který tě pohledem vyzve, abys alespoň na chvíli ztichl s ním. Poslechneš-li ho, znovu rázem zmizí vše, co se ještě před chvílí zdálo tak naléhavé, ale jinak, než při těch předcházejících vyrušeních. Pojednou nabudeš dojmu, že teprve teď jsi nalezl něco, co jsi už dávno hledal.“
„Jak dlouho ti trvalo, než jsi začal následovat toho mnicha?“
„Však jsem ti už naznačil, že není mým trvalým společníkem. Jen občas se mi podaří ho přivolat a srovnat si s ním krok. Jedinou výhodou je, že se objeví kdykoliv si na něj vzpomenu, ale nevýhodou pak to, že je vlastně pořád připraven odejít, takže stačí jen malá nepozornost – a zmizí.“
„Děkuji ti příteli za barvité vysvětlení, jenomže k mým starým problémům, které se mi pletou do koncentrací, přibyl teď ještě jeden, který si asi získá dobré místo“.

Autor: František Benda, Foto: Internet