Důchodce a duchovní život – Artéská studna

Autor článku: František Benda Jsou na naší planetě oblasti, kde se kouska zeleně široko daleko nedohledáš. Jen skály a písek. A přesto se tu a tam vyskytují místa s živou vegetací – oázy života.

Voda se tam z jakýchsi důvodů drží, a kde je voda, tam je i život.
Dají se ale také nalézt místa, kde se voda přirozeným způsobem nevyskytuje, a přece je tam zeleně dostatek. To proto, že lidský důvtip objevil její ložiska, nacházející se kdesi hluboko pod povrchem. Tak-že nezbylo než se k ní dostat hlubokým vrtem. Tak vnikly artéské studny.

Dost často se stává, že navrtaná voda se nachází pod tlakem, takže na povrch vyvěrá sama.
Není to jediný případ, kdy nám útroby naší matičky Země poskytují něco užitečného. Obdobně se chová i ropa, ale to je úplně jiná písnička, jakkoli princip, na který v této úvaze obracíme pozornost, je tentýž.
Je tu ale ještě jeden příbuzný prvek, který nelze opomenout. Sopky. Ty nám rovněž poskytují přebytky z útrob Země, jenomže tentokrát neplánovaně a neočekávaně, navíc pak v množství a kvalitě, o které není co stát.

Tyto procesy nejsou nepodobné chování lidské psychiky. Stejně jako se zdá povrch Země jenom málo proměnný, i každý z nás se chová většinou tak, jak chce, aby ho jeho okolí vnímalo. Ale uvnitř, pod nepřístupným povrchem to vře. Většinou se nám to daří dost dobře skrývat. Proč také bychom měli přicházet na veřejnost s problémy, se kterými si často ani sami nevíme rady? To se děje pouze v ojedinělých případech, a to ještě tam, kde nabudeme přesvědčení, že nám to přinese nějaký užitek a že nebudeme prozrazeni. Jinak si ty své utajené roviny pečlivě hlídáme, aby se svévolně neotevřely.

Nezřídka se ovšem stává, že vnitřní napětí přemůže i poslední zábrany a vyvře na povrch. Některé povahy k tomu mají mimořádný sklon. Stačí poslední nevítaná kapka – a pohár přeteče. Takové jednání bývá zpravidla důsledkem omezené kontroly momentálního chování. „Když člověk nemyslí, tehdy po-známe, co si myslí,“ praví staré moudro. Skrytá nutkání nekontrolovaně vyhrknou a je to venku. Podobného principu využívá např. grafologie, neboť při běžném psaní (myslí se rukou) nemyslíme na potřebnou přetvářku, takže použitý styl písma umožní znalcům nahlédnout do hlubin psychiky pisatele.

S artéskými studnami se to má jinak. Tam se plánovitě a tvrdošíjně domáháme čehosi, o čem se domníváme, že nám přinese nějaký zvrat a užitek do naší šedivé každodennosti. Jde totiž o vodu, které se jakékoliv emoce netýkají.

Kdo by nezatoužil najít milostného partnera? Není tak těžké poznat, kde začít. Obdobné je chceme-li přijít k nějakým penězům nebo domoci se lepšího společenského postavení. Ty zásoby možností, ke kterým se usilujeme dostat, existují kdesi v dostatečné míře. Jsou k dispozici a čekají. Čekají na odvahu, nadšení a vytrvalost.

Z trochu jiného soudku je průzkum lidských povah. To si oblíbili psychologové, a to nejen ti oprav-doví, fundovaní, kteří na to mají papír, ale i ti amatérští, kteří se o výsledky pouze pokoušejí.

Vědí ze zkušenosti, že některé mimořádné nebo neočekávané události dokáži otevřít lidské nitro v určitém směru, takže se pravý stav věcí projeví sám. Jde o to zapůsobit neočekávaně a překvapivě, tak, aby pokusná osoba nestačila zvednout štít se svou vykonstruovanou tváří.
Někdy se může přihodit i nám, že na překvapivou událost zareagujeme tak, že se pak při zpětném pohledu divíme, kde s to v nás vzalo.

V praxi se pak může stát cokoli. Vrtáme, vrtáme, ale nebyl-li předcházejí průzkum dostatečně pečlivý, třeba se pak nebudeme stačit divit, čeho jsme se to vlastně dovrtali.

Autor: František Benda, Foto: Internet