Důchodce a duchovní život – Samuel a čokoláda

Autor článku: František Benda Samuel zaslechl zaklepání na dveře svého příbytku. Když je otevřel, uviděl před sebou tři rozpačité mladíky. Všichni se Samuelovi hluboce uklonili a slušně pozdravili.

„Vítám vás, hoši,“ usmál se Samuel. „Pojďte prosím dál a povězte mi, s čím jste ke mně přišli. Jistě to nebude nic jednoduchého.“

Chlapci chvíli mlčeli, až se jeden z nich osmělil. „Ze všech stran slyšíme Samueli o tvé moudrosti. Také po ní toužíme. Přišli jsme tě tedy poprosit, aby nám ze své zásoby odlil trochu do našich prázdných pohárů.“

„To mne samozřejmě těší,“ usmál se Samuel. „Jednoduché to sice nebude, ale neuskutečnitelné také ne. Jen mne budete muset poslechnout a provést přesně vše, co vám řeknu.“
Když to hoši horlivě přislíbili, Samuel se zvedl a přinesl z police tabulku čokolády. Opatrně ji rozbalil a nalámal na vyznačené dílky. Před každého z hochů položil jeden.

„Teď dávejte pozor. Až vám řeknu, vložte svůj díl do úst a čekejte mlčky, dokud se zcela nerozpustí. Při tom dávejte pozor na své myšlenky. Chcete-li poznat vlastnosti světa, sledujte chuť čokolády. Jak se ohlásí, jak se rozvine a jak pomalu zaniká. Chcete-li však poznat chování světa, sledujte, jak se rozpouští. Jak tvrdý kousek zvolna měkne, zmenšuje se a posléze zmizí. Chcete-li ale zahlédnout stín moudrosti, nesledujte vůbec nic. A teď pozor, akce začíná.“

Chlapci sáhli po svých přídělech, vložili je do úst a s pobavením po sobě pokukovali. Samuel se mezitím pohroužil do mlčení.

Po chvíli zvedl hlavu a pozorně sledoval tváře svých návštěvníků. „Tak co, jak to dopadlo? Co jste cítili?“
První chlapec se ujal slova: „Ta čokoláda byla skutečně dobrá. Mám sladké rád, a tak jsem si jí užil a velice pozorně sledoval, jak se zvolna rozpouští. Škoda, že to trvalo tak krátce. Ale zážitek to byl velice příjemný.“

Pak se nechal slyšet druhý: „I mně ten kousek chutnal, ale nedokáži pochopit, jak takové pozorování může nastartovat poznání moudrosti. Trvalo to příliš krátkou dobu – a moudrost nikde.“
Samuel se pak obrátil ke třetímu. Ten neříkal nic. Seděl tiše, bez hnutí, s očima zavřenýma, na tváři úsměv.
Tu Samuel povstal a uklonil se mu.
Pak všechny tři s úsměvem propustil.

Autor: František Benda, Foto: Internet