Důchodce a duchovní život – Samuel a karma 3

Autor článku: František Benda „Nehněvej se prosím Samueli, že znovu obtěžuji. Jde samozřejmě ještě o karmu. Je to ale stále po-jem poměrně málo známý. Můžeš mi jej přiblížit nějakým přijatelnějším způsobem?“

„Máš pravdu, že je dost neznámý, neboť východní duchovní učení, do kterého spadá, k nám přišlo poměrně nedávno, a to zpočátku jen rozpačitě a pouze v útržcích. Není divu, že u nás zatím ještě nestačilo zdomácnět.
Jeho podstata je ale známá už dávno. Jistě víš, co znamená příčina a její následek. Příčina je důvod, proč něco vzniklo a následek je to, co se z ní vyvine. Nic z toho, co známe, nemohlo vzniknout bez příčiny. Ta je dost často odhalitelná, ale to, co předcházelo jí, je nutno hledat v daleké minulosti, takže to už tak snadné není. Ale ani vědci, ani filosofové se dosud neshodli na tom, jaká byla prapůvodní příčina vzniku toho, co dnes vnímáme jako její současný důsledek. To ale teď není předmětem našeho zájmu. Nás zajímá především to, jak se máme chovat k současným důsledkům někdejších příčin. Ty důsledky se nás bezprostředně dotýkají, kdežto příčiny mohou být neznámé.

To úzce souvisí s naším každodenním prožíváním a hledáním správného chování. Kristus nám v tomto smyslu radí: „Proste a bude vám dáno, tlučte a bude vám otevřeno“. Prosit má smysl tam, kde předpokládáme, že je někdo, kdo nás vyslyší a pomůže nám; tlouci pak lze tam, kde tušíme nějaký zaběhnutý mechanismus a toužíme se dostat do jeho struktury. V prvním případě jde o oddanost, v druhém o vlastní úsilí.
Není zcela beze smyslu spojit obě tyto činnosti do jedné. Prosba je spojena s jistou pokorou, která neprosí o něco, o čem si není zcela jista, že na to má nárok. Proto musí být ve svých záměrech velice opatrná, aby si snad nevyprosila něco, s čím se bude později obtížně smiřovat.

Stejně tak je třeba tlouci velice opatrně, abychom si nerozvážně nevynutili něco, co bychom pozdě-ji nedokázali zvládat. Takové věci, ať vyprošené nebo vytrucované, se často obrátí proti jejich nositeli.
Zvláštní kapitolu pak tvoří usmíření s tím, co nám naše karma, nebo – chceš-li – důsledky námi kdysi vtvořených příčin přinášejí. To je ono místo, kde musíme být krajně obezřelí.

Na pomoc při podobném uvažování se uvádí několik návodů.
„Nic nežádám jenom pro sebe, nic nechci, ani si nic nepřeji“ říká si žák na samém začátku své ces-ty. Ví totiž, že z přání se snadno stane usilovná myšlenka a z ní velice brzy čin. A tomu je pak těžko se bránit. Myšlenku lze ještě zastavit, ale zvrátit čin už nelze.

„Na nic nevzpomínám, ničeho nelituji“ – odstraňuje kritizování něčeho, o čem nemáme ani tušení, proč to vzniklo, a k čemu nám to ještě někdy v budoucnu může být dobré. Vzpomínání vždy oživí emoce, čemuž je lepší se vyhnout. Případné prohřešky stačí brát jako nutné součásti dozrávání.
„Nic v duchu nerozvíjím, nic neuzavírám“ – má úzkou souvislost s nerozvážnou snahou ovlivnit budoucnost.
„Na nic se netěším, ničeho se nebojím“ vyjadřuje pokoru v přijímání toho, co neodvratně přijde. „Přijmi svůj den tak, jak přichází,“ radí mudrc.

„S mlčenlivou pokorou přijímám všechno, co přichází. Každému vztahu se snažím obětovat co je v mých silách. Jsem stále otevřený novým prožitkům, procházím jimi zde a nyní. Ve všem nacházím karmu (jako důsledek dávných příčin).“ To je dobré si občas opakovat.“
„Naslouchám ti pečlivě, Samueli, ale pravím ti upřímně: to přece nemůžeš myslet vážně! Vždyť je to zákaz na zákaz. Bylo by pak vůbec možné ještě něco udělat? To mě přímo šokuje.“
„Vůbec se ti nedivím, příteli. To jsou přirozené projevy každého, kdo začíná. Tvá nedůvěra ale vyplývá z toho, že ty na tom neznámém, které ti předkládám, vyhledáváš předem ty záporné stránky, které tě přirozeně odrazují. Odtud ten odpor.

Uvědom si ale, příteli, že svět našeho myšlení je polarizovaný, že se odehrává mezi mantinely jakéhosi minima a maxima možností, a že záleží pouze na tvé svobodné vůli, kudy se rozhodneš procházet. Uvedené návody nejsou příkazy, nýbrž pomocníci, kteří ti mohou pomoci prosvětlit tvé chování, ne je komplikovat.
Vezmi to třeba hned z kraje. „Nic nežádám jenom pro sebe.“ Žádat o něco je dost silné slovo, které dokáže prorazit i značný odpor. Ale žádat o něco nikoli pouze pro sebe jeho průbojnost oslabuje. Žádat pouze pro sebe je dost egoistické. Ale mám-li na mysli všeobecný užitek, pak si zcela přirozeně přeji úspěch, takže dělám vše možné, abych jej dosáhl. Taková žádost je pak už legitimní. Vlastní prospěch, kromě radosti z dobře vykonané práce, zde ustupuje do pozadí.

Nebo si vezmi „Na nic se netěším, ničeho se nebojím.“ Těšit se na něco, co očekáváme, že přijde, neboť jsme to nějakým způsobem připravili nebo zajistili, je zajisté příjemné. Přináší to trochu z očekávané radosti už do současného okamžiku. O to větší je ale rozladění, jestliže se očekávaná událost nedostaví. Je proto výhodnější si nedělat plané naděje a klidně čekat. Dostaví-li se něco příjemného, můžeme to kvitovat jako přirozený důsledek naší karmy – ale nic víc. Nedostaví-li se, pak se nic zvláštního nestalo a my můžeme zůstat v klidu.

Něco podobného se děje v oblasti obav, jenomže s opačným znaménkem. Zde zase přenášíme do současnosti něco ze zklamání, které očekáváme. Je to ale stejně bezpředmětné jako u té radosti, neboť nevíme, jak se situace vyvine. Naplní-li se naše obavy, pak nám nezbyde nic, než se smířit s karmou; ukáží-li se jako liché, může být náš postoj stejný – všechno je v pořádku.“

„To je všechno hezké, Samueli, co mi tu radíš, ale jak si to mám pamatovat? Je to najednou příliš silná dávka.“
„Pamatovat si to nemusíš doslova, i když naučit se to nazpaměť by ti samozřejmě na škodu nebylo. V podstatě ale stačí, pochopíš-li ducha. Budeš-li si pamatovat jednotlivosti, pak tě při jakémkoli jednání snadno napadne něco, co lze právě použít. Nebudeš-li to mít tak snadno po ruce, musíš přemýšlet sám, jak bys danou situaci v naznačeném směru vyřešil.

Rozhodně ale můžeš počítat s tím, že s takto upravenými názory se snadno zařadíš do libovolného náboženství, nebo do kterékoli mírumilovné politické strany nebo filosofie.

V praktickém životě v současné vlčí společnosti ale mnoho porozumění nehledej, jenomže to jsem ti nikdy nesliboval.“

Autor: František Benda, Foto: Internet