Jan Hus – kapitola 1

Autorka článku: Irena Novotná PŘEDHUSITSKÁ DOBA. I když se o Mistru Janu Husovi (1370 – 1415), vzhledem k 600-stému výročí jeho smrti hodně píše, přesto si dovolím přidat polínko do ohně společensko – politických událostí od 12. Do 15. století a rozvinu problematiku komplexněji.

Pozvu vás do doby pozdního středověku, který je nabitý silnou energií, kterou nelze jednoznačně hodnotit negativně, protože přílišným zaměřováním se na jednotlivosti zapomínáme na souvislosti, které se sbíhají až k jeho vystoupení před Kostnickým koncilem, který vydal osudný rozsudek.

Hnutí svobodného ducha – nové formy svobodného života

Bekyně a beghardi bylo hnutí, které konkurovalo žebravým řádům. Svým statutem se pohybovaly mezi církevními řády a farním klérem, ale nenáležely ani jednomu. Žebraví mniši, vědomi své klesající popularity útočili proti skupinám, které se jim blížily názory i postoji, ale lišily se právě statutem. Není příliš od věci vylíčit hnutí bekyň a beghardů, které se rozvinulo ve 12. století na severu Francie a které představovalo místní výhonek potřeby následovat apoštolský život. Jeho zakladatelem byl Lambert Liége, reformátor diecéze Liége, který zemřel v roce 1127 a jím založené společenství je považováno za první bekyňský sbor. Hnutí bekyň bylo zacíleno na ženy, které nemohly očekávat, že se provdají a přijmou výzvu vést svatý život. Ovšem, nechtěly se stát jeptiškami. Upozorňovaly na sebe svou institucionální nezakotveností. Zapadaly do městského života, vycházely vstříc potřebám žen, které nemohly být přijaty do oficiálních řádů a pokračovaly ve velkém počtu v nenápadném životě v řadě měst ve Flandrech, severní Francii a na území říše. Rigorózní výklad kánonů 3. a 4. Lateránského koncilu však mohla jejich postavení problematizovat.

Pronásledování

V době lyonského koncilu se objevují pamflety proti hnutí bekyň a františkán Gilbert z Tournai si stěžoval, že bekyně vlastní neautorizované překlady Písma do národního jazyka, které obsahují herezi, avšak neupřesnil, v čem hereze spočívá, a že čtou na veřejných místech. Olomoucký biskup Bruno bez obalu hlásal, že by jim mělo být přikázáno, aby se vdaly nebo vstoupily do kláštera. A byl opakován výrok 3. a 4. Lateránského koncilu, který rozhodl postavit bariéru proti vznikání nových řádů, a ty které působily, měly být potlačeny. Situace beghardů a bekyň byla nejistá a v následujících desetiletích se neobjevilo nic, co by zlepšilo jejich jinak pohoršlivý obraz. Ten se kromě jiných soudů o jejich činnosti ještě zhoršoval u beghardů, kteří kázali bez povolení. Z roku 1290 zaznamenáváme v Colmaru a v Basileji uvěznění bekyň a beghardů pro herezi. Ani v prvních desetiletích 14. století bekyně sice čelily žalobám proti svým názorům a chování, ale zatím se nestaly cílem konkrétního obvinění z hereze.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet