Byl jste už, pane Hrebenari, zamilovaný či milovaný?

Autor článku: Irena Fuchsová Systém posuzování invalidity je namířený proti zdravotně postiženým. Poskytování sociálních dávek není charitou. Drábek zřídí speciální kontrolní komisi „uzdravující“ postižené.

Sociální karta zavádí fašizující prvky ve společnosti.
My jsme těmi nepřáteli národa, jsme totiž zdravotně postižení.
To je jenom několik titulků, kterými uvádí své blogy na blog.idnes.cz, pan Jiří Hrebenar.
Všimla jsem si včera jeho blogu o tom, že systém posuzování invalidity je namířený proti zdravotně postiženým. A na chvíli mi nebylo příjemně. Ano, pokaždé když zavadím o toto jméno, mi není příjemně. Možná proto, že nemám ráda negativní lidi. Možná proto, že i já jsem postižená. Dětskou obrnu – polio, jsem dostala v roce 1954, kdy se proti ní ještě neočkovalo.
Znám mnoho postižených, mladých, starších, starých, kteří neútočí, jako pan Hrebenar. Žijí stejné životy jako nepostižení. Nebo se o to alespoň pokouší. Ze všech sil. Jsou pozitivní. I když jsou na tom někteří i hůř než postižený kolega bloger.
Napadlo mě dnes po půlnoci, jestli byl tento mladý muž už někdy zamilovaný. A pokud nebyl zamilovaný, jestli byl už někdy milovaný. Ptejte se mě, proč mě to napadlo, řeknu nevím, ale hned si uvědomím, že to není pravda.
Vím, proč mě to napadlo. Vím to až moc dobře.
V pátek, 1. července 2011, mi poslala esemesku Sašenka. Ptala se mě, kdy přijedu letos do klimkovických lázní. Že už tam s maminkou je. Příběh Sašenky, který vyšel v roce 2009 v ONA DNES, si můžete přečíst na mých webových stránkách, v rubrice, Když se řekne skandál. Jsou tam i její webové stránky. Sašenka je anděl.
Druhý anděl se mi ozval následující den, 2. července 2011. Mirunka, o které jsem nevěděla osm let. Poznala jsem ji v roce 1995 ve stejných lázních, kde je právě Sašenka. Kdyby Mirunka dělala hlasatelku, celý národ by se denně tlačil u obrazovek, aby z ní vysál pozitivní energii, úsměv, teplo. Nádherná, třiadvacetiletá dívka, s vlasy kolem hlavy jako svatozář. Dokonalá tvář, laskavé, chápavé oči. Smysl pro humor. Žena, kvůli které se muži vyzývají na souboj. Žena, pro kterou se umírá.
No, ano, chybička se do této dokonalosti vloudila. Nemoc, kterou Mirunka dostala ve svých pěti letech, je tak výjimečná, že nemá cenu ji popisovat. Pojišťovny ji ani nemají v tabulkách. Lidí se stejnou nemocí je na světě pět. Nebo čtyři?
Mirunce se z jistého důvodu v pěti letech zpomalil růst dolních končetin a ztratil se z nich život. Přestala chodit a musela na vozík. Nahoře rostla v nádhernou dívku, ale dolní končetiny zůstaly dětské. Ano. Půvabná mladá žena, kterou jsem poznala v roce 1995, měla nohy desetiletého dítěte.
Od roku 1995 jsme o sobě věděly.
Vdala se. A rozvedla, i když byl její manžel proti ní relativně zdravý a mohl být pro ni oporou, ale on ji místo toho začal psychicky týrat. Urážet. Ponižovat. Mirunka byla totiž sebevědomá, krásná, mladá žena a nemínila se měnit, i když byla na vozíku a její manžel byl relativně zdravý.
On se uměl přetvařovat. Před lidmi se k ní choval ohleduplně. S láskou. Když si začala opatrně stěžovat na to, co se mezi nimi děje doma, přátelé jí nevěřili. Co by chtěla, říkali někteří. Je na vozíku. Ať je ráda, že se vůbec vdala. Nedivím se jim. On byl ďábel v přetvařování. Patřila jsem k několika lidem, kteří jí věřili.
Bylo to těžké, ale Mirunka v sobě měla sílu lva. Jak říkám, rozvedla se. Přečtěte si její příběh, ze kterého jsem udělala povídku o babičce a vajíčkách, přečtěte si ho, kde jinde, než v rubrice, Když se řekne skandál.
Rozvedla se a v roce 2003 se vdala podruhé. Ještě jsem jim k svatbě posílala knihu, Když se žena topí, která mi právě vyšla a kde je Mirunka na ilustraci, a pak jsem o ní celé roky nevěděla nic.
Až do soboty, 2. července 2011, kdy mi od ní přišel e-mail. A fotografie. Na jedné byl její manžel a jejich dva synové…
… „Už skoro tři roky bydlíme s Mirkem a s kluky v jižních Čechách, kde jsme si postavili domeček. Mirek odtud pochází, žije zde i jeho maminka a brácha s rodinou. Kluci rostou jako z vody. Bédíkovi bylo šest a po prázdninách půjde do školy. Je to nadaný kluk, v necelých čtyřech letech se sám naučil číst, má obdivuhodné znalosti z dějepisu, zeměpisu, baví ho vesmír. Mireček je pohodář. Tomu budou v září čtyři roky, chodí do školky a je to moje sluníčko. Mirek učí na základní škole, já pracuju doma na počítači, pomáhám Béďovi s věcmi do školy, což mi zabere skoro nejvíc času, a samozřejmě pečuju o rodinu a domácnost. Máme krásný dům s velkou zahradou. Žijeme si vcelku klidným, spokojeným životem…“
Hodně štěstí, holky. Sašenko i Mirunko.
I vám hodně štěstí, pane Hrebenari.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12