Jan Hus – kapitola 7

Autorka článku: Irena Novotná KRÁL VÁCLAV GRUNTUJE. Když v srpnu roku 1397 se král Václav vrátil do německé země, začal vynakládat mnoho úsilí a energie, aby zavedl pořádek.

Pro začátek nechal dobýt a pobořit mnoho loupežnických hradů. Následně zrušil a zapověděl protizákonné spolky a bylo též urovnáno mnoho sporů mezi stavy a obyvateli. Nakonec byl vyhlášen sněm pro uvedení všeobecného míru do Frankfurtu nad Mohanem. O průběhu sněmu nemáme dostatečné množství zpráv, ale jedno je zcela jisté, že 6. ledna 1398 byl mír uzavřen právě zásluhou krále Václava na plných deset let.

Avšak falckrabě Ruprecht a mohučský a trevírský arcibiskupové už 3. března použili svou moc a omezili trvání onoho míru na pouhých pět let.

Jak sesadit krále

Královy hříchy

V Miláně a v jeho okolí po století panovala rodina Visconty, nás bude zajímat nyní Jan Galeasso, její představitel. On i rodina měli špatnou pověst. Nejenže vládla despoticky, ale své poddané zatěžovala daněmi tak, že utíkali z kraje. Za vybrané daně pak podporoval umění, vědy a průmysl.  Ale jen jedno mu scházelo: neměl potřebný titul. Pouhé jméno hraběte Devirtu nestačilo. Toužil po kariéře: stát se císařským zástupcem v Miláně. A tak se obrátil se žádostí na krále Václava IV.,  v roce 1394 a už 11. května 1395 obdržel jmenovací dekret – byl povýšen za vévodu milánského. A taxa: 100.000 zlatých pro krále Václava. Vždyť královská pokladna po zhořelském vévodovi  zela prázdnotou.

Václav si sice získal v Itálii přítele, příznivce a služebníka., ale rozzuřil Florenťany, kteří v nově povýšeném viděli svého úhlavního nepřítele. A tak začali hledat své spojence v jeho říšských odpůrcích. A přitom nešetřili referencemi o všech nebezpečích, které mohou očekávat od Viscontů a přičiňovali se, jak mohli, aby král Václav byl svržen z trůnu.

Dne 20. srpna roku 1400 už přetekla trpělivost všech s chováním krále Václava, který ignoroval veškerá napomenutí, varování i hrozby ze strany papežů i šlechty, a ten den bylo přikročeno k jeho formálnímu sesazení.

Arcibiskup přečetl veřejně jeho viny:

1. Jako správce církve nezjednal ji pokoje

2. Umenšil říši, Visconty povýšil na milánské vévody

3. Mnohé k říši spadlé odúmrtí v Německu a i v Italii propůjčil zase dále

4. Že vydával blankety, kterých se mohlo zneužívat

5. Že nezastavil nepokoje a záště, které v říši vypukly

6. Že se osobně dopustil mnoha ukrutností

7. Že se vůbec nestaral o církev a ani o říši, i přesto, že k němu docházela mnohá napomínání

A proto se knížata dohodli, že ho sesadí z trůnu  jako nepotřebného, nedbalého a nečinného menšitele i nehodného správce svaté říše římské

Kterak král Václav o římskou korunu přišel

Pozítří pak tři arcibiskupové podle úmluvy volili falckrabí Ruprechta za krále římského. Na ostatní tři hlasy kurfiřtů – českého, saského a braniborského se nebralo při volbě žádného ohledu.

Když dne 30. srpna došla králi Václavovi zpráva o jeho sesazení, rozlítil se strašlivým hněvem a přísahal při svatém Václavovi, že to nenechá bez trestu. A obrátil se na svého bratra Zikmunda o radu. Zikmund skutečně přijel ke Kutné Hoře se znamenitým vojskem a s ním  také markrabě Jošt s jednotou panskou do sedlského kláštera a hned se jednalo o ceně, za kterou Václavovi proti jeho nepřátelům pomohou. Nejenže měl zaplatit celou válku, ale také jednota panská požadovala v předstihu, aby vyhověl všem dávným stížnostem a Zikmund  zase požadoval podstoupení Slezska a Lužnice a také veškerou správu Čech.

A Václav se rozlítil. Dal si přivést svého koně a odjel pryč, ani se se shromážděnými nerozloučil. To se stalo asi v polovině října roku 1400. Ještě na podzim roku 1400 zvedli úředníci falckraběte válku proti Václavovi.  Ale už z jara 1401 byla válka přenesena přes české hranice.  Ruprechtovy korouhve však v české zemi neměly štěstí. Dne 20. června uzavřel příměří v Amberku, a dále bylo vyjednávání, které se odbývalo v Mnichově nad Lesy, které leželo na českých hranicích.

A mnichově nad lesy vyhlásil Ruprecht tyto požadavky:

1. Václav se má odřeknout římské říše ve prospěch Ruprechta a svůj úmysl ohlásit celému křesťanstvu

2. Hned a bezplatně má Václav vydat Ruprechtovi všechny klenoty a říšské svátosti, jakož i říšskou registraturu, zejména všechny listiny o Brabantsku

3. Aby jménem království českého mu slíbil poslušenství

4. Aby Václava neteř Eliška Zhořelská se provdala za Ruprechtova syna a všem by j byly připsány všechny země, na kterých se strany dohodnou

5. A za všechny tyto ústupky byl Ruprecht ochoten pojistit Václavovi nerušené panování v Čechách.

Václav mu vzkázal, že mu dopřeje titulu krále římského, až teprve od něho bude uznán za císaře, potom že nabízené oddavky se nepotkají s nesnázemi.

Král Zikmund se těchto událostí nemohlo účastnit – byl zajat a uvězněn od svých poddaných. Uherští magnáti ho zatkli ve sněmovním shromáždění na budínském hradě dne 28. dubna 1401. Ani jeden meč se nezvedl na jeho obranu. Václav se snažil svého bratra osvobodit i přes to, že byl v nezáviděníhodné situaci. Vyjednával i s Mikulášem a gardou a zavázal se za svého bratra zaplatil 1000 zlatých dukátů k ročnímu poplacení. Roku 1401 se dostal Zikmund na svobodu a získal opět své královského postavení a smířil se s uherskými stavy.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet