Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Kdo je pracovitější? Muži nebo ženy?

Publikováno: 21.09.15
Počet zobrazení: 1283
  Autor článku: Irena Fuchsová
Lehká otázka, na kterou se lehce odpovídá. Muži jsou přesvědčeni, že pracovitější jsou oni. A zrovna tak jsou o své větší pracovitosti přesvědčeny ženy, tedy i já.
 

Ano, my, ženy, jsme pracovitější než muži. Víc vydržíme. Víc uděláme. Umíme si práci zorganizovat. Neděláme zbytečnou práci. Nepřiděláváme si práci, protože víme, že ji budeme muset stejně udělat jenom my. Nevymýšlíme si novou práci, protože nám stačí ta, která je před námi.
Dám vám jednoduchý příklad.

Na chalupě jsme dělali komín. Jasně, já komín nedělala, já tedy určitě ne. Pozval se zedník, který uměl stavět komíny a pan Fuchs mu pomáhal.

Zatímco se domlouvali, čím začnou a jak budou pokračovat, uklidila jsem po ranním vstávání, dala jsem ven peřiny, zalila jsem kytky na zahradě, umyla jsem umyvadlo v koupelně, umyla jsem záchod, dala jsem papání pejskovi, připravila jsem si, co budu vařit, nejdřív jsem se ovšem šla pánů zeptat, co budou chtít a dala jim vybrat ze tří možností, když si jednu vybrali, zalezla jsem do kuchyně, odkud jsem byla v průměru každých deset minut vyvolaná ven panem Fuchsem.

„Přines mi…“
„Najdi mi…“
„Zavolej si psa, otravuje tady!“
„Přines mi…“
„Najdi mi…“
„Zavolej si psa, otravuje tady!“
Když mě nevolal pan Fuchs, volala jsem já.
„Nechcete něco pít?“
„Nechcete kafe?“
„Nedáte si svačinku?“
Chtěli pít, chtěli kafe, chtěli i svačinku.

Na tu si sedli do chládku, potěšeně koukali na to, co už udělali, zabrousili do politiky, vypili a snědli, co jsem jim přinesla, a i když na nich bylo vidět, že by se nejradši někam svalili a dali si dvacet – kdyby tu nebyl zedník, pan Fuchs by to určitě udělal – šli znovu dělat komín.

Za hodinku jsem měla oběd připravený. Šla jsem ven a asi deset minut jsem je prosila, aby toho už nechali, a šli se naobědvat. Když konečně seděli u stolu, přinesla jsem jim jídlo jak králům a zase zalezla do kuchyně, připravená vyběhnout, až pan Fuchs zavolá. Nezavolal, přinesl vylízané talíře a poprosil o kafe pro oba.
Dostali kafe a buchtu.

Pak šli zase pracovat a dopolední kolotoč se opakoval.
„Přines mi…“
„Najdi mi…“
„Zavolej si psa, otravuje tady!“
„Přines mi…“
„Najdi mi…“
„Zavolej si psa, otravuje tady!“

Když mě nevolal pan Fuchs, volala jsem já.
„Nechcete něco pít?“
„Nechcete kafe?“
„Nedáte si svačinku?“
Chtěli pít, chtěli kafe, chtěli i svačinku.

Po svačince zvolnili tempo, domlouvali se, jak budou zítra pokračovat, dodělali ještě kousek komína a pak zedník odjel. Zatímco pan Fuchs spokojeně prohlížel dílo, vytřela jsem tam, kde našlapali, uklidila koupelnu, kde se myli, a pak pan Fuchs řekl, že by si dal něco menšího.
Bylo osmnáct hodin a já se od osmi nezastavila.

„A co,“ zeptala jsem se snaživě, a toužebně si přála, aby neřekl topinky a na ně volská voka.
„Kdyby se ti chtělo udělat mi topinky a na ně volský voka…“

Hm… to znamená na vařiči s jednou plotýnkou udělat nejdřív na jedné pánvi volský voka, neudělat je úplně, na druhé pánvi udělat topinky, až budou, dodělat volský voka, mezitím potřít topinky česnekem…
„Jo… udělám.“

Opět jsem zalezla do kuchyně.
„Přines mi, prosím tě, noviny!“

Přinesla jsem mu na dvorek, ke stolu v chládku, kde má i lavici, na které si přes den rád zdřímne, noviny a šla jsem zpátky do kuchyně.
„Nemám tam někde brejle?“

Našla jsem brejle, přinesla mu je, začala jsem připravovat topinky a volský voka, ještě mě zavolal, abych mu přinesla pivo, donesla jsem mu ho, a za chvíli jsem mu nesla večeři.

Když začal jíst, sedla jsem si pod ořech, kde mám svoji lavičku, na které se ovšem nedá přes den zdřímnout jako na lavici pana Fuchse. Na téhle své lavičce, když pan Fuchs dřímá, většinou škrabu brambory, chystám zeleninu na salát, přesazuju kytky, vylupuju lískové oříšky, myju nádobí, čistím cokoli od čehokoli atd. atd.
„Uf. To jsem ráda, že sedím. Sem utahaná jak…“ Nedopověděla jsem, protože se od topinek ozval pan Fuchs.
„Utahaná? Prosím tě, z čeho? Dyk si celej den nic nedělala.“

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: