Důchodce a duchovní život – Přání

Autor článku: František Benda Přání nás přenáší do snového světa. I kdybychom se měli sebe lépe, přání, aby se něco ještě více zlepšilo, se zcela bezpečně objeví.

Podíváme-li se na přání zblízka, snadno seznáme, že se nejedná o jev nikterak jednoduchý. Jsou přání prostá, snadno uskutečnitelná, a jiná dalekosáhlá, v jejichž naplnění ani sami moc nevěříme. Některá vedou k rozvoji, kdežto jiným se je radno přímo vyhnout. Vyskytnou se i taková, která nás přimějí k ráznému uskutečnění, ale i některá, s nimiž si jen tak laškovně pohráváme, avšak s jejich naplněním ani tak moc nepočítáme a odsunujeme je na pozdější dobu.

Přání lze přirovnat ke květům na naší realitě. Ale stejně jako si kdejakou květinu neuložíme doma do vázy, nebo ji v květináči neu-místíme někam, kde bychom na ni viděli a mohli se kochat její krásou, stejně bychom měli nakládat i se svými náhodnými přáními. I zde je nutný výběr. Také mezi květinami jsou takové, které právě nevoní, jejich květ není natolik výrazný, aby poutal naši pozornost, a některé jsou dokonce i nebezpečné. S volbou takových ovšem nejsou problémy. Prostě se jim vyhneme.

S přáními to tak jednoduché není. Vznikají spontánně, někdy i proti naší vůli a dost často nikoli ve shodě se zdravým rozumem. Pak musíme být velice opatrní. Fantasie snadno pohrdne dobře míněnými varováními a rozběhne se do lákavých příslibů. Nepodaří-li se ji udržet na uzdě, může nás snadno přesvědčit, že sen je ve skutečnosti realitou, na což naše okolí samozřejmě nebude brát ohled, takže snadno dojde ke kolizím.

Bez přání, snění a fantastických představ by ovšem život rychle ztratil svůj půvab. Ale stejně jako ve svém bytě nepřikrášlujeme kde co, smiřujíce se v mnohém s praktickou strohostí, stejně se musíme vyrovnati i se svými představami. Pokud jde o nezávazné flirtování – prosím. Však i mnohé vybrané květiny ve váze záhy zvadnou a musíme se s nimi rozloučit.

Choulostivější je to s přáními, která jsou plná lákavých příslibů, ale o nichž nám zkušenost praví, že jsou nebezpečně zavádějící. To je varovné, takže musíme zpozornět.

V běžném životě se to nemusí zdát ani tak důležité. Tam si na tom někdy dokonce dáváme záležet. Varující je to v případě, že jsme se rozhodli zajímat se o duchovní cestu. Zde jde v prvé řadě o zacházení s myšlenkami.

A přání jsou rozpustilí uličníci, kteří je dokáží zle pocuchat.

Duchovní život prožívá velmi citlivě neustálý střet mezi svými záměry a všudypřítomnou realitou. Na záměry se musíme násilně rozpomínat a připomínat si je; realita se vnucuje sama a neustále. Moudří nám radí, abychom ji produchovňovali. To ale předpokládá, když už ne doporučované neustálé, tedy alespoň co nejčastější uvědomování si co že to vlastně děláme. Sledovat práci svých rukou není zas tak obtížné. Ani sledování postupu při řešení nějakého problému nás příliš nezatíží. Krajně obtížné je sledování vlastních, neustále se proměňujících myšlenek. Mysl se tu vlastně obrací sama k sobě: co to vlastně dělám? Kam to vůbec směřuji?
Markantní je to jmenovitě u přání. Mysl se na něco upne – a už jede. Fantasie jí poskytne neobyčejné možnosti. Nic jí vlastně nebrání. To ovšem nemůže skončit jinak, než probráním se z tohoto ošidného snu a návratem k realitě. Někdo si v těchto výletech libuje, jiný se za ně trochu stydí a rozhoduje se víc je neopakovat.

Kontrola mysli se pak zaměřuje právě na tuto oblast. Rozhodující je chvíle, kdysi uvědomíme, že snění se už příliš rozjelo a je zá-hodno přestat. Pozorné sledování vlastních myšlenek dokáže zaznamenat, že výhybka byla přehozena směrem do zakázaných končin a povelí k návratu. Od tohoto rozhodnutí do zahájení návratu uteče ale přece jen nějaká chvíle, takže něco ze snění v mysli přece jenom zůstane.

Vytrvalým úsilím se tato doba může stále více zkracovat, až dojde k tomu, že se mysl ožehavým končinám sama vyhýbá ještě včas, než si s nimi dokáže něco začít.

Neznamená to ovšem dát vale všem přáním. To by život ztratil veškerý svůj půvab. Jsou neškodná přání, jejichž splnění naplní mysl radostí, nebo i taková, z nichž se zraduje někdo jiný. Taková dokonce dokáží nad všemi předchozími co do potěšení zvítězit. V tom vězí ostatně i ono doporučované produchovňování.

Autor: František Benda, Foto: Internet