Jan Hus – kapitola 11

Autorka článku: Irena Novotná A ZNOVU VIKLEFOVO UČENÍ A HORLENÍ V ČECHÁCH. Po té, co na universitě pražské byly v roce 1403 zapovězeny Viklefovy knihy a učení, v roce 1405 papež Inocenc VII,, na základě stížnosti z Čech, napomínal arcibiskupa pražského, aby zkoumal učení Viklefovo a potrestal ty, které jeho učení rozšiřují.

Ale bylo třeba, aby se jasně řeklo, co pod názvem „Viklefovy bludy“ je myšleno. Po jedné stránce se Viklef shodoval s Mistrem Matějem z Janova a jeho přívrženci ve smyslu kritiky proti církevním řádům, které více zdůrazňovaly posílení hierarchie, než zbožnosti a víry. Na rozdíl od českých mistrů, Viklef si počínal drsněji, než čeští reformátoři. A roku 1405 zaslal cisterciák Mistr Jan ze Štěkny arcibiskupovi Zbyňkovi žalobu na Mistra Stanislava ze Znojma jako obhájci učení Viklefova o nepřepodstatněni se chleba a vína ve svátosti oltářní.

Arcibiskup na synodě v červnu roku 1406 přikázal, že ve svátosti, jakmile kněz na mši pronese slova posvátná, podstata chleba a vína se mění v pravé tělo a pravou krev Kristovu. Kdokoliv by mluvil a věřil jinak, měl pod kletbou jako kacíř být jemu oznámen a udán. A tak mnozí duchovní i světští byli pohnáni před arcibiskupův soud a vyslýcháni. Jakmile se zjistilo, že nestáli na Viklefově učení, zvláště o večeři Páně, byli propuštěni.

Vliv Mistra Jana Husa na arcibiskupa a na královnu Žofii.

Jistě, že mírné zacházení s udanými duchovními bylo ovlivněno přímluvou Mistra Jana Husa, betlémského kazatele, který v té době byl v arcibiskupově velké přízni, ale i u krále a i u lidu. Důvěru si získal svým přístupem. Jeho řeč směřovala zjevně k nápravě mravů a ke zrušení nepořádků v církvi. Získal si i královnu Žofii, která si ho zvolila za zpovědníka. Tím si získal i přístup a vliv u dvora. Král Václav málo dbal o učení a o rozdíl mezi jeho učením a učením církve. Arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hassenburka byl spíše lepším vojákem, než teologem, reformátorským snahám byl nakloněn a Mistru Jan Husovi věřil více, než komu jinému. Hned, jak se chopil arcibiskupského úřadu, pověřil Mistra Jana Husa, aby mu jemu osobně ohlásil, pokud najde ve správě arcibiskupství nějaké nepořádky neb úchylky od práva. Už v roce 1404 ho ustanovil synodálním kazatelem. Tento soulad mezi arcibiskupem a Mistrem Janem Husem trval do roku 1407. Ale brzy se jejich vztah změnil. Palacký soudí, že ta změna nezáležela na jejich osobní vůli, ale spíše souvisela s událostmi, které nastaly ve všeobecné situaci. Blížila se nová církevní krize.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet