Jan Hus – kapitola 8

Autorka článku: Irena Novotná DO HRY VSTUPUJE JAN GALEASSO. Po svém osvobození Zikmund poslal zprávu Benátčanům, aby se se vzdorokrálem Ruprechtem nepouštěli do žádných spolků proti Václavovi a aby se mu nepoddávali.

Ruprecht mezitím upevnil svou moc, zejména v Německu a hodlal jet do Říma, aby uchvátil císařskou korunu a dle slibu Florenťanům odejmul Viscontům Miláno. Na říšském sněmu v Norimberku mu byla projevena plná podpora a rakouská knížata mu otevřela cestu přes Tyroly. Také na něho čekali s velkou nedočkavostí i nepřátelé Viscontů. Ti chtěli k Ruprechtovi přijít branou mocí a Florenťané mu přislíbili finanční pomoc ve výši 200 000 dukátů.

Ruprecht nezaváhal ani den. Už v Innsbrucku dne 25. září 1401 prohlásil o Janu Gateattovi že mu propadla práva v říši a všichni chystali proti němu válku. Když ale Ruprecht táhl z Tridentu do Brixie v domnění, že brány tohoto města ze strany jeho příznivců mu budou otevřeny, milánské vojsko se dnem 21. října proti němu vojensky postavilo a po nedlouhém odporu ho porazilo. Kníže Leopold, který Ruprechta doprovázel, upadl do zajetí. Konečně Ruprecht vystřízlivěl ze sna o své nesmírné moci a opuštěn od svých přívrženců se pokoušel dostat do střední Itálie po moři, neboť po souši už neměl šanci.

Jako vítěz vypravil Jan Galeasso poselství ke králi Václavovi, aby ho konečně pohnul k jízdě do Říma. Čeho se král tolik bál, nyní učinil s lehkou myslí: svěřil sám sebe a všechnu vládu zemskou v Čechách do rukou Zikmundových, aby jím byl veden a hájen na cestě do Říma k císařské korunovaci.

Král Václav IV. znovu zatčen

Ale, než nastoupili cestu do Říma, museli se postarat o zachování zemského míru. A tak byl ke dni 18. února do Prahy svolán sněm, na který se měli stavové dostavit v hojném počtu. Porady se dály na starém městě v klášteře u sv. Jakuba.

Usnesení bylo velmi vážné

Poněvadž se mnozí Čechové za žold stali služebníky zahraničních panovníků (zvláště pak Ruprechta), určen je jim konečný rok ke dni svátosti (7. dubna), nejprve příští, aby opuštěnce službu cizí, postavili se před zemský soud: kdokoliv by tak neučinil a i nadále ke škodě Koruny české sloužil proti zemi, ten každý bude odsouzen jako psanec a zemský škůdce i zloděj všeho práva ve cti v zemi jeho i nápady, jakožto již odsouzené, má král obrátiti podle panské rady na zemské dobré. Týmž způsobem trestán buď, kdokoliv psance nebo škůdce zemského k sobě přijme, jemu pomáhati bude, kdykoli tři páni přísežní popravcové krajští nato vysvědčí, aneb vyznají. Poprava nad psanci konej se k volání popravcův dle starého práva důkladně a bezohledně, avšak bez hubení zboží Také páni nalezli, aby všechna braní mocí, všechna násilí, odpovědi stráže i všechny nátisky stály a minuly v  Koruně české buď odpovědí, nebo neodpovědí. Pak-li by kdo učinil proti tomu, tehdy jest odsouzen zboží na královu milost a žádného práva proti žádnému nemá míti, ale býti jako psanec: než každý aby sebe hleděti zemským právem, jakožto starý obyčej jest.

Osudový dopad

Nevíme, zda tato úmluva došla vůbec k uplatnění. Několik dní po tom, co byla sepsána a zapsána do desek zemských, vypukl nový svár, který se už nikdy nedal urovnat a vedl k nenapravitelnému rozchodu dvou bratrů. Příčina toho osudného sporu dala směr celému pásmu dějin této doby a nikdo nezná dosud obdobu takového případu. Jádrem sporu byl Václavův odpor proti Zikmundovým nařízením, které učinil ve prospěch panské jednoty. Stalo se, že dne 6. března 1402 dal Zikmund zatknout svého bratra v králově dvoře u sv. Benedikta na starém městě a vést na pražský hrad a tam ho nechal střežit. Brzy se mínění lidí obrátilo ve prospěch krále Václava, jakmile se roznesla zpráva o jeho zatčení. Zikmund zneužíval svého postavení, vybíral kruté daně a vyhrožoval všelijakými ukrutnostmi, pokud se lidé nepodvolí. Markrabě Prokop, věrný Václavovi, se postavil proti Zikmundovi, k Prokopovi se přidávali i mnozí páni a větší počte královských měst. Nové nepokoje v Čechách přivítal Ruprecht, který mohl konečně opustit Itálií.

Povídá se, že …

Dne 3. června 1402 Zikmund za panské podpory vytáhl proti Prokopovi, a den před tím dal krále Václava pro jistotu zavřít na hradě pražském do věže. Zikmund pak vodil markraběte Prokopa svázaného k zámkům těch, kteří se drželi krále Václava, zejména ke hradu Blaníku, aby donutil jeho posádku se vzdát. V každém případě, Zikmundovi se podařilo potlačit veškerý odpor v Čechách proti němu. Markrabě Jošt se těch nepokojů nezúčastnil. Po Prokopově zajetí se však zase dal dohromady s Ruprechtem a choval v sobě naději, že z té krvavé spousty zrad i nešlechetností vykvete pro něho i koruna královská. Zikmund přitáhl do země s 12 tisíci vojáky, téměř to byli samí Uhrové a kumáni, rozložil se u Kolína nad Labem, a v opevněném táboře a vydal manifest k celému národu českému a pod nejtěžšími pokutami poroučel, aby bez meškání se k němu přidali a připojili se svými vojsky a zbraněmi. Kdokoliv se opozdí, bude se na něho hledět jako na nepřítele. Co bylo účelem toho všeho? Dobytí Kutné hory, která byla sama o sobě bohatá. Chovala v sobě Václavovy drahé poklady, věrnost k němu nad jiné obyvatele. Město se bránilo a ke konci roku 1402 před jeho branami byly svedeny krvavé boje. Když pochopili, že se neubrání přesile, požádali kapitulaci a Zikmund měšťany krutě pokořil, ožebračil a zmocnil se bratrova pokladu.

Ještě dne 14. dubna 1403 markrabě Jošt uzavřel s králem Zikmundem a rakouskými knížaty Vilémem i Albrechtem příměří, které mělo trvat do 20. května.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet