Jan Hus – kapitola 9

Autorka článku: Irena Novotná ZIKMUND A BONIFÁC IX. Papež Bonifác IX. se v posledních letech postavil do čela nepřátel lucemburského rodu, zvláště Václava a Zikmunda a tím popudil Zikmunda k velkému vzteku

Dne 9. srpna 1403 Zikmund zakázal odvádět platy nebo daně do papežské komory a zakázal přijímat písemnosti od papeže, takže to šlo obvyklou cestou – Zikmund ve svých zemích kázal neposlušnost vůči papeži a papež kázal proti králi. Zikmund se své chování snažil obhájit tím, že psal všem kardinálů těžké žaloby proti papeži.

A co se stalo s Václavem?

Václav zatím pobýval ve Vídni pod stráží rakouských knížat. Bydlel v knížecím zámku, projížděl se na koni po městě a okolí. Za půl roku mu kníže Vilém postoupil zvláštní dům na Kienmarktu a každý den ho navštěvoval jednak z úcty a jednak že ho hlídal. Bylo mu ponecháno dvořanstvo a vše běželo jak na drátku, takže ostraha nad ním povolovala. A jednoho večera pomocí maltézského křižovníka jménem Bohuše, dne 11. Listopadu v přestrojení a nepoznán, před očima vídeňských obyvatelů ujel z města na dunajský břeh, tam ho rybář vzal do člunu a odvezl přes řeku do Stadlau. A zde  na něho čekal Jan z Liechtensteina s 50 střelci, rychle ho dovezl na svůj mikulovský zámek na Moravě, a pak k jeho věrným do Kutné Hory.

Návrat krále.
Král Václav IV. se vrátil z vídeňského zajetí po roce a půl a shledal, že se situace velmi změnila. Lidé ho radostně vítali. Měli už dost rozbrojů, právního chaosu, bezvládí a navíc, král Zikmund vybíral nemilosrdně daně. A právě, zmíněný chaos nebyl jen v Čechách a na Moravě, ale i v okolních zemích. Najednou lidé zjistili, že král Václav byl lepším a milosrdnějším panovníkem. Zdá se, že jeho problémy, potíže a následky jeho chování byly pro něho nejlepší školou, ale i pro všechny, kteří v té době s ním žili v různých vztazích. Král se vrátil a dosedl zpět na trůn.

Úklid před válkou se Zikmundem.

Jeho první kroky byly zaměřeny k tomu, aby urovnal všechny nepořádky, které způsobila vláda jeho bratra v Čechách a získal zpět své bývalé spojence. Velmi správně předpokládal, že ho válka se Zikmundem nemine. Za prvé: z Berlína povolal zpět svého bratrance markraběte Jošta. Už mu mohl důvěřovat, protože Jošt (podobně jako on) byl se Zikmundem „na štíru“. Též se k němu vrátil markrabě Prokop, který dříve vstoupil do panské jednoty. Za druhé: na nejvyšší úřady dosadil zpět schopné a věrné muže, na místo pana Jindřicha z Rožmberka (který se nesměl už více ukázat na králově dvoře), byl ustanoven Jan Krušina z Lichtenburgu, kterému byl přidělen úřad nejvyššího purkrabího pražského a současně zastával postavení zemského hofmistra. Nejvyšším zemským komorníkem se stal pan Aleš Škopek z Dubé na Dražicích, nejvyšším sudím zemským zůstal pan Hynek Berka z Dubé a Hohensteině, dvorským sudím byli jmenováni pan Břeněk Švihovský z Risenberka na skále. Oba dříve náleželi do panské jednoty. Mezi jmenovanými nenajdeme jediného vladyku. Soudobé prameny se zmiňují o tom, že Václav po návratu z druhého zajetí na pány ještě více zanevřel – dá se mluvit přímo o nenávisti.

Zikmund zuří, válka byla nevyhnutelná.

Jakmile krále Zikmunda stihla zpráva, že jeho bratr Václav uprchl z vídeňského vězení, strašlivě se rozzuřil na rakouská knížata. Kdyby mu v tom nebránilo zimní mrazivé počasí, neváhal by proti nim rozpoutat krvavou válku. Ale oni mu dokázali svou nevinu a přislíbili mu významnou pomoc ve válce, kterou Zikmund hodlal podniknout proti králi Václavovi a příbuzným. A tak v roce 1404 vytáhl kníže Albrecht osobně se Zikmundem do pole na Moravu. Na počátku měsíce července bylo obleženo město Znojmo uherským a rakouským vojskem. V čele těchto vojsk stáli neblaze proslulí královi služebníci, pan Hynek z Kunštátu a z Jevišovic, přezdívkou Suchý čert a Jan z Lamberka, přezdívkou Sokol. Jenomže v Zikmundově vojsku se náhle objevila úplavice. Nakažen byl i Zikmund a Albrecht (ten zemřel 14. září 1404), a z toho důvodu bylo upuštěno od obléhání města, podle letopisů, koncem srpna 1404. Vojsko se rozešlo. Král Zikmund se brzy uzdravil. Zatím mezi králem Václavem a jeho bratrem Zikmundem proudila korespondence. Václav žádal, aby mu, jako pánu, vydal svůj vladařský podíl. Během roku 1404 se také smířil s rakouskými knížaty.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet