Když se muži mýlí

Autor článku: Irena Fuchsová Mýlí se často, samozřejmě, stejně jako se často mýlí i ženy. Na tom není nic špatného, zmýlit se.

Když se zmýlíme zásadně, měli bychom si to umět přiznat před sebou i před druhými. A pokud je to nutné, měli bychom se i omluvit.
Když se muž zmýlí ve věci, o které chci psát, nastane ticho. Na jeho zmýlení není co říct. Je to stejné jako v lese, když spadne strom. Když se poskládá na zem, nastane moment, kdy zmlkne celý les a je slyšet ticho.
Stejné ticho nastane v rodině, když se muž zmýlí ve věci, o které chci psát. Strom leží na zemi, už nikdy nebude stát rovně. V lese je ticho. Muž se zmýlí ve věci, o které chci psát. Rodina oněmí.
Většinou se v této věci mýlí muži velice, ale velice zaneprázdnění. Vykonávají důležité funkce, které je odvádí z domova. Mají náročné povolání, které milují a věnují mu všechen čas. Jsou to vrcholoví sportovci a vrcholový sport se nedělá doma na zahradě.
Ale mýlit se v této věci mohou i dálkoví řidiči, mořeplavci, montéři, muži, pro které se staly služební cesty druhým domovem.
Všichni muži, kteří se mýlí ve věci, o které chci psát, ve své rodině chybí. Ale ve většině případů v ní nechybí tak moc, jak si myslí. Rodina, kde chybí muž, si totiž na jeho nepřítomnost brzy zvykne. Vytvoří si svoji strukturu, která funguje v době, kdy muž, který se mýlí ve věci, o které chci psát, doma není. Jakmile muž, který se mýlí ve věci, o které chci psát, doma na chvíli je, vytvořená a dobře fungující struktura se jeho přítomnosti hbitě přizpůsobí, stáhne se do pozadí, a čeká, až muž zase z domova odejde. A jakmile je pryč, vytvořená a dobře fungující struktura začne v rodině opět fungovat.
Muž, který se mýlí ve věci, o které chci psát, nic nepostřehne. Nepozná, že v jeho rodině funguje jiná struktura a funguje výborně bez něho, a už vůbec mu nedojde, že se rodina při jeho občasném návratu domů, jeho přítomnosti hbitě přizpůsobuje. Jak by to muž, který se mýlí ve věci, o které chci psát, mohl poznat, když doma skoro není? Muž, který se mýlí ve věci, o které chci psát, zná jenom tu strukturu, která ho doma obklopí, když se po delší době vrátí.
„Děti, tatínek přijel! Pojďte ho přivítat!“
Muž, který se mýlí ve věci, o které chci psát, se často o této věci zmíní veřejně, v novinách, v televizi, v rozhlase. Zmíní se o ní a v jeho rodině nastane ticho. A teď, protože se blížím ke konci blogu, teď už mohu napsat, že nastane ticho zděšené. Ptáte se, proč? Inu…
Muž oznámí veřejně, nebo v kruhu rodiny, že končí s funkcemi, končí se sportem, končí s cestováním atd. atd., a bude se konečně věnovat své rodině. Bude se věnovat své manželce, kterou zanedbával. Všechno jí vynahradím, řekne tento muž veřejně. Budu mít čas na své děti, které jsem neviděl růst. I jim všechno vynahradím, řekne veřejně.
A mýlí se, a je jedno, jestli veřejně nebo na rodinném setkání, mýlí se, a v jeho rodině nastane zděšené ticho.
Proboha?! Ne!
Proboha?! Proč?
Proboha?! A máme po klidu.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12