Důchodce a duchovní život – Skrytí pomocníci

Autor článku: František Benda Od samého rána až do chvíle, kdy se ukládáme ke spánku, provádíme nějakou činnost.

I když nemáme právě nic důležitějšího na práci, třeba na dovolené, přece jen zbývá mnohé, co musíme vykonat, abychom se udrželi nejen při životě, ale také na tom místě, kde se právě nacházíme.

Většina toho, co provádíme denně, je všeobecně známá, a dělá to každý. Vedle toho existují ale mnohá specifika, vztahující se pouze k jedné osobě, k jednomu místu a k určitému stavu.

Právě na ně je zajímavé upřít svoji pozornost a snažit se poznat, proč se za kritické situace chováme právě tak, jak to považujeme za vhodné, a ne jinak.

Patrně v tom nebudeme originální. Podobnými situacemi již prošli mnozí, a z jejich zkušeností je známo, co asi v podobných případech dělat. Ovšem pouze u případů podobných, protože na vlas stejné asi nebudou nikdy.
I když ale takové znalosti nemáme, přece jen nás může napadnout něco, co nás buď zachrání, nebo nám alespoň kritickou situaci ulehčí.

V takových případech se uplatňují skryté mechanismy, které se ale vynořují pouze tehdy, je-li pro jejich uplatnění vhodná chvíle. Některé vznikly naší dosavadní životní praxí. Řada pochodů je přece analogických, sobě navzájem podobných, a i když třeba pocházejí z oborů sobě značně vzdálených, přece jen – byť jenom částečně – jsou použitelné.
Jiné mechanismy se mohou vynořit zcela nečekaně, bez předchozího zpracování nějakou praxí. Jakoby tkvěly kdesi velmi hluboko, čekajíce na svou příležitost.

Ty mechanismy, které vznikly vlastní životní praxí, mohou být mohutnou oporou, protože jsou schopny vyhledat nové postupy a také je udržet dostatečně dlouho v chodu. Může se ovšem stát, že se při dlouhodobém používání zafixují natolik, že budou bránit případnému pokroku nebo inovaci poukazováním na svou prokazatelnou dlouhodobou prospěšnost. Někdejší opora se může změnit v závoru.

Mezi hluboce skryté mechanismy, působící na pozadí probíhajících pochodů, je možno počítat fyzikální zákony, které se jednoznačně uplatňují, ať je známe či nikoli. Ty přehlédnout prostě nelze. Stejně skryté, a ještě hůře odhalitelné, jsou zákony biologické, duchovní a vůbec všechny z oblasti nejrůznějších projevů života, které sice ne-jsou tak všeobecně známy jako jejich přírodní sestry, ale uplatňují se s nezmenšenou vehemencí. Na svou existenci upozorňují pouze náhodnými výsledky při různých činnostech, podle čehož také mohou být postupně objevovány. Obdobný postup se ostatně osvědčil i v případě vědeckých objevů, i když tam řada z nich byla odkryta víceméně náhodně.

Sama tato ambivalence je jistým druhem mechanismu. Čím více se blížíme k dokonalému poznání jednoho pólu, tím více se vzdalujeme od pólu druhého, který s tím prvním tvoří nedílnou jednotu. Z tohoto stavu není v podstatě úniku. Jakási zlatá střední cesta sice existuje, ale na prospěch moc není, neboť vylučuje jakoukoliv změnu. Stačí tak nanejvýš k řešení běžných, ne příliš významných problémů. Od pokroku je značně vzdálena.

Pro běžný život je většina mechanismů nepostradatelná. Umožňují bezproblémové vykonávání činností, nad kterými přemýšlet by znamenalo ztrátu času. Pomáhají dokonce tehdy, kdy se s nějakým hlubším přemýšlením na straně vykonavatele nedá příliš počítat. Jde o případy, kdy na to prostě nemá. Potom stačí, jestliže celkem bezmyšlenkovitě vykonává předepsané postupy.

To je ovšem použitelné pouze v případech, kdy se jedná o práce, jejichž výsledek se vykonavatele příliš netýká. Pakliže je na výsledku nějak zainteresován, musí všemu vykonávanému věnovat náležitou pozornost.

Laborant nemusí znát podrobnosti své práce. Stačí, že dodržuje předepsané normy. Stejně si např. počínají začínající zájemci o vaření. To podstatné jim napoví recept v kuchařské knize. Chtějí-li se ale zdokonalit, pak jim nezbývá než dlouhodobá praxe. V duchovní oblasti je plnění předepsaných rituálů bez hlubší znalosti vnitřních zákonitostí zcela bezvýznamné. Tam to ale může dokonce dopadnout i naopak: postoupí-li mysl do dostatečné hloubky, jsou pro ni jakékoliv rituály zbytečné. Postrádá-li je nicméně, dokáže si vytvořit sama své vlastní.

Bezmyšlenkovité provádění rituálů v sobě také skrývá nebezpečí z únavy. Není-li mysl jimi dostatečně zaujata, jde o plané papouškování, bez jakýchkoli účinků.

Jiná situace je v oblasti, kde se jedinci dostávají do mimořádných situací, vyžadujících ale přesná řešení. Jde např. o vojáky v boji, hasiče, různé záchranáře a podobně. Těm by se snadno mohlo stát, že vzrušení z hrůzně překvapivé situace by překrylo naučený řád a požadovaná pomoc by se nedostavila. Aby k takovému nežádoucímu stavu nedošlo, je nutno vzorové případy tvrdě preventivně procvičovat.

V podobné situaci, i když z jednoduššího soudku, jsou hudebníci v orchestru. Ti místo předepsaného rituálu mají přesný popis skrytý v partu, který musí bezpodmínečně do puntíku a včas splnit. Jinak nemají v kapele co dělat. Ale zde i laik snadno pozná, jestli interpret svůj přednes prožívá, nebo jestli jej pouze možná sice bezchybně, ale přece jenom pouze přehrává.

Nemůžeme se pak divit, že v příbalovém letáku, který získáme společně s nějakým novým spotřebičem při jeho koupi, se dočteme řadu primitivních návodů a zákazů pro jeho provozování. To se jen výrobce kryje proti neočekávaným výtkám. I tam se mohou nacházet skryté mechanismy.

Mechanismy nejrůznějšího druhu nás zřejmě provázejí doslova na každém kroku, ať už si je uvědomujeme či ne. Vyplatí se znát rozsah jejich působení a případně – ty vhodné – i podporovat.

Autor: František Benda, Foto: Internet