Otcové, chcete, aby vaše dcery kvetly?

Autor článku: Irena Fuchsová Uvědomili jste si někdy, že na vás záleží, jaké budou vaše dcery? Chcete mít ze svých dcer sebevědomé ženy, nebo snadnou kořist pro tyrany?

Vy, muži – otcové dcer, si totiž bohužel neuvědomujete, jak mnoho pro své dcery znamenáte. Jste prvním mužem, se kterým se ve svém životě setkávají. Jste prvním mužem, od kterého slyší slova chvály a obdivu. Jste prvním mužem, který je miluje.

Patříte k mužům – otcům, kteří své dcery chválí, obdivují a milují? Patříte k mužům – otcům, kteří umí své dcery pochválit? Kteří umí dát najevo obdiv – byť by to byl obdiv k neuměle namalovanému obrázku? Patříte k mužům – otcům, kteří se nestydí svou dceru obejmout, políbit, pohladit, povzbudit pohledem či slovem?
Tohle všechno vaše dcera totiž potřebuje. Potřebuje vaši chválu, obdiv a lásku. Potřebuje vaši chválu, obdiv a lásku tak, jako kytky v květináči potřebují zalívat.
Jo, to je dobré přirovnání!

Kytka v květináči přece potřebuje vodu, to víme skoro všichni. Potřebuje ji k životu, potřebuje ji, aby dobře rostla, potřebuje i hnojivo, některá potřebuje víc slunce, jiná chce spíš chládek – kdo chce mít krásné kytky, kdo chce, aby jeho kytky kvetly, zjistí si o nich všechno, co je potřeba.
A kytky v květináči jsou jako vaše dcery, pánové. Vaše dcery od vás potřebují chválu a obdiv a lásku, ale neřeknou si ani o jedno. Kytka na vás také neječí, když přijdete večer domů, buď tak hodnej a zalej mě aspoň teď večer, když jsi mě zapomněl zalejt ráno, a já byla celej den na slunci! Slyšíš?! Zalej mě! Kam to zase jdeš, sakra?! Vykašli se na televizi a pojď mě zalejt! Zavři tu ledničku! Zavři ji! Najíš se pak! Slyšíš?! Vem do tý svý líný pracky konvičku s vodou a ZALEJ MĚ!

Kytka na vás neječí, protože kytka nemluví. Ale kdyby mluvila, tohle všechno by na vás vykřičela.
Vaše dcery ale mluví, vaše dcery by na vás mohly křičet, dej mi lásku, pohlaď mě, pochval mě, zastaň se mě, řekni, že mi to sluší, že jsem šikovná, že mě máš rád, že jsi na mě hrdý – ale neudělají to, a víte proč?
Když jsou malé, neví, že tohle všechno od vás, a jenom od vás, potřebují, aby z nich vyrostly sebevědomé, šťastné ženy.

Když jsou větší, cítí, že jim něco chybí, ano, cítí, že nejsou celé, vidí jiné otce, jak „zalévají“ své dcery, závidí jim a mají smutek v duši, protože ony takhle zalévané nikdy nebyly, nebo byly, ale málo, chybí jim všechno, co jste jim nedali, když byly malé. Chybí jim všechno, co měly od vás dostat, když byly větší. Nejsou zdravě sebevědomé, i když se tak tváří, snaží se vás na sebe upozornit, ale jsou jako ty nezalité kytky – jejich křik neslyšíte.

Je to špatné s vašimi dcerami, kterým jste vy, otcové, nedali chválu, obdiv a lásku. Neobjali jste je, nepolíbili, nepohladili, nepovzbudili pohledem ani slovem.

Je to s nimi špatné, stejně jako je to špatné s vaší kytkou, kterou málo zalíváte, a proto neroste jako ta sousedova.
„Mně kvete každý rok,“ řekne vám soused a vy se divíte.
„Cože?! Tahle moje kytka že kvete? Mám ji deset let a nikdy se na ní žádný květ neobjevil!“
Ano, tak nějak to je, pánové – otcové, s vašimi dcerami a s vašimi kytkami.

A proč jsem to napsala? Protože jsem se setkala a setkávám se stále, s nešťastnými (nezalívanými) ženami (kytkami), a jsou to ženy týrané psychicky nebo fyzicky, jsou to ženy, které nemají partnera, protože si ho nedovedou získat, a když ho náhodou získají, nedovedou si ho udržet – a všechny, všechny tyto ženy si bolestně stěžují na své otce, na jejich nelásku, nezájem, nesouzvuk, lhostejnost. Stěžují si, jak je jejich otcové nikdy neobjali, nepolíbili, nepochválili, nepovzbudili, nemilovali…
Málo jste zalévali své dcery, málo. Vaše dcery sice vyrostly, ale nekvetou.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12