Důchodce a duchovní život – Paměť

Autor článku: František Benda I zcela obyčejný, nenáročný život je až po okraj naplněn řadou nejrůznějších činností. Většina z nich se dennodenně opakuje, takže o nich ani není nutno nějak zvlášť přemýšlet.

Navzdory tomu se může občas stát, že se dostaví „okno“ – chvíle, kdy z paměti vypadne zdánlivě nepatrný článek, což ale způsobí dokonalý chaos, neboť další předpokládaná činnost se rázem zastaví.
Běžný člověk se přes takovou událost přenese žertem, kdežto některá povolání – jmenovitě herci – z toho mají panickou hrůzu.

Opakuje-li se něco velice často, pak se to značně podobá cvičení, které musí provádět ti, kteří chtějí naučit své svaly nějaké činnosti, která pro ně není zcela běžná, ale z nějakého důvodu se ukázala jako potřebná. Pak je zcela lhostejné, sedí-li cvičící hodiny a hodiny u klavíru, kde donekonečna opakuje určitou pasáž, aby si na ni jeho prsty zvykly, nebo se potí ve fitcentru, kde zaměstnává jiné své tělesné partie, jenomže trochu jinak.
Tak vstupuje do hry další důležitý hráč, a tím je opakování. To je dost obtížná překážka. Jen tak si s něčím pohrát, lehce zaflirtovat, to může být příjemné, ale trvalejší výsledek to nepřinese. Do opakování se moc nechce, protože zabírá moc času, připoutává k jednomu místu a vůbec je to otrava. Vyhrávají zde pouze ti nejvytrvalejší a ti náležitě motivovaní. Proti správné motivaci je každá překážka bezmocná. Cvičící překážky dokonce vítá, protože ví, že jejich překonání ho přivádí blíže k cíli.

Existuje ještě jeden druh opakování, a to nalezneme v tovární výrobě. Už značně dávno se zjistilo, že se naprosto nevyplácí, aby jeden schopný řemeslník vyráběl nějaký předmět od začátku do konce. Jeho výrobek je pak sice originální, ale kdo na to má, aby jej zaplatil? Spotřební zboží přece nemusí být originální, hlavně že bude levné. Takže není nic snadnějšího, než všechny potřebné postupy rozdělit do velkého množství drobných úkonů, které je schopen zvládnout i nezaškolený pracovník. Čím se dříve zaměstnával jeden, to je nyní rozděleno mezi velkou skupinu. Že je k tomu potřeba zaměstnat a platit víc lidí? Při mnohatisícových sériích se to bohatě vyplatí. Navíc se drobný úkon dá po delším opakování provádět tak dokonale, že by to možná ten všeuměl ani nedokázal.

Tato výhoda však záhy ukázala i svou stinnou stránku.

Lidský sval není příliš přizpůsoben dlouhodobému opakování námahy. Naprostá nečinnost mu sice také moc neprospívá, neboť pak snadno atrofuje, ale přepínání zase může způsobit jeho poškození. K produktivnímu cvičení je potřeba promyšlený postup, a to ve všech oborech. Nic z toho nelze nalézt u hromadné výroby. Stále stejným opakováním se sice postupně dají vyloučit zbytečné pohyby, ale tato výhoda záhy utone v monotónnosti. Dobu takto strávenou je proto třeba proložit jednak odpočinem, ve kterém se přetažené svaly uvědoměle uvolňují, jednak činností právě opačnou, která sice také zaměstnává svaly, ale jiné a jinak.

Svalová paměť je dlouhodobá, takže se může stát, že ještě po mnoha letech po přestěhování do nového bytu při snaze zapnout vypínač elektrického osvětlení sáhneme v tmavé místnosti automaticky do místa, na kterém byl v bytě starém, kdežto v tomto novém bytě je někde jinde. V případě používání cizího jazyka je takové automatické vybavování naučených pojmů vítané. U rozsvěcování nikoli.

Mimo naši paměť, kde se spoléháme, že se něco samozřejmě dostaví, je používání veřejných služeb. Tam také předpokládáme, že jízdní řád bude dodržován, stejně jako pracovní doba v obchodech a na úřadech. Sice jsme sami nic z toho nepřipravovali, ale máme na to lidi. O to nejpříjemněji neseme, je-li úřad nebo obchod změněn nebo zrušen. Naproti tomu objeví-li se nějaká nová služba, která by nám mohla být k užitku, okamžitě jí využijeme, aniž bychom se starali, proč a jak ji někdo založil. Takové věci považujeme za samozřejmé.

To vše se děje na pozadí naší činnosti, která nabízené možnosti bohatě využívá, a současně vytváří nějaké hodnoty nové, právě s použitím všeho, co pro nás připravili jiní. Paměť v tomto koloběhu hraje významnou roli, neboť ať je kolem možností sebevíce, záleží pouze na ní, pro které z nich se rozhode.

Nevzpomene-li si na něco, pak jakoby to vůbec nebylo. Na co si nevzpomeneme, to nemůžeme použít, a proto to nevstoupí do našeho života jako zkušenost. A jsou to právě zkušenosti, které vytvářejí charakter našeho života. Ovšem pouze ty z nich, ze kterých jsme si vzali poučení. Někteří lidé jsou tvrdohlaví: dělají stále stejné chyby a nedají si říci. Jsou ovšem i případy, kde se neústupnost vyplácí. Záleží pak na tom, jaká idea se sleduje a jak pevné je přesvědčení o správnosti volby.

Zkušenost vede k poznání, jak se to dělat nemá. Nevyjde-li pokus, pak je jasné, že tudy cesta nevede. Ale i v případě, že se naše snaha setkala s úspěchem, se přece otevírá možnost, že by to bylo možné udělat ještě o něco lépe. Z toho vychází, že zkušenost je za všech okolností přínosná. Hlavně to chce něco podnikat a neokounět na místě. Kdo nic nedělá, sice nic nezkazí, to je pravda, ale také se nic nenaučí.

Jedině vytrvalá činnost vede k poznání skrytých řádů, které pro lenivého zůstávají utajeny. A paměť, ten nezbytný pomocník, se neustálou činností pouze rozvíjí. Postupující věk ji sice bezútěšně ohlodává, ale je-li její základ dostatečně veliký, pak to, co ještě zůstane, může být k životu docela dostačující.

Autor: František Benda, Foto: Internet