Pánové, víte, proč máte pěkné zadky?

Autor článku: Irena Fuchsová My, ženy, jsme na rozdíl od vás, mužů, praktické. Ale když použijeme nějakou teorii, tak se můžete vsadit o svůj třináctý plat (nebo o stravenky na dva měsíce), že moc dobře víme, proč jsme ji použily.

Blogerka Mia Kobosilová mi poslala před chvíli tento e-mail:
Dobrý den paní Ireno, minulý týden se mi podařilo v knihovně ukořistit Vaši knížku, Když se řekne Fuchsoviny a moc jsem si ji užívala. Občas jsem nějakou krátkou pasáž přečetla svému příteli, který sám čte jen pod pohrůžkou hrubého násilí. Také jsem mu neprozřetelně prozradila Vaši teorii o tom, proč mají chlapi pěkné zadky. Asi jsem si myslela, že by ho to mohlo inspirovat k častějšímu trénování příslušného svalstva.

Opak byl pravdou.

Představte si, že se ten můj sportovec chtěl ve sprše podívat, jak je na tom s tím svým pozadím, ale nepoužil zrcátko, jako pán v lázních. On si prosím otočil hlavu jako náš papoušek, ale protože to tak dobře nezvládá, louplo mu v zádech. Kdyby trochu, ale musel druhý den na injekci! Dovedete si představit, jak jsem se nasmála?

A ještě jedna věc – až do včerejška mi nikdy nespadlo na zem vajíčko ze dveří lednice. Naštěstí u ní nemám koberec, ale dlažbu. Nicméně jsem svým blízkým musela připadat dost divně, když jsem tam nad ním čupěla a chechtala se.
Takže tak s Vaší knížkou – je svým způsobem vlastně nebezpečná. TSU.
Přeji krásnou neděli! Mia Kobosilová.

A teď už si pojďte, mužští zvědaví, kteří jste tohle všechno přezíravě prolétli, pro odpověď na otázku, položenou v titulku:

Sobota v lázních
Denně si tady kupuju denní tisk – kupuju si ho i doma, takže na tom není nic divného, ale tady si někdy koupím i dvoje noviny a jednou v sobotu jsem si říkala, měla bych si ještě něco koupit, abych měla na neděli, a koukám, leží tam BLESK a na první stránce je fotografie Bořka Šípka a pod ní obrovský titulek.
Odpouštím ti!

Ale? Tak on jí odpouští? Aha, byla mu nevěrná, ale on jí odpustil! Asi má máslo na hlavě, jak by řekla moje babička. Nebo ho opustila ona, a on jí přesto odpustil. To je ono! Takže ona ho konečně opustila! To mám radost. Je to statečná holka.
Viděla jsem totiž před časem o panu Šípkovi reportáž, kde se jeho manželka několikrát mihla u nádobí a vaření, neřekla jediné slovo, spíše před kamerou uhýbala, bylo to trapné, měla jsem pocit, že je pro něho myčka nádobí, nic víc. Služka. A nechápala jsem to.

Kdyby se mnou dělali podobný rozhovor a pan Fuchs byl někde opodál, neignorovala bych ho! To se přece nedělá. Buď je partner v reportáži obrazem přítomný, tak pak ať se účastní i slovem, nebo nemá být vidět vůbec.
Byla to prostě, podle mě, sprostá ignorance partnerky, a jestli ho teď opustila, tak je to jenom dobře! Uleví se jí a časem si řekne, že jsem to neudělala dávno!

A v tu chvíli jsem si všimla, že titulek je poněkud jiný.
Opouštím tě a navždy, vzkazoval své manželce Bořek Šípek. Aha, tak ono je to úplně jinak. Ale ve výsledku je to stejné. Až se rána zahojí, jeho ženě se uleví a časem si řekne, sakra, taky to mohl udělat dřív…
Pak jsem šla na proceduru, na tzv. Elektr. IV ES – kvadr. femoris, jak mám napsáno v rozpisu procedur. Přeloženo to znamená, že se do mých svalů na nohou pouští elektrické impulzy, svaly se tím povzbuzují a oživují a je to strašně příjemné.

Fakt nevím, jak jsme na to se sestřičkou přišly, ale najednou jsme se bavily o tom, jaké zadky mají chlapi.
„Chlapi jsou na tom lepší. Málokterý má ošklivý zadek,“ posteskla si sestřička, zapnula elektro, do stehna mi začaly proudit elektrické impulzy a kupodivu mi nepovzbudily jenom sval na noze, ale i mozek.

Představila jsem si chlapa při jeho nejoblíbenější činnosti, kterou víceméně provozuje celoživotně, a sestřička mi zatím seřizovala sílu impulsů a pokračovala v debatě o zadcích.
„Můj chlap nic nedělá, furt se válí a má zadek jako manekýn!“ V tu chvíli mi elektro můj mozek nakoplo ke geniální teorii.
„A víte, čím to je, sestři? Sexem. Mají pěkný zadky, protože od mládí napínají svaly při sexu! Pan Fuchs má taky nádherný zadek! A vy asi taky máte doma aktivní sexuální život!“
Sestřička se na vteřinu zamyslela a pak přikývla.
„No… to máme!“

Vida, pomyslela jsem si, takhle se mají potvrzovat teorie. Rychle, jednoznačně a bez zbytečných diskuzí!
V tu chvíli se ve vedlejší kabince někdo pohnul na lehátku a vzápětí se ozval mužský hlas.
„Sakra, děvčata, je mi pětašedesát, v životě jsem svůj zadek neviděl, ale až přijdu na pokoj, vezmu si zrcátko a podívám se na něj…“

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12