Předbělohorská doba – 4. část

Autorka článku: Irena Novotná Jednání o dalších bodech na sněmu.

Jednání o konfederaci za hornorakouskou deputaci vedl Gothrard ze Starhemberku a netajil se tím, že konfederace má vlastně za cíl obranu stavovských práv proti dynastii. Choval se velmi statečně před nejvyššími zemskými úředníky. Ale preláti, kteří s ním byli v deputaci, veřejně vystoupili proti jeho snahám a Khesl mu hrozil nejvyšším trestem a i sám Matyáš si dal deputaci zavolat a vyzýval ji, aby se vrátila domů, k čemuž preláti ochotně svolili.  Jednání o konfederaci bylo naprosto zmařeno. 

Zákon o užívání jazyka českého

Ze všeho, o čem se na generálním sněmu a na sněmu českém jednal, bylo nejdůležitější usnesení o užívání jazyka českého.

Jednání o defensi

Při jednání o defensi byla patrná věští ústupnost. Všechny země české uznávaly povinnost si navzájem pomáhat proti vnějšímu nepříteli a ustanovili své podíly na společném vojsku.  Sice byl stanoven počet vojska pro čas potřeby, ale deputace se znovu ozvaly, že nemají plnou moc, a tak defense závisela na tom, bude-li ještě potvrzena od sněmu moravského, slezského a lužického. Nedošlo však k žádnému opatření, aby vojsko bylo zásobeno vším potřebným a zejména také, aby se mohlo stáhnout v případě potřeby na ustanovené místo. Defense zůstala na papíře, polovičatá a nedostatečná.

Jednání o krajských sjezdech

Protestanti si dali velmi záležet na tom, aby na sněmu prosadili návrh o krajských sjezdech. Avšak ani Matyáš a jeho přívrženci nesložili ruce v klín. Proti hrála roztržka mezi protestantskými stavy a jejich malá účast na sněmu. Thurn se svými přívrženci pozbyli veškerou možnost, že by dosáhli svých cílů a odešli ze sněmovny, aniž čekali na závěrečnou poradu.  

Ochrana stavovských práv českých cizími knížaty

Sněm se usnesl o dědičných smlouvách, aby smlouvy byly potvrzeny a obnoveny. Jelikož se v sousedních zemích staly různé změny, byl Matyáš požádán, by se postaral o obnovení těchto smluv. K vyjednávání nebyl zvolen ani jeden představitel protestantů, což bylo důkazem, že k usnesení došlo jen proto, aby se protestantským stavům formálně vyhovělo.

Jednání o berni

Král Matyáš se svými požadavky na zaplacení královského dluhu uspěl. Čeští stavové vzali na sebe dluh ve výši 2 700 000 tolarů a usnesli se, že dluh splatí co možno nejdříve velkými, na několik let předem uloženými daněmi. Čeští stavové osvědčili ochotu a obětavost, která mohla být počátkem dobrých vztahů z králem, kdyby mu záleželo na blahu země. Kdyby král Matyáš dodržoval zákony a byl spravedlivá, mohl dostat na svou stranu i mírnější protestanty, ale panovníka a většinu zemí oddělovala propast, která nebyla pevně překlenuta.

Matyáš onemocněl

Koncem dubna roku 1617 se císař roznemohl tak těžce, že se čekalo na jeho smrt. A bylo a něm samotném, aby se postaral o svého nástupce. Už 1. května byly vyhlášeny královské listy, které svolávaly zemský sněm o vyřízení posloupnosti. Ale král se začal uzdravovat a sněm už nemohl odvolat.  Katolíci konali modlitby, aby za příštího krále byl zvolen jako nástupce Ferdinand Štýrský.  Král Matyáš se dohodl s českými stavy, že za jeho života nebude ustanoven jeho nástupce. Proto svolání sněmu s programem, aby byl ustanoven budoucí český král, působilo ve stranách mocné hnutí. Katolíci se z toho veřejně radovali a konali celý týden procesí a modlili se, aby byl zvolen Ferdinand Štýrský. O jesuitech šla zvěst, že míní založit novou kolej v samém sousedství hradu, aby služebníci příštího krále, kteří prý budou z katolíků, jakož i jejich děti, mohli navštěvovat kostel a školu řádu. Protestanti byli tímto stavem věci hodně zaskočeni, když viděli jak katolíci pro Ferdinanda Štýrského agitují a zejména nejvyšší kancléř Zdeněk Vojtěch z Lobkovic pro Ferdinanda neúnavně pracoval. Zato nekatolíci, zejména Thurn, Vilém z Lobkovic, Václav z Roupova, Václav Budovec z Budova a Colonna z Felsu byli odhodláni se postavit na odpor volbě Ferdinanda Štýrského.

Rána volebnímu právu

Vládní strana, která Matyáše přiměla k rozepsání sněmu, hodlala tentokrát zasadit smrtelnou ránu volebnímu právu českých stavů. TI ho měli pojištěno tím, že král neměl být za Matyášova života ustanoven. Vládní strana se snažila zajistit většinový názor, že královská hodnost v Čechách je dědičná v habsburském rodě, a k tomu přikládala sliby, přemlouval a hrozila. A než byl sněm zahájen, obeslali nejvyšší úředníci a zemští soudcové mnohé přední osoby ze stavů po záminkou, že by chtěli s nimi hovořit ve věci – zaplacení královských dluhů. Ale skutečným úmyslem tohoto rychlého svolání byl: přemluvit je, aby neodporovali přijetí arciknížete Ferdinanda za krále a aby mu dali své hlasy svobodně a bez odporu. V kanceláři bylo něco zmíněno o královských dluzích, ale hned se přešlo na volbu nového krále, přičemž celá věc byla postavena tak, jakoby ustanovení Ferdinanda za krále bylo jisté a nezbytné. Katoličtí zplnomocněnci se tvářili jako zplnomocněnci nového krále, slibovali přízeň těm, kdo ho budou volit a podporovat a hrozili každému nemilostí, kdo by byl proti jeho dosazení na český trůn. Jejich úmysl se jim zdařil. K těm, kteří se nedali zastrašit byl hrabě Ondřej Šlik.
Autor: Irena Novotná, Foto: Internet