Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Důchodce a duchovní život – Svatý František

Publikováno: 6.01.16
Počet zobrazení: 1270
  Autor článku: František Benda
V téměř každém pestrém časopise – a že jich na novinových stáncích je! – se tu a tam ocitne nějaký ten test. Prozkoumejte své nitro!
 

Poznejte záhyby své duše! Otevřete konečně oči! Takové a podobné výzvy se snaží upoutat pozornost čtenářů.
Pak následuje řada většinou stupidních otázek, po jejichž zodpovězení se čtenář (ale spíš čtenářka, neboť těch je asi víc) dozví jak na tom je a co by se mělo v životě změnit.

Pochybuji silně, že by to někoho vzalo natolik, že by okamžitě zahájil nějakou dietu, začal cvičit, meditovat nebo tak nějak podobně. Spíš to přejdeme jako nějaký zajímavý recept na neznámé jídlo, ke kterému je potřeba nějaká nedostupná ingredience. Přečteme, (možná ani nedočteme), nezastavíme se a jdeme dál.
S nějakými, byť pouze částečnými úspěchy se dá počítat u knih odbornějších, ale stále ještě populárních. Tam se k těmto návodům dá přijít nikoli náhodou, jako mezi předůležitými zprávami kde kdo s kým, kdy a jak. Zde už se předpokládá, že si text opatřil někdo, kdo má alespoň přesnější zájem. Tedy nikoli že text pouze přelétne očima a půjde dál. Že se naopak zastaví, projde si zajímavou pasáž třeba ještě jednou a příležitostně o ní popřemýšlí.

Populární texty se samozřejmě nezabývají žádnými převratnými myšlenkami. Naopak – snaží se vysvětlit základní tresť nějakého učení. Je to paradox. Téměř všechna učení se dají vyjádřit jednou jedinou, kratičkou větou. Tu do hloubky chápou ale pouze ti zasvěcení, nebo alespoň poučení. Ti už ji ale vlastně ani moc nepotřebují, neboť jimi už dávno prolnula. Kdežto těm ostatním, kteří si jí buď ani nevšimli, nebo ji považují pouze za zajímavou, je ji třeba rozmělnit a donekonečna opakovat, až jí konečně začnou přicházet na chuť.
Znamená to samozřejmě zásah do zatím celkem spokojeného života, k čemuž je třeba jakéhosi předcházejícího pevného rozhodnutí. To je první, dost často nezdolatelná překážka, ale bez toho to opravdu, ale opravdu nejde.

Podstatou všech duchovních přístupů je práce s vlastní myslí. Dokázat se jaksi postavit vedle ní a pozorovat, co se v ní vlastně děje. Zpočátku pouze pozorovat – už to je pokrok. Když se to zdaří, je možno posuzovat a hodnotit. Odtud je už jen krok k třídění: toto je vhodné, s tím souhlasím, toto ne, s tím mi sem prosím nechoďte. Mělo by pak zůstat jen to, co je považováno za vhodné. Ale ani zde se nekončí. Vhodné – nevhodné, všechno jsou to pouze myšlenky, a proto vlastně překážky. Proto pryč s nimi! Jak? Nu přece jsou tu meditace, modlitby, mantry a přemnohá cvičení, která tomu mohou napomoci.

Je to dlouhá cesta, ale to, že víme, jaký je její obsah a co by nás na ní čekalo, nám nedokáže v ničem pomoci. Je lepší nad tím ani moc nepřemýšlet. Protože se musí tak jako tak začít od těch nejprimitivnějších poznatků.
Běžnému člověku se do nějakého studia vlastních myšlenek ani moc nechce. Sice si uvědomuje, že se mu to v té hlavince všelijak převaluje, ale nějak zvlášť to zkoumat – proč?

Popularizující autoři si to dobře uvědomují (neboť tím byli přece sami prošli), a tak na to jdou od lesa. Ráno po probuzení přivítejte nový den! Je vám dán jako skvělý dar! Nezahoďte jej! Carpe diem! Uvědomte si, že dnešek je prvním dnem zbytku vašeho života! – Takovými a jim podobnými hláškami se snaží upoutat pozornost na všechny praktické podrobnosti, které nás v tom dnešním, tak vychvalovaném dni očekávají.
Takovéto hlášky se nabízejí i lidem, kteří o nějaký duchovní život ani nemají zájem. To duchovno se tam dokonce ani raději moc nepřipomíná, neboť někdo by se při tom mohl naježit a odstoupit. Připomínat je ostatně ani není nutné, neboť to funguje i bez něj.

Bezpodmínečnou nutností je ale co nejdokonalejší soustředění. Nuťte do toho ale někoho, kdo o to nestojí a on vám co nejdříve uteče. Proto je nutno opatrně lákat. Když se přijde k něčemu šikovně z boku, najednou jsme tam, ani nevíme jak.

Na získání koncentrace jsou cvičení, která vypadají tak krutě, že je absolvují jen ti největší nadšenci. Běžní zájemci je opouštějí již po několika marných pokusech. Proměníme-li však učení na hru, snadno ty školomety v mnohém předběhneme.

Inteligentní zájemce nemusí čekat, až ho někdo pozve na kolotoč. Takový si dokáže hrát na svém písečku sám, aniž by mu do toho někdo mluvil nebo mu napovídal. Trvá to možná o trochu déle, ale zkušenosti, získané po vlastních chybných krocích, jsou k neza-placení. Kdybychom o nich pouze slyšeli z cizího podání, byly pro nás k ničemu. Trpké zkušenosti celých předcházejících generací nejsou nic proti drobné zkušenosti vlastní.

Klasické návody mluví asi takto: vyberte si nějaký jednoduchý předmět a soustřeďte svůj pohled i pozornost pouze na něj. Tak ať to někdo zkusí. V mysli se okamžitě vyrojí celá přehršle nejrozličnějších nápadů, z nichž se ale ani jeden nebude týkat námi vybraného předmětu. To vyvolá spíš paniku než uspokojení. Proto ti, co propagují hraní, radí: krájíte právě cibuli? Tak jí podejte přátelskou ruku a pohrajte si s ní. Ořezáváte tužku? Zabývejte se zvlášť každým pohybem, který je k tomu nutný! Nerozhlížejte se – kolem je tisíce předmětů, které by si vás chtěly získat pro sebe. Čtete si snad knížku při hře Člověče nezlob se? A když hrajete s potomkem Pexeso, stačíte současně sledovat, co říkají v rádiu nebo v televizi? Hrajte si pouze na jednom písečku, a to soustředěně.

A jsme u našeho svatého Františka. Se vší pravděpodobností toho o východním učení s jeho strohostí nikdy moc neslyšel, i když prý navštívil dokonce sultána. Pánové se patrně bavili o něčem jiném.
Nepotřeboval žádné vnější rady, vystačil si sám. Byl oddaný své představě Pánaboha a viděl Ho ve všem. Takže kromě bratra Slunce také rozmlouval s ptáčky. Jistě to byla rozmluva ta správná, kdy jeden mluví a druhý se snaží pochopit, co se říká. Ne že ten druhý sleduje kde co lítá, a občas řekne: jó?, nebo: podívej, kdo by to byl řekl, nebo také: to máš určitě pravdu. A pak začne o něčem úplně jiném, o tom svém, jako kdyby se nechumelilo.

Není zas takový problém Františka napodobit. Přece pořád něco děláme, pořád si můžeme hrát. Hmota je tak jako tak neutrální. Může se nám zdát, že se vzpírá a maří naše úsilí. Když se na to ale podíváme ze správného konce, může se nám dokonce zdát, že opracovávaný předmět nám vychází vstříc, jako by si chtěl hrát on s námi a ne my s ním.

Dost často se tvrdí, že veškeré jednání je pouze záležitostí postojů. Takže jsme to konec konců vlastně jenom my, kdo roztáčí kolotoč našeho života. To už věděli i staří antičtí filosofové. Dnes se jejich výroky už tak často necitují, což neznamená, že by pozbyly planosti. Jeden např. trefně poznamenává: „Život je tragédií pro toho, kdo cítí, a komedií pro toho, kdo myslí.“ Zdá se, že se víc lidí věnuje citu než mysli. Je to tím, že k představám skutečně naplněného života patří spíš ty citové zážitky než suché vědecké vývody. Psycholog nám dokáže zanalyzovat kde co, ale kdo o to stojí? To František je nám milejší, protože je lidský. Učí nás vkládat cit i tam, kde bychom jej sami asi sotva hledali.

Popovídat si lze s kde čím. Naučme se to od něho, i když někomu dělá problém popovídat si i sám se sebou. Ale to už je jiná kapitola.

Bojíme se kde čeho, a celkem oprávněně. Nemůžeme přece vědět, co se na nás chystá za nejbližším rohem. Ale toho, co jsme učinili předmětem našeho hraní, se přece bát nemusíme. Hra, aby byla zábavná, musí také obsahovat různá překvapení. Ale ne katastrofická. Co by to pak bylo za hru?

Budeme-li se takto dívati na život jako na hru, ulamujeme případným budoucím katastrofám jejich nebezpečné hroty. Něco se nám přihodilo, no prosím. Ale nejsme ani jediní, ani první – natož poslední. Život přece kvačí dál. Kde zůstaly ostny? Na každém spáleništi se vždy záhy objevily zárodky nového života. Historik to pak popsal jako divadlo života.

Ten, kdo pochopil smysl hry, má vždy příležitost k úsměvu.

Autor: František Benda, Foto: Internet

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: