Juraj Kukura a průvodčí v rychlíku

Autor článku: Irena Fuchsová Moc se mi z Kolína do Prahy, v pondělí 12. prosince 2011, nechtělo. Ale večer jsme hráli v Činoherním klubu hru Kukura, kde „hraju“ nápovědu, která sedí při představení v první řadě, na sedadle číslo pět, občas napoví, nebo něco řekne. Jsem dokonce na stará kolena i v programu.

Ten večer si po představení, během děkovačky, celé hlediště stouplo. Všichni tleskali, a někteří volali, bravo, Kukura! Byl to nádherný divadelní zázrak, který jsem během své třiačtyřicetileté práce u divadla nezažila.
Vlak do Kolína mi jel z Hlavního nádraží ve 22.13. Představení trvá do 21.40., takže jsem dokonce stihla rychlík, který jede ve 22.05. Super, říkala jsem si, to je další zázrak! Ve tři čtvrtě na jedenáct jsem v Kolíně.
Jenomže tenhle zázrak se bohužel nevyvedl. Nevyjeli jsme na čas, na tabuli naskočilo pět minut zpoždění, a já se rozhodovala, zda vystoupit a přesednout si, a tak dlouho jsem váhala, až najednou koukám, jak mi z vedlejšího nástupiště ujíždí rychlík ve 22.13. Sakra! Sakra! Sakra!

Dokonce jsem sakrovala nahlas, protože jsem byla v kupé sama. Nakonec jsme se rozjeli i my, a když přišla paní průvodčí, zeptala jsem se jí, proč jsme nevyjeli včas.
„My to naženeme,“ usmála se. „Čekali jsme na rychlík, co měl zpoždění.“ Tomu jsem rozuměla. Také by mi vadilo, kdyby mi kvůli zpoždění ujel v noci přípoj.
„Já jsem spíš naštvaná na sebe. Šla jsem na rychlík ve 22.13. Měla jsem si sednout do něj.“
Pak jsem si jí postěžovala, že od 22.13. nejede na Kolín nic, až za hodinu ve 23.10. Opět se usmála.
„Jestli dojíždíte z Kolína, tak jste zhýčkaná. Jede vám každou chvíli něco. My, co bydlíme dál od Prahy, jsme na tom hůř. Já teď skončím v Havlíčkově Brodě a domů mi nic nejede. Vyspím se v šatně a pojedu domů až ráno.“

Musím se vám přiznat, že trpím takovou zvláštní nemocí. Když slyším název města či vesnice z Českomoravské vrchoviny, trošku se mi roztluče srdce.
„A kam pojedete z Havlíčkova Brodu?“ Věděla jsem, že mi paní průvodčí může říct, co mi je do toho, ale ona mi odpověděla.
„Pojedu do Chotěboře.“ Cítila jsem, jak po hlavě padám do doby, kdy mi bylo třináct, padám a tetelím se štěstím.
„Jé, do Chotěboře? Tam to znám! Já jsem totiž chodila v roce 1963 do školy v Uhelné Příbrami. V osmé a v deváté třídě. Můj strejda tam dělal ředitele na základní škole a já měla tehdy problémy s průduškami, tak mi doktoři doporučili změnu. Dodneška si pamatuju na spolužáky! Jezdili z Vilémova, z Vepříkova…“
Paní průvodčí se na mě začala koukat nějak divně.

„Já teď sice bydlím v Chotěboři, ale v té době jsme bydleli v Golčově Jeníkově,“ řekla, a já smutně zavrtěla hlavou.
„Odtamtud k nám děti nejezdily.“
„Děti ne. Ale moje maminka v Uhelné Příbrami učila.“
Sotva to dořekla, uviděla jsem její maminku před sebou.
„Češtinu?“

Paní průvodčí přikývla.
„A měla takové… takové…“
Rukama jsem naznačila velká prsa a obě jsme se rozesmály.
„Měla!“
„A sedávala takhle!“

Předvedla jsem, jak naše třídní seděla za stolem. Ruce složené na stole a o ně se opírala právě těmi velkými…
„Na všech fotkách sedí takhle,“ přikývla paní průvodčí. „Ale počkejte, já jsem se narodila o prázdninách v roce 1964. Mohla být maminka už v té době na škole?“
„Mohla. Dělala nám třídní. V osmé třídě byla s vámi těhotná. O prázdninách jste se narodila. A maminka hned po novém roce nastoupila, to my už byli v deváté třídě, a dovedla si nás do konce. Pozdravujte ji! Měla jsem ji moc ráda. Řekněte jí moje jméno, Irena Tvrdíková, a že jsem byla u strýce, Františka Červína, který v té době dělal na škole ředitele.“

Vytáhla jsem navštívenku a paní průvodčí se na ni překvapeně podívala.
„Vy jste paní Fuchsová? Já čtu vaše knihy a fejetony, a také jste psala do Železničáře, a už jsme si s kolegyněmi říkaly, že na vás nemáme štěstí a nejedeme s vámi…“
Takže jsem prožila ten večer dva zázraky.
Zázrak divadelní a zázrak vlakový.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12