Předbělohorská doba – 8. část

Autorka článku: Irena Novotná Vítězství katolíků a nenávist k protestantům.

Když byl král Ferdinand přijat a korunován za českého krále, katolíci se zbavili největší starosti, a tak se otevřela další kapitola pro tuto vážnou a pohnutou dobu. Hlavní slovo měl Pavel Michna, sekretář zemské kanceláře, člověk, kterého protestanti velmi nenáviděli. Michna se vyjádřil, že nyní budou defensoři pohnáni před soud. Jakmile se Ferdinand ujme vlády, Praha dostane stálou vojenskou posádku a za půl roku prý všichni měšťané musí být pod jednou, protože podle usnesení rodu rakouského žádná jiná víra nebude v jeho zemích trpěna.  Podobně mluvil Jakub Hořický z Tepence, hejtman mělnického královského panství. Ten zase tvrdil, že Ferdinand nebude povinen dodržet Čechům přísahu, jako ji nedržel dědickým zemím. Nejvyšší mincmistr, Vilém z Vřesovic, neustále roztrušoval, jakými pokuty budou defensoři potrestáni: Thurnovi, Šlikovi, Vilémovi Staršímu z Lobkovic a Václavu Budovcovi z Budova „budou prý hlavy skákati dolů a „prázdných svých makovic domů neponesou.“ Když měl dobrou náladu, tak naděloval milost hraběti Thurnovi, i Vilémovi z Lobkovic, avšak Šlik a Budovec katu prý neujdou.  Dále mluvil, že „statky některých se dostanou do jiných rukou“. Ale i nevyšší purkrabí neviděl situaci nejlépe – pokoj a pořádek se do země nevrátí, pokud nebude některým sáhnuto na život. Katolíci byli přesvědčení, že nastává boj na život a na smrt. Protestanti se nad takovými řečmi pozastavovali. Začali se čím dál více zabývat myšlenkou, že budou přinuceni sáhnout k nejkrajnějším prostředkům, aby se proti katolíkům obhájili.

Co bylo hlásáno slovy …

Co bylo hlásáno slovy, potvrzovalo se i skutky. Pronásledování a utlačování protestantů začalo pronásledováním protestantských poddaných na královských statcích. 12. září 1617 bylo v Krumlově vypovězeno z města 12 měšťanů, kteří byli považováni za vůdce ostatních protestantů. Co se dělo ve městech královských, to bylo také realitou v sousedních zemích koruny české. Ale aby byla zjednána nadvláda v královských městech a aby mohl panovník nad městy vykonávat větší moc, byla dne 4. listopadu dána rychtářům královským v pražských městech zvláštní instrukce, kterou se samospráva obcí velice omezovala, takže byly vydány na milost a nemilost královských rychtářů. Rychtáři ve městech pražských měli napříště zasedat mezi konšely. Purkmistři a primasové s nimi měli jednat o veřejných věcech. Královská instrukce směřovala sice do pražských měst, ale byla to otázka času, kdy bude rozšířena do všech královských měst.

Cenzura

11. prosince 1617 byl českou kanceláří vydán Pražanům dekret, že knihtiskaři nesmí tisknout a vydávat nové knihy, písničky nebo noviny dříve, dokud nebudou povoleny kanceláří místodržících.

Defensoři se scházejí k  sjezdu …

K rukám defensorů docházely stížnosti na velký útlak protestantů ze strany katolíků, a tak se dne 8. března shromáždili o 8 hodině ranní poslové z krajů a někteří protestanští úředníci ve velké síni Karlovy koleje. Defensoři po dvou poradách uznali za vhodné, aby postoupili místodržícím spis o pronásledování a utiskování protestantů a pokud by to nepomohlo, pak se obrátí na krále Matyáše. Jednání se odehrávalo v malém sále a bylo zahájeno zprávou Viléma Staršího Lobkovic a začalo se s tím pro se nedostavil defensor Martin Früwein z Podolí a M. Valentin Kochan z Prachové, ačkoliv byli dvakrát upozorněni. Stavové se usnesli, že jmenovaným defensorům se dostane zastání a toto usnesení bylo také ihned ohlášeno po deputaci tří osob: Freuweinovi, Kochanovi a Václavu Marglovi ze Sobíšku, [1], který také z těchto důvodů nevykonával svůj defensorský úřad.  

Druhý protestanský sjezd

Blížil se termín, kdy měl podruhé zasedat protestantský sjezd. Císař Matyáš a katolíci se ho snažili jak po dobrém, tak i po zlém překazit a defensory odvrátit od jeho svolání. I navzdory všem překážkám se sjezd konal ve velké síni Karlovy koleje, kam se odebrali všichni defensoři a stavovští poslanci. Dne 16. května bylo doručeno císařovo psaní. Císař oznamoval, že trvá na tom, aby byl sjezd odložen a že to činí pro jejich dobré a že to nemá býti na újmu jejich svobod a majestátu i jejich privilegií. Vedle toho měli místodržící poslance napomenout, aby zůstali na tom, k čemu mají právo, aby se cizích věcí neujímali a nezadávali příčinu k nedorozuměním.

Stavové vyslechli obsah psaní, aniž  se k němu vyjádřili.  Po přečtení pan Vilém starší z Lobkovic oznámil, že stavové pod obojí žádají, aby jim bylo psaní císaře zapůjčeno.  Chtějí trochu poodstoupit a pak se vrátit do kanceláře.

Slavata poznamenává, že v české kanceláři byli nejen defensoři a stavovští poslanci, ale i jiné osoby podobojí. Uvádí zejména Thurna, Collonu z Felsu, Prokopa Dvořeckého z Olbramovic, Bohuchvala Berku z Dubé a z Lipého, Václava Viléma z Roupova, Pavla a Jana Litvína z Říčan. Petra ze Švamberku, Václava Budovce z Budova a Fridricha z Bílé.  Václav Mergle ze Sobíšku se na sjezd opět nedostavil. Ti všichni měli právo z moci svého úřadu docházet na sjezdy, které byly svolávány defensory.

Místodržící nezaváhali

Zapůjčili císařovo psaní. Protestanté se shromáždili venku do kruhu a vyšetřovali, zda bylo saní napsáno v Praze nebo ve Vídni a zda je Matyášův podpis pod textem pravý. Nejspíše došli k názoru, že je vše v pořádku. Po chvíli pospali do kanceláře šest osob, které žádaly v zastoupení pána z Lobkovic, aby jim byl vydán hodnověrný opis tohoto psaní. Opis jim byl ihned vydán.

Jak císaři odpovědět na jeho dopis:

Slovo má Martin Früwein

V úterý, dne 22. května se stavové sešli v koleji okolo osmé hodiny ranní a na tuto schůzku se dostavili i defensoři Martin Früwein a M. Valentin Kochan. A slovo měl defensor Martin Früwein. Omlouval sebe a Kochana, že hned včera nepřišli, protože jim purkmistři vyhrožovali a pak doložil, že je připraven přednášet návrhy defensorů. Pokud mu chce shromáždění pomoci, kdyby měl utrpěti nějakou újmu či neštěstí. Všichni zdvihli dva prsty a zvolali, že ho chtějí podpořit.  A tak začal předčítat spis, v němž byly vyloženy příčiny, pro které byl svolán předešlý sjezd a nynější., Podle tohoto spisu bylo jasné, že porušování náboženské svobody zahájil arcibiskup pražský a opat broumovský, když nutili své poddané násilím a vězením, aby přistoupili ke katolickému náboženství, a když jeden jejich kostel dali zbořit, srovnat se zemí a druhý zapečetit.  Sdělovalo se v něm také, že za postižené a žalující se přimlouvali defensoři u císaře, ale jejich prosby nic nezmohly, a proto se stavové sjeli a podali císaři svůj prosebný list. Místo odpovědi se dostalo defensorům pohrůžek a rozkazů, aby sjezd odložili a proti císaři se nespolčovali. Dále bylo uvedeno, že nikdy neusilovali a neusilují o nic, co by bylo proti císaři, že trvají jenom na sněmovním usnesení, porovnání a že nejednají v ničem tak, co by mohlo rušit majestát. Spis končil poukazem na poslední císařův list, doručený stavům místodržícím.

Slovo má hrabě Matyáš z Thurnu

Pan hrabě Matyáš Thurn si vzal slovo a oznámil všem, že v minulých dnech dostal dopis z Vídně s příčným příkazem, aby se bez prodlení vypravil k císařovu dvoru. Thurn dále řekl, že se chtěl na rozkaz svého pána jako věrný služebník ke dvoru dostavit, ale kvůli sjezdu cestu odližil, císaři zaslal písemnou omluvu a d dodatkem, že se dostaví do Vídně, pokud mu stavové podobojí dají k tomu svolení.  Ale prohlásil (na svou duši a svědomí), že tedy pojede, avšak neví, zda se zase vrátí a zda se stavy zase shledá. Stavové Thurnovi poděkovali a zdviženými prsty mu slíbili podporu. A přísahu, že budou při něm stát a obhajovat ho jako svého předního defensora až do konce.

Bylo to přeci tak jasné – cesta k násilnému odporu

Bylo jasné, že se císař chce zbavit, a to i násilím, hlavních osob české opozice a tyto osoby byly zase odhodlány se postavit císaři a jeho katolickým místodržícím. Mezi prvními byl hrabě Thurn, který císaři zjevně odepřel poslušnost, protože byl přesvědčený, že kdyby jel do Vídně, už by se z ní nevrátil. Thurn také nabádal ostatní stavy k podobnému odporu až do krajních mezí. A příkladem byl hrabě Thurn. Přísaha přítomných, že chtějí při něm stát až do svého přemožení, byla totiž prvním krkem na cestě násilného odporu.

Na čem se usneslo shromáždění?

Usnesli se na tom, aby defensoři kteří byli s těmito věcmi nejobeznámenější, byli požádáni o dobrozdání. Přítomní se buď vyjádří tak, že jejich návrh schválí, nebo k němu připojí dodatky. Defensoři vyhověli návrhu a zavázali se sepsat ihned svou odpověď, aby mohla být již příštího dne doručena císaři.

Obsazení hradních bran

V průběhu jednání došla do koleje zpráva, že místodržící s hejtmanem hradu Divišem Černínem z Chudenic obsadili hradní brány neobvykle silnou stráží ozbrojenou ručnicemi a halapartnami a že někde ukrývají ozbrojený lid. A to za účelem, až stavové ponesou odpověď na císařský list, byli vpuštěni do hradu bez ochrany a tam byli zadrženi. Hlavně měli být zadrženi přední protestanté v čele Thurnem. Ten se postaral o bleskové rozšíření této zprávy a všichni souhlasili, aby byla vypravena deputace k místodržícím. Do té doby platilo, že se stavoví nesměli objevit na hradě jinak, než v obyčejném oděvu a s rapírem, nikoliv v plné zbroji. Avšak nyní se chtěli domoci o povolení, aby se stavové směli dostavit na hrad patřičně ozbrojení.  Do deputace byli zvolení: hrabě Šlik, Jiří Slavata, Jan Vlk, Jan Vilém Štampach, Ondřej Klatovský z Chrudimi a Jan Veselský ze Slaného. Ti se odebrali k místodržícím, kteří jim bez váhání svolení udělili. A pravili, že si nikdy nemysleli a ani myslet nechtějí na to,. Aby podnítili začátek k roztržce a rozbrojům, ale že prý sami nastaví své statky a svá hrdla, aby se něco takového nestal. Hejtman pražského hradu, jehož místodržící úmyslně povolali, podal vysvětlení, že je stráž tak posílena kvůli procesí z kostela sv. Víta na Strahov, jak se konečně děje každého roku o křížových dnech.  Stavové se nespokojili s tímto vysvětlením a všichni souhlasili s tím, aby se místodržícím neuvěřilo, ale aby se táhlo okamžitě na hrad. Po Praze se strhl poplach, když se lidé ve zbrani začali scházet před Karlovou kolejí. Všichni očekávali, že se strhne nějaká šarvátka a že se půjde na židy, jezuity a na kláštery.

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet