Předbělohorská doba – 9. část

Autorka článku: Irena Novotná hození českých místodržících z oken r. 1618.Příprava na defenestraci – 1.

Nikdo dnes nemůže určit, jak asi dlouho se hrabě Thurn zabýval plánem svrhnout habsburské panství nad českým národem, ale je dost důkazů o tom, že do dne 23. května v něm ten úmysl dozrál a že dokázal získat i jiné význačné osobnosti protestantů. 

Nyní budeme informace čerpat z podivuhodných knih českého historika Antonína Gindely, Dějiny českého povstání léta 1618 díl 1-3, 1870.

Gindela píše: „Přišelť nyní čas, v kterémž dozrálo dílo, po mnohá léta obmýšlené a uvažované (plán na vyvrácení panství Habsburského). Záští protestantů českých v panství Habsburskému dostoupila právě vrcholu svého, učinivše je způsobným k jakémukoli skutku, jen když jim nynější stav věcí skácen mohl býti. Proto byl Thurn odhodlán, dáti nyní znamení k povstání a postaviti se v čelo jeho. Pro lepší osoby své bezpečnost obmýšlel věc nastrojiti tak, aby roztržka hned zpočátku se stala nescelitelnou: protestantským stavům měla se hned předkem vzíti  všechna možnost navrátit se k starým řádům, a sice netoliko jim, nýbrž i Thurnovi samému. Nejzpůsobilejší cestou k takovému dokonalému znepřátelení se s dynastií bylo zabití místodržících a plán toho vznikl v hlavě Thurnově.“ 

Hrabě Thurn naznačuje …

Hrabě Thurn dal znamení, že takový úmysl chová v mysli na schůzi v Karlově koleji. A to v době, kdy začala porada o odpovědi místodržícím. Tehdy důvěrně naznačil několika blízkým osobám, že všechna snaha stavů bude k ničemu, pokud se neprovede nějaká „demonstrace“. Podle jeho náznaků v řeči nebyla žádná pochybnost, o jakou demonstraci se jedná. Ale někteří z těch, jimž svůj úmysl svěřil, ho varovali před nějakým násilným skutkem, který by mohl způsobit fatální válku. Za několik hodin poté přišel k němu do domu Fruwein a zřejmě mu řekl, že nezbývá nic jiného, než některé osoby vyhodit z okna. 

Místo činu

Poslední rozhodnutí o tomto osudném činu, tedy skutečné spiknutí proti dvěma českým místodržícím, Martinicovi a Slavatovi, se stalo v domě bohatého pana Albrechta Smiřického ze Smiřic  v Menším městě pražském. Místo schůzky: postranní světnice ve věži. A právě zde se sešli dne 22. května odpoledne hrabě Matyáš Thurnu, Václav Budovec z Budova a majitel domu Albrecht Jan Smiřický. 

Účastníci spiknutí

Do spiknutí byli zasvěceni: Oldřich Vchynský z Vchynic a Tetova, Václav z Roupova a Colonna z Felsu, Pavel a Jan Llitvín z Říčan. Gindely má za to, že původci tohoto spiknutí byli Thurn, Václav z Roupova a Colonna z Felsu. Ostatní šlechtici byli pro ně teprve získáni. Jistě však je, že 22. května  zavraždění místodržících bylo již domluveno a že do toho tajemství bylo zasvěceno tolik osob, kolik jich bylo k provedení činu nevyhnutelně zapotřebí. Když se radili, jakým způsobem by měli být místodržící zavražděni, Oldřich Vchyňský radil, probodnout je v české kanceláři, a hrabě Thurn byl téhož názoru, Avšak druzí s tím nesouhlasili , a tak zůstalo konečně při tom, aby místodržící byli svrženi z oken. A to bylo uznáno jako nejpřiměřenější potrestání. 

Na druhý den…

Druhého dne, ve středu 23. května 1618, „jenž je počátek a dvéře všechněch našich následujících běd a neřestí“, jak praví dějepisec Pavel Skála, začalo hnutí, které nevěstilo nic dobrého. Defensoři vyzvali pražské obce, aby se přidaly ke stavům. Proto se již v ranní hodině sešly rady staroměstská, novoměstská a malostranská, aby se rozhodlo, mají-li zástupci těchto obcí táhnout se stavy na hrad nebo ne. Po celé Praze panovalo velké napětí, protože každý tušil, že se připravují neobyčejné a veliké věci. „A mezi měšťany protestanskými bylo tím větší kvašení, protože věděli, že katoličtí páni v radách nejsou ochotní se připojit ke stavům protestantským“. Všeobecnou úzkost podporovalo hlavně to, že císař a rychtáři již 22. května obeslali na dnešek do radnic mnoho osob ze všech tří obcí pod ztrátou měšťanství. Nyní pak, když se měšťané a rady sešli,rychtáři přísně zakazovali, aby nikdo z měšťanstva mezi stavy podobojí nechodil. Na Novém městě protestanští radní odvážně žádali, aby byli vypraveni zástupci obce na hrad, Královský rychtář marně domlouval, marně hrozil, katolíci zmalomyslněli, nechali protestanty, aby zvolili deputaci, které bylo nařízeno, aby se odebrala ze stavy na hrad. Do deputace byli zvoleni: Jan Payr, Jindřich Kozel z Peclinovce a doktor Matyáš Borbonius z Borbenheimu. Ti se měli ihned odebrat ke stavům na Karlovu kolej a oznámit jim ustanovení purkmistra a rady, desíti soudců a obecních starších za celou obec: že se k stavům připojují a podle nich a spolu s nimi upřímně a věrně státi chtějí, avšak s tou výjimkou, že proti císaři nejsou a býti nechtějí. Ještě bouřlivěji se jednalo na Starém městě. Sotva začal královský rychtář Šrepl přemlouvat shromáždění, vnikli do síně nepovolaní lidé s úmyslem donutit radní, aby se přidali ke stavům. Byli to zejména Bratří čeští, mladší Fruwein, Kutnaur, Oršinovský a Samuel Adam z Veleslavína. 

Porada

A tak byla zahájena porada o otázce, zda mají být zvoleni zástupci na sjezd protestantských stavů, ale přítomní protestanti volali, aby se každý vzdálil, zejména kdo je katolíkem, protože se jedná v protestantských záležitostech. A nyní začal zmatek, o němž se zprávy rozcházejí, Královský rychtář podal zprávu, že protestanti sami a dobrovolně opustili poradní síň, vyzývajíce sví souvěrce v radě, aby s nimi také odešli. Potom se rada usnesla, až na jediný hlas, nikoho mezi stavy neposílat, a Kutnaur se svými přáteli nepočkali ani na konec schůze, pospíšili na hrad a tam stavům oznámili, že královský rychtář zavírá protestanty a vnucuje jim svou vůli.  Pavel Skála ale vypravuje, že protestanti museli na rychtářův a purkmistrův rozkaz vstoupit do zvláštního pokoje, Někteří prozíraví se dovtípili, že je nečeká nic dobrého, z pokoje prý utekli a pospíchali přímo na pražský hrad, aby oznámili stavům, co se děje na radnici. 

Co se dělo v české kanceláři

V české kanceláři na pražském hradě čekali shromáždění místodržící již od časného ráda na příchod stavů. Nejvyšší purkrabí Adam ze Štenberka, nejvyšší sudí zemský Vilém Slavata, karlštejský purkrabí Jaroslav Bořita z Martinic a Děpolt Matouš z Lobkovic, převor řádu maltézského v království českém a soudce zemský, chtěli 23, května ráno, jakožto třetí den křížový, jít s procesím z kostela sv. Jakuba na Starém městě do kostela sv. Ducha. Ale nechtěli zmeškat dobu, kdy se měli setkat ze stavy, proto vzkázali 22. května proboštovi pražského hradu, že přijdou v 7 hodin ráno na procesí do kostela sv. Víta, což také učinili. Z kostela se v 8 hodin se všichni čtyři dostavili do české kanceláře. Dostavil se i pan z Martinic a Slavata, i když dostali již předešlého dne mnoho varování , že se chtějí stavové podobojí zavraždit, a že by udělali nejlépe, kdyby na nějaký čas odjeli z Prahy. Tyto pověsti už nějakou dobu kolovaly po Praze, protože Michna, „ten zlořečený písař“, když viděl, že se míra nenávisti proti němu navršila, utekl do Vídně. Pátý místodržící, Adam s Valdštejna, ležel doma s pakostnicí, takže měl omluvu proto, že na shromáždění místodržící chyběl.Dalších pět místodržících se z Prahy vzdálili, zřejmě kvůli pověstem, které se Prahou šířily. Místodržící povolali do kanceláře sekretáře M. Filipa Fabricia, aby byl po ruce, kdyby bylo něco nutného sepsat. Místodržící věděli, že se stavové dostaví v hojném počtu, proto dali z kanceláře vynést nábytek. Ale ponechali jednu, na které zasedával král, a velikou tabuli, při  které sedávala rada. dali ke zdi ve které jsou velká okna. Udělali to proto, aby se do místnosti vešlo hodně osob, Místodržící stáli u jednoho okna u kamen a očekávali příchod stavu podobojí.  
část 10 – Defenestrace

Autor: Irena Novotná, Foto: Internet