Předbělohorská, bělohorská a pobělohorská doba – 13. část

Zřízení prozatímní vlády, apologie

Prahou zmítalo všeobecné vzrušení a stala se v této době středem velkých událostí. Stavové se postarali o pořádek a pokoj ve městě, a vrátili na pražský hrad a tam vyzvali hejtmana hradu, aby se k nim přidal. Hejtman souhlasil a složil i s novou hradní posádkou přísahu králi a stavům, že hrad bude v jejich zájmu ochraňovat  a střežit.

Pak stavové vyhledali nejvyššího purkrabího a velmistra křížovníků a s veškerou úctou je doprovodili domů. Mohlo se to jevit jako podivné chování, ale budilo to dojem, že chtějí ukázat, že Slavata a Martinic se stali obětními beránky za ty, kteří se tak provinili proti protestantům. Není pochyby, že v těch dvou místodržících viděli mnozí rušitele náboženské svobody. Stavovští vůdcové se pak usnesli, že se nikdo „pod ztrátou poctivosti“ nesmí vzdálit z Prahy, ale hned na druhý den, 24. května v osm hodin ráno, se  mají sejít na pražském hradě. Potom přistoupili k poradě o zřízení prozatímní vlády a usnesli se, by byla svěřena 30 osobám po desíti z každého stavu. Přítomní stavové se zavázali podpisy a pečeťmi, že všichni chtějí stát za tímto rozhodný opatřením. Nakonec bylo čteno plnomocenství z roku 1609 na sněmu direktorům, a námitky stavů proti tomuto plnomocenství. Potom všichni zvedli dva prsty a slíbili si vespolek, že chtějí vstát jeden za všechny a všichni za jednoho v křesťanské víře, a to až do úplného přemožení. Potom se všichni zapsali dopisy a pečeťmi. A to trvalo, podle pramenů, tři hodiny.

Stavovská vláda zvolena

Poté byla ustavena prozatímní vláda 30 direktorů (po 10 z panského, vladyckého a městského stavu). 22 .června byl Václav Vilém z Roupova jednomyslně zvolen předsedou direktorů. Už mnoho let stál v předních řadách opozice a jeho jméno bylo proslulé v celé zemi. Byl to velmi vzdělaný a jazykově bohatě vybavený muž, schopný mluvit s cizími státníky a politiky. Vedle Thurna měl největší vliv na rozvoj, průběh a osud českého povstání. Nová vláda měla nejen nahradit místodržící, které ustavil král Matyáš, ale měla jednat jménem a místo stavů s tou mocí a právem, jakoby činili samotní stavové na sněmovním shromáždění. defensoři se zástupci krajů a s těmi osobami ze stavů, které byli náhodně v ten čas v Praze, se tvářili, jakoby by byli řádně svolaným a řádně konaným sněmem, čímž dali nový důkaz, že už kráčejí po cestě vzpoury a odboje, a že vybočili ze zákonných mezí.

Důvod k ustanovení prozatímní vlády

Stavové prohlásili, že nemohou zůstat stále pohromadě v Praze, protože je to stojí mnoho prostředků, a nemohou dál zanedbávat své živnosti, musí se vrátit do krajů a na hranice chránit jejich bezpečnost, a proto ustanovují direktory, správce a rady zemské lidi bohabojné, odvážné a upřímné, aby vyřizovali důležité věci, které nesnesou odkladu, aby místo nich řídili a spravovali věci, které nesnáší odkladu, co by sloužilo k dobrému jak králi a pánu, tak všem obyvatelům českého království. K zemské vládě také patřili kromě třiceti direktorů také velitelé vojska. Ve zvlášť důležitých případech mohla vláda povolávat k sobě na radu zkušené a vážené osoby z krajů, mohla svolávat stavy na sjezdy, aby vše vykonali pro náboženské svobody, mohli si vypůjčovat peníze na obranu země a mohl uzavírat s okolními zeměmi aliance. A tak byla svěřena moc tomuto sněmu, kterou obvykle vykonával král nebo král se stavy. Dále bylo ustanoveno, aby v případě úmrtí některého z direktorů nebo zvolených generálů, nebo kdyby z důvodných příčin někdo nemohl vykonávat svůj úřad, měli direktoři sami právo zvolit jiného na jeho místo. Bylo jim propůjčeno právo trestat každého, kdyby se provinil proti českému králi, proti vlasti nebo současným opatřením stavů a proto náboženství podobojí. A měli další a další oprávnění.  Stejně jako direktoři stavům, tak stavové direktorům se zavázali přísahou, že ani zjevně, ani tajně nebudou nic podnikat bez jejich vůle a jejich vědomí, že ji budou pomáhat a ji podporovat a že od ní neustoupí a neopustí ji. Stavům velmi záleželo na tom, aby se neděly žádné výtržnosti, které by mohly kompromitovat jejich věc. Proto sám hrabě Thurn se snažil lidi v Praze uklidnit, aby katolíky zbytečně nedráždili.

Co se četlo v kostelích

„Stavové podobojí svolali tento sjezd se svými defensory ne proti straně podjednou, nýbrž pro obhájení náboženské svobody podle majestátu, že se shromáždili v tak hojném počtu proto, aby se poradili, jak by si zachovali svobody ty a majestát celé a neporušené. Poněvadž byli zjištěni ti, kteří usilovali o to zrušit majestát, byli stavy náležitě a spravedlivě potrestání. Nad tím, aby se tedy žádný z pokojných lidí nepozastavoval a nermoutil, nýbrž se stavy hleděl ve všem tom se pěkně srovnati.“

A co Matyáš Thurn? Jako Jiřík z Poděbrad

Položme si však, jakou úlohu měl zde, v tuto dobu hrát Thurn. Ten byl skutečným původcem současného dění a byl skutečnou duší odboje. Nebyl zvolen mezi direktory, protože to nechtěl a všichni souhlasili s tím, že nejlépe prospěje zemi jako zkušený válečník při zřizování zemské obrany.  Ano, byl to Thurn, který byl zakladatelem opozice  proti Maxmiliánovi, Rudolfovi a Matyášovi. Už roky podněcoval k odboji, proto ztratil purkrabství karlštejnské a utrpěl tím velkou ztrátu. Dávno se už nezabýval náklonností císaře, s nímž se nyní po vyhození místodržících dokonale znepřátelil, ale v Čechách měl největší vážnost a proto se zdálo, že je povolán, aby spravoval osudy země jako jediný a neomezený správce, jako druhý Jiří z Poděbrad, dokud nebude zvolen nový král.  Takové postavení však přesahovalo Thurnovy duševní síly a schopnosti. Sám to věděl a nikdy o ně nežádal. Spokojil se s vrchním velitelstvím nad veškerou zemskou obranou.  Sice ještě v té době se nejevil žádný střet s nepřáteli, avšak Thurn a protestanti byli připraveni prosadit své záměry i ve zbrani.

Základ k neodvratné porážce byl již nyní zasazen

Zdar války však nezávisí pouze na množství lidí v poli, ale na jejich vyzbrojení a vhodném vojenském výcviku. A k tomu je zapotřebí peněz a hodně peněz. To mělo být svěřeno jediné osobě a ne tak obrovské direkci. Thurn, který se neuměl postavit proti takové organizaci, ale sám k ní radil, dokázal, že nemá organizační schopnosti, že není pronikavou a ráznou hlavou, která by dokázala řídit český stát. V českém národě došlo k vážné krizi a Thurn příliš dlouho pomáhal tuto krizi umocňovat a dohnat ji na ostří meče. Na něm hlavně záleželo, aby zorganizoval národní síly k tomu, co uznávaly za prospěšné, nebo aby k tomu vyhledal vhodné muže a postavil jej do čela. Jediný muž měl svést do jednoho proudu účast celého národa a shromáždit všechny síly země k úkolu a dobrou vůli lidu nadchnut k obětavosti. Ale aby se národ nadchl pro záměry nekatolických vůdců, bylo k tomu třeba, aby to byla věc opravdu svatá. Bylo potřeba, aby vůdci sami všechno obětovali a předcházeli všechny nadšením, sebedůvěrou. Ale bohužel, nebylo tomu tak. Ani u vůdců, ani u Thurna. Jejich jednání bylo naopak váhavé, nerozhodné, sobecké a neupřímné.  Nevzbudili v lidu potřebnou důvěru a ani nadšení a sami překáželi zdaru, protože bez všeobecné účasti museli utrpět porážku. „Thurn nebyl,“ napsal Gindely, „a nechtěl také ničím jiným být, leč tím, s čím nastoupil svou dráhu – totiž válečníkem, který slouží za žold a pokouší své štěstí. Nebyl tím člověkem, který by dovedl soustředit prostředky a síly a připravit národ do té míry, aby všechno nasadil do boje a vítězství. To se mu stalo časem osudným víc, píše dál Gindely, než nedostatek válečné strategie, která se později projevila.“

Apologie

Stavové byli přesvědčeni, že jejich odpůrci a nepřátelé neopominou využít násilného shození místodržících z oken, aby je osočili u císaře a celého rodu habsburského a aby přiměli Matyáše k přísnému zakročení a aby vzbudili proti nim v cizině nenávist. Proto měli na paměti náležitou obranu. Proto měli snahu o náležitou obranu, aby jejich přátelé a nepřátelé uznali za nezbytný a oprávněný násilný krok stavu podobojí. Nejprve dali složit krátké ospravedlnění exekuce v české kanceláři a vydali ji tiskem pod názvem „Apologie (první, neboliž to osvědčení všech tří stavův království českého, pod obojí přijímacích, a kterých příčin jsou jistou defensia hotovost naříditi museli.“ Tuto apologii sepsal  Milner z Milhauzu, který byl tako zvolen direktorem a tiskem vyšla hned po povstání.

Byla velmi rychle vydána tiskem

To, že byla tak rychle vydána tiskem a tím, že se v české kanceláři již 23. května i ní mluvilo a již dne 25. května mohla být direktory zredigována a stavy přijata, svědčilo tom, že ji Milner již spisoval před vypuknutím povstání a že větší část byla náčelníky stavovského hnutí schválena. O tom prameny.

Obsah Apologie

Stavové v Apologii líčili pokusy některých nesmířlivých katolíků překazit udělení majestátu a pak snahy o zrušení majestátu, což se prý všechno dělo na návod jezuitů. Líčili, jak podobojí byli utiskováni na duchovenských statcích, královských a jiných katolických vrchností. Dokazovali, jak někteří katolíci osočovali defensory a stavy podobojí u císaře, až vymohli u něho psaní, kterým defensoři a jimi svolaní poslové byli prohlášeni za zbojníky.

A  Apologie končila:

„Z těch příčin jsme ke dvěma z nich., Vilému Slavatovi a Jaroslavovi Bořitovi z Martinic, jakožto rušitelům práva a obecného dobrého pokoje se zachovali. A poněvadž sobě toho místa, v němž postavení byli, vážiti nechtěli. nýbrž jeho zle, na všeliké zlehčení slavného důstojenství J.M.C krále a pána našeho, a na zrušení pokoje tohoto království užívali. je dva a jedním sekretářem, pochlebníkem a náhončím jejich, kterýž spolu s jinými mnohých roztržitostí po městech Pražských činil, podle starobylého obyčeje z okna vyhodili. K nim dále, poněvadž při životě zůstali, jakož i k jmění a statku jejich i ke každému kdo by je v čem zastávati, je vymlouvati aneb proto na koho z nás sáhnouti chtěl, ano i k jiným rušitelům toho majestátu a porovnání, budeme se věděti, jak zachovati, zvláště co se týče Pavla Michny, člověka zlého a nešlechetného, zrádce a rušitele řádu, práva a obecného dobrého, kterýž spolku s těmi výš dotčenými nepřátely všecku správu a vládu tohoto království nad stavy sobě osobil, všetečně do věcí jemu nenáležejících se míchal, a skrze své nenáležité chytrosti a obmysly mnoho zlého a tomuto království škodlivého tropil a vší silou se vynasnažoval, aby stavové podobojí všech svých svobod byli zbaveni, nyní se pak skryl a utekl. K tomu nařídili jsme při tomto našem shromáždění pro dobré J. M. císařské, tohoto království, vlasti naší milé, o obhajování sebe, manželek a dítek, před všelijakými nebezpečenstvími, defensí a hotovosť po všem království. Což je proto od nás před sebe vzato jest, abychom J.M.C. králi a pánu našemu nejmilostivějšímu, jakou protimyslnost učinili, a nebo také jiným pokojným lidem a naším milým přátelům náboženství pod jednou (pokud toliko sami budou chtít) pokoj zachovávati v čem ubližovati měli nebo chtěli, jeť to vůbec vědomě,  že jest se přitom žádnému jinému, duchovnímu ani světskému člověku nic neublížilo, ani žádné pozdvižení se nestalo, nýbrž po všech městech Pražských, jako i jinde po všem dobrý pokoj jest. Ale z příčin svrchu dotčených, že jest nám jinak a méně učinit nenáleželo a možné nebylo. Pročež nenadějeme se, že J.M.C. král a pán náš nejmilostivější ráčil nám to jinak vykládati, a jiný nějakým o nás zprávám víru dávati, ani nemyslíme, že naši domácí milí přátelé pod jednou s námi pro takové rušitelů majestátu, porovnání, svobod a obecného pokoje tohoto království spravedlivě ztrestáni, co protivného budou začínati, zjevně nebo tajně proti nám za nepřátele se stavěti,nýbrž jsme té nepochybné naděje, že jeden každý uvažuje příčiny spravedlivého potrestání těch osob, a že naším úmyslem nebylo a posavad není, abychom proti J.M.C králi a pánu našemu nejmilostivějšímu anebo proti víře římské pod jednou a porovnání něco před sebe vzíti chtěli, nás netoliko vymluveni míti, ale také s námi všecko, což k zdržení a zachování privilejí a svobod zemských, též lásky a svornosti náleží, proti každému odpůrci obhajovati nápomocen býti ráčil a bude. Začeš také J.M.C. krále a pána našeho nejmilostivějšího poníženě a poddaně prositi budeme, majíce úmysl, ještě i další naši apologii a omluvu, dle uznané potřeby, přede vším světem učiniti.“

K této apologii bylo připojeno také dvanáct důvodů, jimiž stavové podobojí dokládali, že i lidé poddaní, náležející k duchovním statkům, mají podle majestátu právo, aby jako poddaní na královských panstvích si stavěli kostely k bohoslužbám a nic svobodně mohli sloužit Bohu.

Dne 26, května zaslali stavové tuto apologii císaři do Vídně a připojili k zvláštní list. Konečně byla apologie rozeslána do všech českých měst, aby se lidé s ní seznámili.

14. O zřízení branné moci a financích

Zpracovala: Dr. Irena Novotná