Předbělohorská, bělohorská a pobělohorská doba – 14. část

Zřízení branné moci a obsazení strategických bodů

Dne 25. května začali shromáždění stavové jednat o zřízení branné moci „k obhajování, zastávání a ochraňování císaře, království českého,vší strany podobojí a podjednou, jakož i řádu práva a náboženství před všelijakými nebezpečenstvími.“ K tomuto cíli byli jmenováni nejprvě velitelé vojska: hrabě Matyáš z Thurnu na Veliši a Vinkýřově generálním leutnantem, Linhart Colonna z Felsu na Andělské hoře a Bochově polním maršálkem, Jan z Bubna na Borovnici a Závrší generálním strážmistrem a Pavel Kaplíř ze Sulevic na Voticích generálním kvartýrmistrem. V té době nebylo v Čechách stálé vojsko, nebyly pevnosti a zbrojnice nebo válečné zásoby, takže generálové na sebe vzali velmi obtížné úkoly.

Způsoby obrany v Čechách

Obrana země v Čechách byla realizována dvojím způsobem: buď se najali lidé, domácí i cizí, náležitě vycvičení žoldnéři, nebo síly domácí, k tomu stačilo nařídit zemskou hotovost. Stavové si už nyní uvědomovali, že budou potřebovat silné a dobře zaopatřené vojsko a ustavilo se, aby každá vrchnost vyzbrojila a vypravila jedno z deseti poddaných. A každé královské město každého osmého člověka (jednoho muže z osmi městských domů). Kromě toho měl každý že všech tří stavů, pán, rytíř nebo měšťan, vypravit jednoho jezdce, činila-li cena jeho statku 5.000 tolarů nebo jeho kapitál 12.500 tolarů, přičemž byl vzat za základ nízký odhad z  roku 1557. A takto se mohlo sejít 16.800 mužů pěších a 2.400 jezdců. Prozatím nebyla stanovena lhůta, kdy má hotovost vytáhnout do pole. Stavové měli pouze za úkol lidi vyhledat, opatřit je vším potřebným, vyzbrojit je a být s nimi pohotovosti, aby v případě potřeby se mohla hotovost soustředit do jednoho místa. Thurn zamířil k Budějovicím a Krumlovu, kam byly zatím poslány císařské posádky. Ze strategických důvodů považoval za důležité, aby tato města byla co nejdříve obsazena stavy, protože odtud si mohly císařské posádky podle své potřeby podmanit celé jižní Čechy a udržovat kontakty s Rakouskem a západním Bavorskem.

Thurn nic a před nikým nezakrýval

Ale tímto manévrem si Thurn znepřátelil císařské vojsko, protože z něho bylo hned patrné, že velitelé českého hnutí byli hned a od počátku odhodláni se vzepřít císaři s použitím násilí. Jakmile Thurn stanul v čele vojska, nepočínal si nějak zvlášť opatrně, aby alespoň trochu skryl záměry stavů. To bylo patrné už z jeho počínání vůči oběma obsazeným městům. Měšťanům v Budějovicích a v Krumlově vzkázal, že neušetří ani „dítěte v  těle mateřském“, pokud bude muset dobývat město zbraněmi. Krumlovští se dali zastrašit, vypověděli císařskou posádku a prohlásili, že přistupují ke stavům. Avšak v Budějovicích se nedali zastrašit. Stavovské vojsko bylo příliš slabé a Thurn nemohl s nim nic podniknout, natož obléhat velké a pevné město. Rozložil se tedy s vojskem u rakouských hranic, aby císařské vojsko, které se v Rakousku sbíralo, nemohlo vtrhnout do Čech a žádal pražské direktory, aby mu zaslali posily pro splnění jeho úkolu. Na tuto žádost direktoři zareagovali a snažili se verbováním doplnit vojsko o 8.000 mužů. Když byl dne 25. června zahájen svolaný sněm, direktoři mluvili o nebezpečí, které se blíží „neboť nepřátelé se chystají vtrhnouti do země, aby připravily stavy o svobody a český národ aby vyplenili“. Pod tlakem toho tvrzení žádali na sněmu, aby jim bylo povoleno naverbovat ještě 6.000 pěších a 2.000 jezdců, a tak rozmnožit stav stavovské armády na 12.0000 pěších a 4.000 jezdců. Sněm také povolil, aby každý místo své hotovosti poskytl přiměřenou náhradu v penězích a povolil direktorům 385. 000 tolarů jako výplatu za hotovost, Výplata byla vyměřena tak, že každá vrchnost měla odvésti za jednoho jezdce 48 tolarů. Za každého desátého muže měli se poddaní vyplatit sami, a to každý sedlák 1,5 tolaru, Podobně tak ve městech, za každého osmého muže.. Židé měli platit z hlavy a domu, a tato sbírka měla vynést 20. 000 tolarů.

Peníze byly nejslabším článkem

Největší problémy působily direktorům a stavům sehnat potřebné peníze. Už brzy se ukázalo, že nedostatek financí byl hlavní příčinou, že se stavovské povstání setkalo s nezdarem.

Finanční nesnáze vyplývaly z malé obětavosti stavů. Stavové, jakmile dosadili svou vládu a usnesli se o sebrání vojska, nařídili, aby všechny daně a sbírky, povolené roku 1615, i do budoucnosti byly odváděny do rukou stavů. Tehdy se totiž zavázal sněm k daním na pět let, aby z jejich výnosu byly vypláceny královské dluhy, Tyto daně obnášely ročně na 800.000 tolarů. Roku 1618 bylo z nich vybráno již více než třetina do královské komory, avšak i zbytek byl na tehdejší poměry dost vysoký a stavové mohli do pole postavit řádnou armádu, kdyby je vybírali a drželi pro sebe. Stavové to tak skutečně udělali a dopustili se dalšího protizákonného přehmatu, protože jen řádný sněm se schválením krále mohl změnit to, co bylo usneseno v roce 1615. Důkazem, že stavové nepozvedli proti panovníkovi ruku však bylo jejich úzkostlivé sledování, aby král nebyl zkrácen ve svých vlastních důchodech. Tím dávali stále veřejně na vědomí, že nepovstali proti němu, ale proti násilníkům. A tak jsme svědky velmi vzácnému jevu v dějinách, kdy král bral až do své smrti důchody z královských statků v Čechách a kdy je spravovali od něho dosazení úředníci, zatímco české vojsko válčilo s císařskými armádami a kdy nikdo již nepochyboval, že český odboj směřuje proti Matyášovi a proti celému habsburskému rodu.

A peněz je stále méně

Stavové brzy zjistili, že na pokrytí výdajů jim nestačí povolené daně, zvláště, když museli najímat více vojska. Daň mohla vynést cca 60.000 tolarů měsíčně, kdyby byly daně řádně vybírány. A tak byli direktoři nuceni užít plné moci,kterou jim stavy propůjčili, aby si potřebné peníze opatřili půjčkou nebo jiným vhodným způsobem.

Zástupci královských měst jednají se stavy

Když se počátkem června do Prahy dostavili zástupci nových měst královských, aby oznámili, že přistupují ke stavovské defensi, direktoři je pozvali dne 8, červa k poradě. Nejvyšší berník Vilém Starší z Lobkovic domlouval zástupcům měst, aby stavům poskytli půjčku, protože věc velmi spěchá. Vykládal jim, že to mohou udělat tím dříve, když se stavové za půjčku zaručí a když budou úroky řádně odváděny a pak i jistina splacena. Ale městům se ten návrh nelíbil. Jedni byli proti půjčce, kterou by měla města sama poskytnout, druzí se vymlouvali, že se nemohou zavazovat k ničemu bez svolení obcí. A vyžádali si chvíli k soukromé poradě. Po této poradě vystoupil Tomáš Dentulín, primas z Hradce Králové a odpověděl jménem všech měst, že nemají příkaz od svých starších o té věci jednat, že nemohou jménem svých obcí sami tomu přikývnout a že tedy žádají, aby návrh direktorů jim byl dán písemně pro každý úřad a obec zvlášť a že se neopomenou přimluvit u obcí za návrh stavů. Avšak stalo se, jak si zástupci měst přáli – města k žádné půjčce nesvolila.

Opět svolání sněmu

Neochota měst přinutila direktory, aby svolali sněm na den 25. června. Ten měl povolit a opatřit nezbytné peněžní prostředky. Sněm se rozhodl přinutit Kladské, Chebské a Loketské k placení daní a zejména požádat jejich stavy, aby se i oni mezi sebou usnesli na podobné pomoci.

15. Přípravy k válce

Poznámka: Jméno Tomáš Dentulín byl jeden z mnohých (dle přiloženého seznamu), kteří opustili zemi po bitvě na Bílé hoře. S jeho jménem se setkáme v díle Třebízského

Na základě literatury, která bude uvedena v poslední části seriálu zpracovala: Dr. Irena Novotná