50 let života u jedné firmy – část 2

Autor článku: Zdeněk Vohradník Firmou o které píši, byl výrobce elektrických spotřebičů v Hlinsku. Měl postupně tři názvy: ESA, Elektro-Praga a ETA. Pracoval jsem zde v letech 1953 – 2003. V této sérii článků chci popsat, jak to vše, z mého pohledu, probíhalo.

Vznik firmy ESA – rok 1943

Do Elektro-Pragy, jak se firma tehdy jmenovala, jsem nastoupil v roce 1953. Tehdy zde již výroba elektrospotřebičů existovala deset let. Protože moje paměti jsou trochu i historií výroby, popíši také to, co se zde událo před tím, než jsem začal v Hlinsku pracovat.

V místě současné továrny, blízko státní silnice na Poličku, postavil v roce 1910 hlinecký podnikatel Josef Tlustý cihelnu. V prvních letech provozu až do třicátých let cihelna prosperovala. V období krize, roku 1933, se však tento podnik, který od roku 1921 vlastnil Josef Staštík, finančně zhroutil. Výroba cihel zde již v původním rozsahu nebyla obnovena. Stupňovitý terén, který zde zůstal po cihelně, byl však patrný na nádvoří Elektro-Pragy ještě v době mého nástupu do zaměstnání.

V objektu za vilou, zahájila roku 1937 provoz firma Kudrnáč. Vyráběla gumové obruče pro motorová a jízdní kola, plynové masky pro armádu a další drobné výrobky z gumy. V roce 1939 však i tato výroba zanikla a prostory byly pronajaty firmě Hanus, jirchářskému podniku v Hlinsku. Sloužily jako sklad kůží. V budově pozdějšího ekonomického úseku začala firma Kvapil, Žák a Machytka vyrábět hračky.

V roce 1943 zakoupil část volných provozních budov od pana Staštíka majitel továrny na přístroje v Praze Jan Prošvic. Založil zde firmu Esa, elektrotechnická akciová společnost, se základním kapitálem 4,000.000 Kč. Jan Prošvic byl současně akcionářem a ředitelem správní rady firmy. Společníkem Jana Prošvice se stal továrník Eckhardt z Chotěboře. Firma byla zaregistrována do Obchodního rejstříku 3. září 1943. Od této doby se datují počátky historie výrobního programu elektrospotřebičů pro domácnost v Hlinsku.

Oficiálně se zde však v prvních letech vyráběly pro říšskou brannou moc telefonní rozdělovače k protitankovým bateriím. Tajně pak jednoduché elektrické žehličky s keramickou vložkou. Podnik měl jen několik desítek zaměstnanců. Po skončení války se výrobní sortiment rozšířil o vařiče, teplomety a další výrobky.

V roce 1945 odkoupil Jan Prošvic zbytek budov a založil zde, vedle podílnictví na akciové společnosti ESA, i svůj vlastní podnik. Formálně zde tedy až do znárodnění existovaly dvě firmy. V průběhu roku 1947 sem J. Prošvic převedl z Prahy výrobní program gramoměničů a i část svých pražských zaměstnanců.

V roce 1948 došlo ke znárodnění obou firem a ty pak byly, spolu s dalšími dvěma desítkami různě velkých závodů, včleněny do velkého podniku Elektro-Praga Praha.

Autor: Zdeněk Vohradník.

Foto: MF Dnes k článku “Vždy budu rád dělat Etě reklamu