Vejšplechty našich miláčků

Autor článku: Irena Fuchsová Smrdíš! Hnůj je proti tomu Chanel. Pořídím si dítě v Africe a zapudím matku, aby se dítě nerozptylovalo.

Kup si nějakou noční košili, abys vypadala jako ženská!
Chcete se milovat a ten váš řekne, to se zase nadřu.

V hračkářství vybírali dva mladíci plyšovou hračku, a když ji vybrali, rozhlíželi se s údivem kolem a jeden povídá, ty vole, kdybys měl ke každý hračce nasekat dítě, tak to padá ze Země dolů!
Celý den jste spolu válčili, tak se k němu večer přitulíte, chvíli ležíte přitulení, ale on se odtáhne. „Ruší mě hluk z tvých tepen!“

Když měla dcera našich známých po promoci a celá početná rodina se přesouvala do restaurace na oběd, naklonil se její otec k její mamince a řekl, zapni si kabelku! Co inženýr, to zloděj!

Ano, naši miláčkové jsou milí! Vtipní. Chytří. Rozesmějí nás! Pobaví!

Před lety jsem potřebovala něco opravit, už nevím, co to bylo. Opravář to odnesl, přinesl, nešlo to. Znovu to odnesl, přinesl, zase to nešlo. Odnesl to potřetí, a pan Fuchs se ušklíbl.
„Zkontroluj, jestli to má všechny šrouby, ten to ještě dvakrát odnese a nakonec nám nepřinese nic.“

Jednou jsem panu Fuchsovi říkala, že pojedu druhý den z Prahy až večer. Pan Fuchs zareagoval mile pesimisticky.
„Dej si pozor. Přepadnou tě a uříznou ti ucho.“

Zarazila jsem se. Náušnice totiž nenosím, protože nemám v uších dírky. Když mě maminka chtěla vzít jako malou někam, kde by mi uši propíchli, tatínek to zakázal, že by mě to bolelo. A dobře udělal. Díry v těle, které nejsou moje od narození, nesnáším.
Sáhla jsem si na ucho a kývla na pana Fuchse.
„Proč by mi řezali ucho?“

Chvíli na mě koukal a pak si vzdychl.
„Bože, dítě. U tašky!“

V létě jezdil po dvorku na chalupě s novým, červeným rudlíkem.
„Já jsem Honza rudlík! Viď, Honzo,“ zeptal se rudlíku a dětským hláskem si odpověděl.
„Ano, tati!“

Za chvíli mě zavolal. Jeho dobrá nálada pokračovala, protože odněkud vyhrabal starou lampu, o které nevěděl, že ji má.
„Vyzkoušíme ji.“ Podal mi lampu a ukázal na starou šňůru, která se klimbala kolem ní.
„Dej to do zásuvky!“
Udělala jsem krok k zásuvce, ale křikl na mě.
„Počkej! Já se schovám!“

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12