Důchodce a duchovní život – Vybavení

Autor článku: František Benda Nikdo z nás nevstupuje do života nějak zvlášť vybaven.

To, že se naši prapředci rozhodli postavit na zadní – což jim nesporně přineslo do života řadu existenčních výhod – současně způsobilo, že aby se mimino vůbec dokázalo prodrat na svět, musí se o to pokusit ještě ve stavu naprosté bezmocností. Zatím co ostatní tvorové bezprostředně po svém narození už vesele skotačí, človíček v podstatě jediné, co má, je že umí dýchat, projevuje se mu savý reflex a že mu funguje metabolismus. Ve všem ostatním je odkázán na vnější pomoc. Ještě že příroda ve své moudrosti k tomu stvořila největší zázrak, tj. mateřskou lásku. Ta dokáže obětavě snášet všechny nepříjemnosti, které potřebná péče o novorozence vyžaduje. A ještě při tom prožívá pocity štěstí. Skutečný zázrak.

To, co malému pomáhá dále přežít, pudy a instinkty, se vyvíjí teprve později. Postupně se ke slovu hlásí také dědičnost a talent. Ale i problémy, s tím související, dokáže mateřská láska zvládnout. A vydrží jí to dokonce až do té doby, kdy její potomek už dávno dítětem není.

Rodíme se ale do složitého prostředí, s kterým se musíme chtě nechtě vyrovnat, abychom je pochopili a mohli se do něj začlenit. K tomu nám může nejlépe pomoci právě okolní společnost. Ona nás poučí co je právě „in“, co frčí, co se zrovna nosí, ale rovněž i to, o čem není právě vhodné se zmiňovat. Vůbec na nás při tom nebere ohledy, jestli se nám to líbí či ne. Občas se nám sice může stát, že je vůči nám vstřícná, ale nejsou řídké případy, kdy se nám zdá, že se k nám obrací zády, nebo se chová dokonce i třeba nepřátelsky.

Všeobecně se má za to, že izolace od společnosti je škodlivá. Člověk je prý tvor společenský. Nevlídně se pak poukazuje se na mrzouty, žijící odděleně, nebo na čarodějnice, skrývající se kdesi v neutěšeném prostředí, v němž sice samy také neoplývají krásou, ale zato dokáží v lecčems moudře poradit. Jsou také popsána etnika, ve kterých vyloučení člena z kolektivu pro něj znamenalo neodvratný zánik.

A přece jsou vedle toho připomínány věrohodné případy jedinců, kteří dobrovolně volili pobyt v obydlích o minimální ploše, s nejnutnějším přísunem potravy a dokonce v naprosté tmě. Tam se věnovali svým mentálním cvičením – a přežívali. Stejně jsou také popsány případy nebohých vězňů, kteří trávili dlouhé roky v okovech hluboko v podzemní, rovněž ve tmě, a pouze o chlebu a vodě – a také přežili.

Je snad div, že moderní doba přichází něčemu podobnému na chuť? Nikoli samozřejmě v té popisované drastické podobě, nýbrž moderně a kultivovaně a hlavně dobrovolně. Kontrolovaným omezením jídla a mnohahodinovým pobytem v naprosté tmě, nebo alespoň zcela o samotě. Zdá se, že moderní doba, vykloubená ze střízlivého prožívání, podvědomě hledá neméně paradoxní metody pro své uzdravení. Všechna taková omezení pak nejsou chápána jako úkorná, nýbrž právě naopak – jako očišťující a zdraví prospívající.

Podobnému oprošťování přišli na chuť mnozí dobrovolníci už velice dávno. Nemusela to být právě nevlídná jeskyně kdesi v horách, či neuměle slátaná chatrč v hlubokém lese, daleko od lidského ruchu, kterou si zvolili za svůj příbytek. Mnozí klidně dál pokračovali ve svém dosavadním způsobu života, jenomže si jej v některých, pro ně závažných detailech pozměnili. V prvé řadě co do množství a kvality jídla, a pak co do styku s lidmi kteří podobné nápady nechápou. To, co následovalo, považovali za bezesporný zisk, který jim bohatě vyvažoval nevraživost okolí.

Od takovýchto nadšenců je nutno odlišit kajícníky. Ti došli k přesvědčení, že vše, co kdy vykonali špatně, a může to být tedy považováno za hřích, bude dříve či později potrestáno. Je zcela lhostejné, zařídí-li to Bůh nebo karma. Výsledek by byl tak či onak stejný. Aby takovému potrestání předešli (nikoli aby je odvrátili), žijí odříkavým životem, čili se vlastně trestají předem už sami. Jsou přesvědčeni, že trest, který by nevyhnutelně přišel, je nenachytá nepřipravené v nějaké nevýhodné situaci.

Záměry dnešních – dá-li se říci – asketů vycházejí z jiných přístupů. Žádná duchovnost, žádné před-potrestání. Pouze očistná metoda, asanace, katarze. Vše jasné, přehledné, na moderních základech. Bez magie, ale zato s využitím moderních prostředků. Když už nás příroda náležitě nedovybavila, pomůžeme se sami.

Není to zas tak velký, nebo nedosažitelný problém, uchopit konečně svůj život do vlastních rukou. I tak nám jej různé náhody dost často náležitě popletou.

Autor: František Benda, Foto: Internet