Předbělohorská, bělohorská a pobělohorská doba: Pád kardinála Khlesla

Nyní, v této pohnuté historické době, plné vášní a již s válečnými přípravami, se kardinál Khlesl stal nežádoucí osobou.

Když se král Ferdinand vrátil z prešpurského sněmu, hned začal vyjednávat s arciknížetem Maxmiliánem o zajetí a odstranění kardinála Melchiora Khlesla. Dokonce i španělský velvyslanec k tomu nejen radil, ale také pak i schvaloval.

Průběh událostí

Arcikníže Maxmilián pozval kardinála Khlesla dne 20. července na návštěvu do svého domu. Khlesl se dostavil a ještě dřív, než vůbec arciknížete uviděl, byl zatčen panem z Breuneru a v přítomnosti pana ze Stadionu a hrabat z rodu Dampierre, Colalta a Montecuculi, kteří k celé akci byli přizváni, Breuner poručil Khleslovi, aby si svlékl kardinálský šat a oblékl se do připraveného šatu prostého duchovního. Kardinál se sice bránil, ale byl donucen poslechnout, protože mu vyhrožoval hrabě Dampierre. Nadával mu do bezectných kluků a hrozil mu, že se mu povede ještě daleko hůř, jestliže okamžitě neuposlechne.  Khlesl žádal, aby byl veden k císaři, ale jeho prosby byly marné. Místo k císaři byl odveden krytou chodbou z hradu arciknížete na val a přes val ke Skotské bráně. Posadili ho do vozu se šestispřežením, kočí práskli do koní a ujížděli tryskem z Vídně. Provázel je oddíl jezdců, kterým velel hrabě Dampierre. Asi po dvou mílích posadili Khlesla do jiného vozu s čerstvým trojspřežím a jeli dál, přes vídeňské Nové město do Šotvínu. Odtud ho nesli v nosítkách přes štýrské a korutanské hory do Tyrol na Ambraský hrad. Tam dojeli za osm dní. Khlesl tam zůstal uvězněn. Kromě nosičů a několika služebníků doprovázel Khlesla pouze pan Breuner a pán z Volkštejna.

Pouze několik zasvěcených osob vědělo, co se s Khleslem stalo. Jeho vlastní služebníci byli několik hodin obsluhováni v jiné místnosti a čekali, až jejich pán ukončí důležité jednání, zatímco on už byl daleko za vídeňským Novým Městem.

Císaři Matyášovi se přitížilo

Když se tyto věci udály, císař Matyáš ležel nemocen na lůžku. Ferdinand a Maxmilián neváhali, aby mu ihned všechno neoznámili a císaře Matyáše popadl velký hněv. Odsoudil takové jednání jako surové a poručil, aby Khlesl byl přiveden zpět. Avšak Ferdinand a Maxmilián mu vysvětlovali, proč se tak rozhodli A Matyáš, který tak rád podléhal radám druhých, nakonec nevydal rozkaz, aby byl Khlesl přiveden zpět do Vídně. Dostal totiž sám strach, aby nebyla ještě omezena navíc jeho osobní svoboda. Proto dával svou ložnici zamykat a mluvil i o tom že požádá Čechy o ochranu anebo také Hornorakušany. Také císařovna, kterou Khleslovi přátelé žádali o pomoc si nevěděla rady. Ale Ferdinandovi a Maxmiliánovi trpce vyčítala, co udělali, a naříkala, ale jinak nepomohla.

Khlesl byl nebezpečný pletichář

Matyáš se neodhodlal k rozhodnému kroku ve věci Khlesla ani později. Jeho vůle byla zviklána neustálým líčením, jaký je Khlesl nebezpečný pletichář, líčili ho jako neobyčejně zištného člověka a pánovitého muže. A tak, jak byl vždycky Matyáš nestálý ve svém přesvědčení, konečně zvolal: „Jestliže náš nejtajnější rada vskutku takových věcí proti nám se dopustil, pak jste té čiperné šelmě udělali, co jí patřilo:“

Také slíbil arciknížatům, že jim odpustí, když ho řádně odprosí.  Domluvili si způsob, jak bude odprošení probíhat a když 29, července formálně odprosili, Matyáš oběma odpustil. Pouze si vymínil, aby byl Khleslovi zachován život a aby jedině papeži přináleželo ho soudit.

Papež Pavel V. ve věci Khlesla

Papež Pavel V. neměl zájem na tom, aby Khlesla vrátil do původní pozice. Koncem roku zemřel císař Matyáš a na králi Ferdinandovi chtěl papež pouze zadostiučinění, a to, aby žádal pro sebe a své pomocníky rozhřešení od církevní kletby a aby udal důvod, proč dal Khlesla násilně odstranit. Ferdinand byl připraven, že objasní příčiny, ale nemohl se odhodlat k tomu, aby žádal o rozřešení, protože podle svého přesvědčení vykonal skutek, ke kterému měl plné právo. Později se však papeži podrobil.

Další Khleslovy osudy

Dne 30. července byl Khlesl předveden na innsbrucký hrad (Innsbruck) a tam byl vězněn až do podzimu roku 1619. V tomto roce proti němu vedl papežský nuncius Veropel vyšetřování pro velezradu a pro poškození věci církve, jak je obvinil prvně král Ferdinand. Khlesl se vzdal veškeré obhajoby a dal na milost papežské stolici. Byl doveden do svatojiřského kláštera jako papežův vězeň. Tam měl být doživotně uvězněn a odkázán pouze na svůj pokoj a nesměl si ani s nikým dopisovat.

Z čeho byl vlastně Khlesl obviňován?

Členové panujícího rodu obviňovali Khlesla, že rozdmýchával spory mezi Rudolfem a Matyášem, a proto protestanté nabyli v rakouských zemích velkou moc a čeští stavové dosáhli majestátu. Jeho činnost byla líčena tak, jako by byl vinen českým stavovským povstáním a jakoby podporoval Turky v Uhrách. Bylo mu kladeno za vinu, že překážel Ferdinandovi, aby se stal Matyášovým nástupcem v zemích koruny české, že se za peníze ujímal protestantů ke škodě katolíků a že se dopustil svatokupectví. Khlesl zřejmě neměl úmysl podporovat protestanty. Jeho rady Matyášovi spíš směřovaly k vymýcení církve podobojí a luteránů k úplnému pokoření českých stavů a pronikavému omezení jejich svobod. Neblahým následkem jeho rad bylo, že jeho rady měly opačný účinek a nesmířlivost proti nekatolíkům vedla až k povstání. Avšak to nebylo jeho úmyslem. Ve své horlivosti radil Matyášovi tak, že to vedlo k opačnému výsledku, než zamýšlel. Podstatnější je výtka, že štval Matyáše proti Rudolfovi a že se všemožně snažil, aby se Ferdinand za Matyášova života nestal českým králem.

Řehoř XV. se smiloval

Po smrti Pavla V. nastoupil Řehoř XV., a ten vymohl u Ferdinanda, aby Khlesl mohl být vězněn v Římě. Do Říma odjel dne 27. Listopadu 1622 a vyprosil si u Ferdinanda svobodu s podmínkou, že se již nikdy nevrátí do Rakouska a že se zříká práva na své jmění, které nabyl vynucováním si peněz při každé příležitosti a přijímal velké dary. Španělský dvůr mu platil značnou částku a platili mu také čeští stavové, i moravští a slezští.

Khlesl nahromadil značné jmění, jehož část byla po jeho zatčení zabavena císařskou komorou a vynaložena na zbrojení proti Čechům.  Až v roce 1627 se směl Khlesl vrátit do Vídně, tak zvýšil svůj roční důchod a zemřel dne 18 listopadu 1630 ve stáří 77 let, své jmění věnoval duchovním účelům.

.

Další pokračování: Bělohorská a pobělohorská doba

Zdroj ke kapitolám 1 – 16: Kořán-Rezek-Prášek-Svátek, Dějiny Čech a Moravy, díl druhý, vyd. v Praze 1939

Zpracovala: Dr. Irena Novotná