Umění: Petr Minka, malíř a grafik

V tomto okénku do světa současné umělecké tvorby si dovolím Vás seznámit, milé čtenářky a milí čtenáři s pozoruhodným umělcem, panem Petrem Minkou, působícím v oboru malba, kresba, ilustrace, grafika, ex libris a novoročenky.

Několik slov o Petru Minkovi

Petr Minka se narodil dne 19. 7. 1961 v Ústí nad Labem. V letech 1980- 1986 studoval na Střední odborné škole výtvarné Václava Hollara v Praze. S dílem pana Petra Minky se můžeme setkat na jeho četných výstavách, na nichž můžeme obdivovat autorovu preciznost, řemeslnou dokonalost – viz zde.    S jeho dílem se setkávám na Facebooku a pokládám jeho grafiky a malby za podmanivé. Vyhledávají ho sběratelé ex libris, novoročenek a též milovníci grafických listů, kterých vytvořil pozoruhodnou řadu. Jejich tématem jsou významné osobnosti české a světové kultury, ale inspiruje se též úchvatnými mytologickými a bájeslovnými tématy.  Ale Petr Minka se věnuje i malířské tvorbě, oleji, pastelu a akvarelu. Ale nejen to, jeho ilustrace provázejí i známé knihy – viz zde, z nichž mne osobně okouzlily ilustrace knihy R. Kiplinga, Mauglí.

Člověk se setkává s uměním

Umění, jež dokáže vstoupit do našeho každodenního života plného shonu, nejistoty a úzkostných pocitů, aby zastavilo roje myšlenek a soustředilo vše na sebe v jednom okamžiku při setkání s dílem umělce, plní svoje poslání. Tímto posláním uměleckého díla je rozpomenutí se na bohatost naší duše, mysli a fantazie, kterou náhle objevujeme v sobě samotných, a tak se stáváme bytostnou součástí díla. Ani si neuvědomujeme, že v tu chvíli i nasloucháme svému srdci a jen tak můžeme hovořit o umění, ctít tajemství díla a vyprávět o něm druhým lidem, aby naše pocity, obdiv a touhu po dokonalosti a překvapení z vlastních pocitů sdíleli s podobnou radostí a současně nám dává šanci poznávat sebe samotné. Proč je tomu tak? Umění je totiž výzva k vnitřní sounáležitosti lidí, poznáváme ho podle probuzených pocitů, provokuje v nás zápal nadšení a v jeho živosti o něm vyprávíme druhým lidem. Tak každý nejen vypovídá i tom, co vidí a cítí, ale oživuje umělcovo dílo.

Až za hranice bytí – má oblíbená témata

Tvorba Petra Minky vypráví nejen o člověku, ale jde dál až za hranice jeho sebevnímání, do světa mytologií, kterým jsme kdysi v dětství naslouchali, jejich odrazy v mysli se občas promítaly do našich snů, když jsme dočetli před spaním dávný příběh. Osobně mne zaujal Minkův Prometheus na novoročence.  Chtěla bych se rozdělit o dojmy, které obrázek ve mně vzbudil. Z jeho tváře sice nemizí charakter, který mu dávný mýtus přičítá jako šibalovi, který se jen posmívá bohům, ale je obklopen světlem a současně jakoby ho znovu předával našim časům. Každý z nás může vnímat z obrázku další podněty: vzkaz o dávném daru ohně (světla) lidem a za jeho předání byl Prometheus potrestán utrpením podle dávného příběhu.

Další obrázek překročil čas a přináší příběh Batšeby.  Pozadí obrázku prozrazuje historické prostředí a dominantu tvoří její postava, z které můžeme číst její příběh nevěry a i viny ze smrti hrdinného Chettejce Uriáše, který byl na rozkaz krále Davida zabit v bitvě, aby ji tak získal pro sebe. V rukou drží prázdný list, který zobrazuje, alespoň to tak cítím, náhlou prázdnotu v ní samotné po té, co si uvědomila, kam až došla její a Davidova milostná vášeň. Světlo se ztrácí a temnota vstupuje do vyhaslého pohledu.

Obraz Danaé (olejomalba) snad předchází svým způsobem osud krásné Barbory, která se stala obětí lásky i nenávisti svého otce, ale Danaé, budoucí matka Persea, kterého počala s bohem Diem (který ji obklopil zlatým deštěm), byla zachráněna před smrtí a mýtus vypráví, že dožila šťastný život. Petr Minka, na rozdíl od jiných umělců, kteří krásnou Danaé malovali, ji na obraze neobklopuje zcela zlatým deštěm, ale v pozadí vidíme i temné mraky a ohnivé paprsky, kterými malíř vypráví její zvláštní mytologický příběh.

A znovu překročme v mysli čas. Nyní se přeneseme do převratné doby raného křesťanství, které přineslo příběh svaté Barbory Pozadí obrázku září paprsky světla, v nichž stojí vážná mučednice již jako vítězka nad svým pozemským osudem (vlastní otec ji sťal kvůli tomu, že přistoupila ke křesťanské víře a sám byl sražen bleskem). Drží v ruce paví pero, které je podle  sv. Augustina symbolem zmrtvýchvstání, tedy nesmrtelnosti a naděje. A tak si můžeme prohlížet jeden obrázek po druhém a číst z každého jeho příběh a přemýšlet o těch dávných poselstvích, které pronikají až k nám, co naší doby a silně nás oslovují.

Brána času (olejomalba) je zvláštním symbolem lidských cest v čase i prostoru. Působivý obraz v popředí zobrazuje stavbu, v níž můžeme vidět starý jeruzalémský Chrám. A také přemýšlet o obraze v kontextu poslední biblické knihy -  Zjevení sv. Jana. Brána je na kopci, pokryté ledem, kolem dokola obklopená ledovci, ale z ní vychází teplé světlo. Zřejmě představa budoucího domova nás všech nebo naděje, že nevejdeme do pustiny?

A tak umělec ztvárňuje naše skutečnosti a vztahy

Jistě, že pro umělce není snadné se ztotožňovat se svým okolím, ale přesto je pro něho prostředkem k tvorbě, kterou nám předává trvalé skutečnosti. Tyto skutečnosti jsou příběhy (ději) a jejich okamžiky se odhalují těm, kteří je dokáží vidět a též prožívat. Dá se říci, že jen tak přežijí lidské společnosti. Asi jako hmota moře přežije jeho přelévání na povrchu. Umění je vždycky jakousi soustavou vztahů a soustavou syntetickou, i umění pradávných společností, které prozrazuje lidské snažení o jakýsi důležitý a podstatný cit. V jádru je každý obraz symbolický akt představy, jejímž prostřednictvím umělec dává světu dojmů a citů jistý řád, který svým talentem dokáže objevit. A nejen to: umění je i výrazem předtuch, zasvětitelem hlubokých skutečností, které pouhým rozumem i okem běžně nevidíme. A všechny tyto rysy umění obsahuje výtvarné dílo Petra Minky, které s jeho souhlasem Vám předkládám k nahlédnutí a doufám, že v něm najdete to své vnitřní zázemí k hlubšímu zamyšlení.

Se souhlasem umělce zpracovala Dr. Irena Novotná