Chcete vědět, co to je zlatý úda?

Autor článku: Irena Fuchsová Nevím, kolika tisícům posluchačů ČRo2, se příběh o zlatém údovi líbil, ale po vysílání mi přišlo kolem čtyř stovek milých, nenadávajících e-mailů, a pouze ve dvou e-mailech mi jejich autoři – muži, za zlatého úda shodně vynadali.

Abych se dostala ke zlatému údu, za kterého jsem to od těchto dvou pánů schytala, řeknu vám v rychlosti, o co jde.
Ke konci března jsem dostala nabídku od Jaromíra Ostrého, šéfredaktora ČRo2, na moderování tříhodinového pořadu „Dobré ráno, Česko!“ Premiéru jsem měla na Velikonoční neděli, 8. dubna 2012, od pěti do osmi hodin.
Počínaje Velikonoční nedělí mi začaly chodit e-maily a po Velikonocích mi začaly chodit i dopisy. Odpovídám všem. To ani nejde, neodpovědět.
Například jistý mladý muž mi napsal toto:
Dobrý den.
Poslouchal jsem Váš pořad „Dobré ráno“ a nemohl jsem se od rádia odtrhnout. Vaše povídání bylo tak lidské, a normální a plné krásných příběhů. Já sám mám nyní obtížné období (rozchod s přítelkyní) a Vy jste mě nabila, jako kdybych objal celý les.
Děkuji Vám za krásný pořad. Josef.
A Marie Hladná z Brna mi napsala:
Vážená paní Ireno Fuchsová! Když jsem uslyšela Váš hlas na ČRo2, okamžitě jsem si vzala do rukou knihu „Když muž miluje muže“, Vámi podepsanou. Donesla jsem si ji z autorského čtení, které jste měla v Brně. Přečetla jsem ji tenkrát na jeden zátah. Od té doby jste má favoritka.
„Nakazila“ jste mě svou přímočarostí, odvahou a postoji tak, že jste mi dodala i teď kuráž, kývnout v mém životě na radikální změnu. Ve svých 75 letech změním Brno za Prahu. Až budu sedět v Činoherním klubu, vzpomenu si vždy na Vás! Tak a „kostky jsou vrženy!“ Vidíte, že nenapovídáte jen hercům.

A aby to bylo fifty fifty, tady jsou názory těch dvou pánů:
1. Paní Fuchsová, vaše vystoupení v rozhlase, které jsem náhodou slyšel, bylo urážkou posluchačů. V nejvýznamnějším svátku křesťanů vy přednášíte takové ubohosti jako zlatý úd, tenká noha apod. Divím se, že vám to redakce nevyhodila. I pro ni to byla urážka a ztráta kreditu. Redakce by se měla za vás omluvit a vy již nikdy nevystupovat. Ve dvaašedesáti letech už byste měla rozeznat, co se kdy hodí a co ne.
2. Ženská nešťastná, dnes je VZKŘÍŠENÍ, největší svátek v roce! Právě jsem doposlechl Váš pořad a místy byl teda dost otřesný a nemění na tom nic to, že jste ho dělala poprvé. Co nám to tady vykládáte o zlatém údu? O své noze? To si nechte pro kamarádky mezi komedianty. Máte rozum? Také mne nezajímá, že jste spisovatelka, nemusíte to pořád zdůrazňovat. Asi ty knihy nestojí za nic, to se ukáže za padesát let. Žádný pořádný vědec o sobě totiž nikdy neřekne, že je vědec, se spisováním to bude asi podobné.
3. A já k tomu dodávám, že příběh o „tenké noze“ tuto knihu otevírá a příběh zlatýho úda ji uzavírá.

Zlatý úda
Měli jsme večerní zkoušku. Pan režisér Smoček dával připomínky a já se vytratila ze své první řady, odkud napovídám, abych si u baru objednala ještě jedno kafe.
Najednou se na schodech do Činoherního klubu objevil usměvavý černoušek. Ke každému se hlásil a každý ho znal. Na všechny se usmíval, a všichni se usmívali na něho. A nakonec se naklonil k Lucii z kanceláře.
„Kdyby přišla sem Hanička, řekni, že tu byl ten, co má zlatý úda.“
Zpozorněla jsem.
„Co máte?“ Skromně sklopil oči, ale hned se na mě podíval a hrdě to zopakoval.
„Zlatý úda.“
„Vy máte zlatý úda? Jééé! Já jsem ještě nikdy zlatý úda neviděla! Ukažte mi zlatý úda!“ Vykulil na mě černé oči jako korálky, chytil se za ústa a v rozpacích kroutil hlavou.
„To nejde! Ja tady nemoct ukazovat zlatý úda! Tady ne!“
„A kde tedy?“
„My jít někam do pokojíček a zhasnout! A tam já ukázat!“ Nechápavě jsem zavrtěla hlavou.
„A co bych asi ve tmě viděla? Ukažte mi zlatý úda tady a nedělejte s tím cavyky!“ Ustoupil ode mě o krok.
„Tady nemoct ukazovat! Já ukazat, ale ne tady!“
„Vy totiž žádný zlatý úda nemáte,“ zpochybnila jsem jeho tvrzení, ale on se na mě široce usmál a několikrát přikývl.
„Ale mám. Mám. Všechny ženy říkat, ty mít zlatý úda!“
V tu chvíli se otevřely dveře do hlediště a inspicient Stanley na mě zakýval. S povzdechem jsem se podívala po všech, kteří naši debatu pobaveně poslouchali.
„Není to smůla? Poprvé v životě mám možnost vidět zlatý úda a musím jít napovídat!“ Ale černoušek mě s významným úsměvem uklidnil.
„Já zase někdy sem přijít a já ukázat! Ty nebát se! Ty uvidíš!“
Tak až přijde do Činoherního klubu a ukáže, tak vám řeknu, co to vlastně ten jeho zlatý úda je, ano?

P. S.
Jak vidíte, co to je zlatý úda, nevím ani já. Pak ale nechápu, proč mi ti pánové nadávali. Že se jim nechtělo poslouchat o mé noze po obrně, to lze pochopit, protože postižení lidé některým lidem vadí, zvlášť o Velikonoční neděli. Ale že mi nadávají kvůli zlatému údu, to nechápu. Já přece nevím, CO to je!

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12