Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Co je horší? Výpověď z práce nebo rozchod s partnerem?

Publikováno: 6.06.16
Počet zobrazení: 1354
Autor článku: Irena Fuchsová
Myslela jsem si, že rozchod, ale nedávné příběhy mých kamarádek mi ukázaly, že tyto dva důležité kroky v našem životě jsou vlastně úplně stejné.

„Nic konkrétního mi na něm nevadí,“ odpověděla Lenka, když jsem se jí zeptala, proč se chce s Matějem po třech letech rozejít. „Ale není to prostě ono. Když si představím, že s ním budu žít celý život, chce se mi řvát hrůzou!“

Podivila jsem se.
„Ty se ho bojíš?“ Zavrtěla hlavou.
„Ne. Proč bych se ho měla bát?“ Bože, to je jak s kozou na ledě, pomyslela jsem si.
„Řekla jsi, že se ti chce řvát hrůzou, když…“ Přerušila mě.
„Ano, to jsem řekla. Chce se mi řvát hrůzou, když si představím, že s ním budu ještě za deset let! Nebo že s ním dokonce prožiju celý život! O chlapovi, se kterým prožiju svůj život, mám totiž úplně jiné představy!“

Překvapila mě.
„A s kým chceš prožít svůj život?“ Zasmála se.
„Nevím, ale určitě ne s Matějem.“
„A už máš někoho vyhlédnutého,“ zkoumala jsem její okruh citů, a Lenka se zasnila.
„Zatím ne. Ale někde na mě čeká. Vím to.“ V tomhle jsem byla skeptická. Muž, který je určený jenom pro nás, protože se jenom pro nás narodil, se totiž nemusí objevit vůbec!
„Tak si Matěje zatím nech. Dokud se ten pravý neobjeví. Ať nejsi sama.“ Chvíli na mě koukala, představovala si, jaké bude čekání na Velkou Lásku vedle Matěje a pak rezolutně zavrtěla hlavou.
„Ne. To radši budu sama.“

Vzpomněla jsem si, co říkávala moje babička v době, kdy jí bylo tolik, kolik je teď mně, takže vlastně nemusím říkat, „babička říkala“, ale mohu její moudra, ke kterým jsem už došla také, klidně vydávat za své.
„Lenko, ze vztahu, ve kterém ti nic konkrétního nevadí, bys neměla odcházet, dokud nepotkáš toho pravého, toho, o kom si myslíš, že na tebe někde čeká.“ Když neodejdeš, možná časem pochopíš, že tvoje Velká Láska je Matěj, dopověděla jsem v duchu a nahlas jsem pokračovala. „Pokud ovšem nechceš zůstat sama.“
„Samozřejmě, že nechci zůstat sama,“ vyjela po mně, já si vzdychla a ona se na mě podezíravě podívala.
„Co je?“
„A co když zůstaneš sama, Leničko? Tvoje Velká Láska nemusí nikdy přijít. Jestli máš pocit, že to s Matějem není to pravé, tak přemýšlej, proč si to myslíš. A promluv si s ním o všem, co ti vadí. Třeba nakonec zjistíš, že tvoje Velká Láska, na kterou čekáš, je Matěj.“

Mlčela a pak začala mluvit o něčem jiném. Pár týdnů jsme se neviděly, a pak mi na Valentýna zavolala, jestli bych jí nezamluvila dva lístky do Činoherního klubu, že by chtěli jít s Matějem na Tramvaj do stanice Touha.
„Dám výpověď,“ řekla mi začátkem roku Kamila. „Nic konkrétního mi vlastně nevadí,“ odpověděla na moji otázku, proč chce z práce po třech letech odejít. „Prostě to není ono. Když si představím, že tam zůstanu celý život, je mi špatně! Mám totiž o práci, kterou chci dělat, úplně jiné představy!“

Proč ne, řekla jsem si.
„A co vlastně chceš dělat?“ Dlouho mlčela.
„Nevím, ale určitě ne tohle.“
„Já myslela, že už máš nějakou novou práci vyhlédnutou,“ vyzvídala jsem dál, ale Kamila zasněně vrtěla hlavou.

„Ne, ne, nemám, ale určitě na mě někde čeká práce, kterou budu klidně dělat až do důchodu. Vím to.“ Byla jsem trochu skeptická. Taková práce se přece nemusí vůbec objevit! A navíc, vždyť ona ani neví, co chce dělat!
„Dokud si nenajdeš práci, kterou bys chtěla opravdu dělat, tak výpověď nedávej.“ Kamila na mě chvíli koukala, a pak rezolutně zavrtěla hlavou.

„Ne. Dám výpověď.“ Z výšky svých dvaašedesáti let jsem na ni hodila svoji radu podruhé.
„Jestli ti v práci nic konkrétního nevadí, tak výpověď nedávej, dokud si nenajdeš novou práci. Také ji totiž nemusíš najít. Ale pokud si chceš vyzkoušet, jaké to je, přihlásit se na úřadu práce…“ Ušklíbla se.
„Tam tedy v žádném případě nepůjdu!“ Vzdychla jsem si a Kamila se na mě podezíravě podívala.
„Kamilko, a co když na úřad práce budeš muset jít? Tu svoji vysněnou práci totiž nemusíš najít…“ Mlčela a tak jsem na ní pracovala dál. „Jestli tě práce aspoň trochu baví, přemýšlej o tom, co by se v ní dalo zlepšit. Promluv se šéfem. Třeba ti vyjde vstříc a ty tam zůstaneš. A ráda.“

Kamila začala mluvit o něčem jiném, a už jsme se k výpovědi nevrátily. Víc jak měsíc jsem o ní nevěděla, a pak mi týden po Valentýnu zavolala, jestli bych jí nezamluvila dva lístky do Činoherního klubu, že by chtěla jít s kolegou z práce na…

… Určitě víte, na co. Kdo z nás by nechtěl vidět, Tramvaj do stanice Touha…

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.palmknihy.cz/catalogsearch/result/?q=Irena+Fuchsov%C3%A1
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: