50 let života u jedné firmy – část 16

Autor článku: Zdeněk Vohradník Firmou o které píši, byl výrobce elektrických spotřebičů v Hlinsku. Měl postupně tři názvy: ESA, Elektro-Praga a ETA. Pracoval jsem zde v letech 1953 – 2003. V této sérii článků chci popsat, jak to vše, z mého pohledu, probíhalo.

ŠESTNÁCT LET S ŘEDITELEM AŠEREM – ROK 1970.

Za svoji praxi jsem spolupracovat s devíti podnikovými řediteli. Z nich nejdéle ve firmě působil ing. Ladislav Ašer – od roku 1970 d roku 1986 tj. 16 let. Dvanáct roků jsem byl jeho přímým podřízeným, takže jsem ho poznal docela dobře. S pamětníky se shodujeme zejména na tom, že udělal v Elektro-Praze pořádek.

V předchozích letech se totiž firma rozvíjela rychlým tempem, protože poptávka po elektrospotřebičích byla obrovská. Po znárodnění zde pracovalo necelých 500 zaměstnanců, v roce 1960 jich již bylo 2835 a za dalších deset let, při nástupu ing. Ašera, 3735 pracovníků. To se do určité míry odrazilo i v organizaci práce a pracovní morálce.

Ředitel Ašer začínal jednoduchými opatřeními. Když např. podřízení nepřišli v čas na poradu, tak poradu rozpustil a přesunul jednání na odpoledne. Před začátkem pracovní doby se díval z okna, a když někdo z jeho podřízených šel pozdě, hned si ho nechal zavolat na „kobereček“. Nebyl v tom však úplný dogmatik. Jednou jsem zaspal, a když jsem viděl pohyb záclony u jeho okna, tak jsem šel raději hned do ředitelny. Když slyšel, že jsem zaspal tak řekl: „To ti závidím, já nemohu spát.“ Kvůli rozšířenému pití alkoholu v pracovní době chodil někdy i po večerech do dílen. V té době vznikl slogan „Nevycházej za šera, nebo potkáš Ašera.“

Základem bylo plnění plánu

Jeho hlavní přínos však byl samozřejmě v jiných věcech. Na poradách s náměstky denně kontroloval plnění plánu výroby a okamžitě řešil vzniklé problémy. Tím mj. rychle odstranil dříve charakteristické „šturmování“ před koncem měsíce. Byl pružný i v kádrových věcech. Během krátké doby vrátil do odborných funkcí řadu schopných techniků postižených po roce 1968.

Nechal se přesvědčit i v odborných věcech, které nebyly přímo ve sféře jeho zájmu. Sám jsem to poznal při rozhodování o sálovém počítači, který i řada lidí z vedení příliš nepodporovala. Striktně dodržoval platné zákony a principy, ale v jejich rámci maximálně podporoval lidi, kteří se nebáli realizovat nové věci, které měly pozitivní vliv na rozvoj firmy.

Při jednom závěrečném sezení připustil, že měl možná v Hlinsku ještě více stavět. Nebylo toho však málo co „postavil“. Během jeho ředitelování bylo vybudováno 5 velkých objektů, v tom i největší stavba v historii firmy – výrobní hala M3 s 8572 m2 plochy. Pro srovnání – všechny původní plochy z roku 1943 měly, po všech úpravách a přístavbách, jen cca 3000 m2.

Autor: Zdeněk Vohradník.

Foto: MF Dnes k článku “Vždy budu rád dělat Etě reklamu“