50 let života u jedné firmy – část 17

Autor článku: Zdeněk Vohradník Firmou o které píši, byl výrobce elektrických spotřebičů v Hlinsku. Měl postupně tři názvy: ESA, Elektro-Praga a ETA. Pracoval jsem zde v letech 1953 – 2003. V této sérii článků chci popsat, jak to vše, z mého pohledu, probíhalo.

PROČ JSEM CHTĚL ODEJÍT Z ETY – ROK 1974
Kolem čtyřicítky jsem měl v zaměstnání docela krizové období. 20 let jsem pracoval v ekonomickém úseku, vystřídal jsem tam několik funkcí a nečekalo mě tam již nic nového. A do důchodu mi zbývalo ještě dalších dvacet let. Doma jsme měli starosti se zdravotními problémy manželky. Měla stále častější astmatické záchvaty, podle lékařů způsobené vlhkostí v našem starším rodinném domku. Dostávala na to speciální injekce, ale bez valného účinku. Proto jsme se rozhodli, že změním zaměstnání a pokusím se při tom sehnat zdravější bydlení.

Konkurz
Začal jsem číst inzeráty a objevil jsem oznámení, že jedna instituce v Seči vypisuje konkurz na ekonomického náměstka a nabízí k tomu i bydlení. Do konkurzu jsem se přihlásil a ve výběrovém řízení jsem byl přijat. Ukázalo se však, že jsem udělal chybu, když jsem to neoznámil předem nadřízeným.
O výsledku konkurzu jsem nejprve informoval personálního náměstka, který byl dost nerudný, že jsem mu to neřekl předem. Brzo jsem byl pozván i k podnikovému řediteli. Ten mně také vytýkal, proč jsem mu své problémy nesdělil, že by s tím něco udělal. Byla to nepříjemná jednání, ale na druhé straně mě potěšilo, že mě firma nechce ztratit.

Odbor organizace a techniky řízení
Po nějaké době mi ředitel ing. L. Ašer nabídl uvolněné místo vedoucího odboru organizace a techniky řízení (OTŘ) a slíbil mi v poměrné krátké době byt v dokončovaném panelovém domě v Hlinsku. S tím byly trochu potíže doma. Proti stěhování do Hlinska protestovaly dcery, které se v Trhové Kamenici narodily a chodily zde do školy. Dopadlo to však dobře a brzy se aklimatizovaly.
V OTŘ jsem si připadal trochu jako u jiné firmy, zejména v souvislosti s přípravou na první sálový počítač. Pracovala zde skupina zapálených specialistů, kteří se o práci bavili i u oběda a na služebních cestách. Abych jim vůbec rozuměl, musel jsem si udělat kurz programování. Podobnou partu jsem později poznal na PZO Merkuria.

Zpracování mezd v externím výpočetním středisku.
Krátce po nástupu do OTŘ jsem postoupil s kolegy také jedno riziko. Naskytla se nám možnost získat od firmy Vítkovické železárny počítačový program na zpracování mezd. Při jiných akcí bylo možné vzniklé chyby opravit a chybějící data doplnit. Výpočet mezd však byl limitován výplatním termínem 12. kalendářní den po skončení měsíce.

Neuměl jsem si představit, že bychom oddálili termín výplaty nebo, že by ve výpočtech mezd zaměstnanců byly chyby. Asi poprvé v životě jsem nechal o zahájení nějaká akce, před mým rozhodnutím, hlasovat. Pro výpočet mezd na počítači byla většina, ale ne stoprocentní. Ani dnes nevím, co bych udělal, kdyby hlasování dopadlo obráceně!?

Autor: Zdeněk Vohradník.

Foto: MF Dnes k článku “Vždy budu rád dělat Etě reklamu“